Ministerstvo času: Dechberoucí sci-fi příběh okořeněný špetkou romance

Když jsem Ministerstvo času poprvé spatřil v edičním plánu nakladatelství Beta, věděl jsem že tahle prvotina spisovatelky Kaliane Bradley bude stát za to. Ústředním motivem knihy je totiž cestování časem, což je téma, které vždy slibuje neopakovatelné zážitky. Ministerstvo času bude vycházet v následujících dnech, já však měl možnost si tenhle titul přečíst s předstihem. Proto se s vámi můžu podělit o své dojmy v této recenzi, ještě než se kniha objeví na pultech knihkupectví.

O čem vlastně Ministerstvo času je? Podíváme se do nedaleké budoucnosti, kde se mladé překladatelce naskytne možnost lukrativní práce na novém, záhadném ministerstvu, které přesouvá „expaty“ z různých historických epoch do současnosti a zjišťuje možnosti cestování časem. Hlavní hrdinka se stane jedním z „přemostníků“ a jejím úkolem je starat se o komandéra Grahama Gorea, jinak známého jako „1847“. Dle historických záznamů komandér Gore zemřel během ztracené Franklinovy expedice do Arktidy – nyní se však musí seznamovat s tak bizarními skutečnostmi, jako je pračka, Spotify, feminismus či rozpad Britského impéria. Jeho přemostnice s ním má bydlet, pomáhat mu s adaptací a také sledovat každý jeho krok. Během následujícího roku se jejich zprvu rozpačité soužití začne vyvíjet v něco hlubšího, zároveň však vyplouvá na povrch pravá povaha projektu, který jejich životy spojil. Dokáže láska překonat překážky času a historie? A lze historii změnit? Kniha nabízí zajímavý mix sci-fi, akce a romantiky, přičemž posledně jmenovaná složka se vyskytuje jen v decentních náznacích. Opravdu zajímavá kombinace, která ve výsledku funguje téměř na jedničku.

Kniha výborně šlape hned od prvních stránek a stále se v ní něco děje. Čtenářům nabídne akční momenty, napínavé chvíle i romantické pasáže, které zde působí docela vkusně. Zkrátka nudit se rozhodně nebudete. Příběh je vyprávěn z pohledu zaměstnankyně ministerstva, tzv. přemostnice, jejíž úkolem je, aby se příchozí z minulosti dokázali bezproblémově adaptovat na současnost. Vyprávění je svižné, bez zbytečného popisování nedůležitých momentů a situací. Navíc jej protíná druhá dějová linka, který čtenářům odhaluje životní příběh komandéra Grahama Gorea.

Zastavit se musím u hlavní hrdinky. Autorka si s vykreslením postav dala opravdu práci a nejenom u naší přemostnice je to znát. Hlavní protagonistka je chytrá, vtipná, cílevědomá, ale občas i trochu naivní. Často také vede rozhovory o rasových otázkách, což je nejenom k jejímu kambodžskému původu pochopitelné. A proč taky ne, myslím si, že je potřeba tahle témata probírat, a rozhodně není na škodu, když se objevují i v knihách. Každopádně tady to občas působí hloupě, trochu jako nějaká agitka, a dost to vytrhává z jinak fantastického příběhu. Je to škoda.

Skvěle napsaný je i parťák naší hlavní hrdinky, Graham Gore. Je opravdu zábavné pozorovat, jak se vypořádává se svým přesunem z minulosti. Navíc je to opravdový sympaťák, kterého si určitě oblíbíte. Co mu naopak můžete vytknout, je kouření. Graham kouří pořád, za každé situace, což mě, odnaučeného kuřáka, docela sžíralo. Už dlouho jsem neměl takovou chuť si zapálit. Ale zpátky k tématu. Podle mého názoru autorka věnovala postavám velkou pozornost a na výsledku je to opravdu znát.

Ústředním tématem románu Ministerstvo času je sice cestování časem, ale pokud se těšíte na nějaké ty technické libůstky a vědeckofantastické orgie, tak vás asi zklamu. Kniha se tomu do jisté míry vyhýbá, pokud tedy očekáváte vyčerpávající popis toho, jak cestování časem funguje, máte smůlu. Nicméně to vůbec nevadí. Místo všemožných technických a fyzikálních výrazů dostanete docela niterný popis toho, jaký může mít cestování časem dopad na lidskou bytost. A to nejen na fyzickou stránku jedince, ale především psychiku.

Důležitým aspektem Ministerstva času je romantika, neboť i když se v knize vyskytuje jen decentně, má vcelku zásadní vliv na děj. Přestože nejsem příznivec všemožného cukrování a milostných scén v literatuře, tady to působilo docela vkusně, a já se tak nemusel cítit jako u čtení moderní fantasy pro pubertální dívky.

Blížíme se ke konci, proto nesmím zapomenout pochválit vizuální stránku knihy. Kvůli účelům recenze jsem sice četl elektronickou verzi, ale brzy se dočkám papírové knihy. A už se opravdu těším, protože Ministerstvo času vypadá fakt nádherně. Obálka vypadá skvěle, ale to není vše, neboť čtenáři se mohou těšit i na barevnou ořízku. Já osobně jsem nikdy tuhle obsesi barevnými ořízkami nepochopil, ale rozhodně to není nic proti ničemu.

Myslím, že nadešel ten správný okamžik to celé shrnout. Stojí tedy Ministerstvo času za přečtení? Nebudu vás napínat – rozhodně ano! Kniha sice není bez chyb, ale ve výsledku jde o velmi chytlavé a zábavné čtení, které vás pohltí. Příběh je napínavý, plný nečekaných zvratů, okořeněný lehkým nádechem romantiky, a skvěle napsané postavy tomu všemu dodávají na síle. Tím vším se prvotina Kaliane Bradley může právem chlubit.

Vím, že se budu opakovat, ale nakladatelství Beta se opět podařilo tuzemským čtenářům přinést příběh, který stojí rozhodně za přečtení. Ministerstvo času je opravdu povedená kniha, která by vás zaručeně neměla minout. A to i přesto, zda jste čtenáři sci-fi nebo ne.

HODNOCENÍ: 9/10