Přírodní rezervace Milá

Tato přírodní rezervace mě lákala již od doby, kdy jsem ji mohl pozorovat z nedalekého Oblíku. Vrch Milá má zvláštní a pravidelný tvar, připomínající hrad z písku, který by mohlo postavit obří batole. Tato lokalita je evropsky významná a najdeme zde řadu chráněných rostlin, jako je Hlaváček jarní, Divizna brunátná či Bělozářka liliovitá. Ptáci jsou zastoupeni druhy jako Skřivan polní nebo Pěnkava obecná a mezi savci se zde vyskytuje Rejsek obecný či Muflon. Je to přírodní zahrádka, která rozhodně stojí za návštěvu.

Jel jsem autem po silnici číslo 28 od města Most směrem do vesnice Bělušice. Tato vesnice je známá především kvůli věznici, která se zde nachází. Domnívám se, že to místní obyvatele nijak zvlášť netrápí. Ulice i nemovitosti působí udržovaně a samotné vězení je situováno na okraji vesnice.

Cesta z Bělušic vede do vesnice Milá, kde jsem měl v úmyslu zaparkovat. Vrch Milá je také přístupný z Odolic, což je o něco delší procházka. Já jsem si pro začátek mého výstupu vybral Milou. V této vesnici není žádné oficiální parkoviště. Místo toho je zde jakási náves s asfaltovou plochou, kterou jsem použil k parkování. Brzy jsem zjistil, že slouží jako autobusová zastávka a točna. S trochou dopravní představivosti jsem zaparkoval tak, abych co nejméně zavazel - prostě nechtěl jsem parkovat „na prasáka“

Po zbytek cesty na vrchol Milá jsem pokračoval pěšky. Cestou je mnoho ukazatelů, takže se nemůžete ztratit nebo odbočit špatně. Začátek cesty je nenáročný a vede příjemným terénem. Najdete zde i lavičku pro možný odpočinek. Prvním bodem cesty je rozcestí pod Milou, odkud lze při dobré viditelnosti spatřit Odolický vrch, a dokonce i hrad Hazmburk obklopený velkou částí Českého středohoří.

Z rozcestníku pod Milou je to už jen krátký úsek přímo na vrchol, měřící necelý kilometr. Cesta je zde však náročná a jeden kilometr se zdá být pětkrát delší. Příroda je zde opravdu panenská a nádherná. Kameny porostlé mechem se válí všude kolem. Stromy přes cestu jsou spadlé tak, že musíte předvádět akrobatické kousky. Celkově to byl ale úžasný zážitek a nevadilo mi testovat své fyzické hranice.

Když jsem se blížil téměř na vrchol hory, cesta se stávala snazší. Otevíraly se první výhledy do okolí přírodní rezervace. Na vrcholu je hora prostorná s dostatkem místa pro odpočinek. Po krátkém lelkování jsem obešel vrchol téměř celý a obdivoval jsem panoramata. Z vrcholu je vidět skoro celé České středohoří. Pohled na kopec Oblík mi připomněl mé předchozí návštěvy tohoto kopce, kde jsem si předsevzal, že se musím někdy vypravit i na Milou. Odtud je také vidět okresní města Most a Louny, a za Mostem se vypínají Krušné hory.

Říkal jsem si, že Milá byla ke mně milá a odměnila mě zdravotní procházkou, čerstvým horským vzduchem a krásnými výhledy. Těšil jsem se, že cestou potkám muflona, ale to se mi, bohužel, nepodařilo. Přesto nelituji výletu do této Chráněné krajinné oblasti.