Článek
Když v kampani mluvil o tom, že bude líp, lidé si mohli myslet, že mluví o jejich peněženkách. O levnějších hypotékách. O levnějších energiích. O důstojných důchodech. O dostupnějším bydlení. O tom, že stát konečně začne fungovat pro obyčejné lidi.
Jenže realita začíná vypadat jinak.
Levnější hypotéky? Místo úlevy další zdražování a nedostupné bydlení pro mladé rodiny.
Vrácení spravedlivější valorizace důchodů? Senioři čekají a už vědí, že se nedočkají.
Levnější energie? Zatím jen účet vystavený našim dětem.
Lepší dostupnost zdravotnictví, školství a sociálních služeb? Tam se tradičně vysvětluje, že rozpočet není nafukovací.
Ale když přijde na zákon o střetu zájmů, najednou se věci hýbou. Rychle. Přesně. Účinně.
Najednou se najde politická vůle. Najednou se píšou paragrafy. Najednou se řeší lhůty, výjimky a definice. A shodou okolností tak, že to podle kritiků může výrazně pomoci firmám spojeným s Andrejem Babišem.
To je zvláštní pojetí hesla „pro naše lidi“.
Protože když obyčejný člověk něco dluží státu, stát si ho najde. Když živnostník udělá chybu v papírech, úřady se neptají, jestli by se mu nehodilo změnit pravidla. Když senior neoprávněně pobere dávku, musí ji vrátit. Když malá firma nezvládne dotaci, přijde kontrola.
Ale když jde o miliardáře ve vládě, najednou se neřeší, jak peníze vymoci. Řeší se, jak změnit zákon.
A tady už nejde jen o Andreje Babiše.
Jde o princip.
Stát nemá žádné vlastní peníze. Každá koruna, kterou stát nevymůže zpět, bude chybět jinde. V nemocnicích. Ve školách. V sociálních službách. V domovech seniorů. Na platech zdravotníků, učitelů, pečovatelek. Na opravách silnic. Na službách, které používají lidé, kteří žádný svěřenský fond nemají.
A tak se nabízí jednoduchá otázka:
Máme šetřit na nemocných, dětech a seniorech, aby miliardář nemusel nést následky vlastního střetu zájmů?
To není levicová ani pravicová otázka. To je otázka základní spravedlnosti.
Babiš rád mluví o tom, že hájí „naše lidi“. Jenže čím dál víc to vypadá, že pod pojmem „naši lidé“ nemyslí zdravotní sestry, učitele, důchodce, rodiny s hypotékou ani malé podnikatele.
Tím myslí lidi kolem Agrofertu.
A především sebe a svojí rodinu. Více zisku pro ně a více dluhů pro nás. Tak jednoduché to je.
„Když obyčejný člověk dluží státu, stát si ho najde. Když miliardář ve vládě dluží státu vysvětlení, změní se zákon.“
