Článek
Nejde o pouhý pouliční lampářský prvek, ale o dílo spojující funkčnost s estetikou 19. století. Slovo kandelábr je odvozeno z latinského candela – svíčka, případně candelabrum, což znamená svícen. Kandelábr totiž vypadá jako obrovský osmiramenný svícen.
Kandelábr byl vyroben mezi lety 1867–1868 v železárnách v Komárově. Navržen byl architektem Alešem Linsbauerem, zatímco Eduard Veselý mu vtiskl sochařskou podobu. Váží přes 5 tun, měří 8,5 metru na výšku a jeho novobarokní zdobení z něj činí jeden z posledních zachovaných originálů v Praze. V minulosti bylo v Praze podobných kandelábrů 16, dnes se dochovaly pouze tři – kromě tohoto ještě jeden v Loretánské ulici a čtyřramenný na Dražického náměstí.
Od plynu k elektřině a zpět
Plyn do ulic Hradčan začal proudit 12. září 1867 a právě do této doby se datuje i osazení zmíněného osmiramenného kandelábru. Rok 1867 je vyrytý i do žulového podstavce litinového osvětlovacího tělesa, čímž dokládá jeho historický původ. Tento unikátní kandelábr restaurovali Boris Měchura a Ivan Houska ze společnosti Houska a Douda, pasířství. Obnova byla dokončena v roce 2006. Zajímavostí je, že se jedná o poslední pražský kandelábr, který svítil svítiplynem, a to až do roku 1985. Zároveň to byl i první kandelábr, který byl po rekonstrukci v roce 2006 znovu zprovozněn, a to slavnostním ceremoniálem 16. května 2006, tentokrát na zemní plyn.
Detail svítidel Hradčanského kandelábru
Zlatá éra plynového osvětlení v Praze ale začala mnohem dříve
Zavedení plynu do veřejného prostoru znamenalo revoluci ve způsobu, jakým města vnímala noc. V českých zemích se plynové lampy poprvé rozsvítily v roce 1847, kdy byla 15. září uvedena do provozu vůbec první plynárna v pražském Karlíně, tehdy ještě samostatné obci. Ve stejný den bylo v ulicích Starého a Nového Města rozžehnuto přes 200 plynových lamp, přibyla i desítka osvětlení v obchodech a veřejných budovách. Postupně se osvětlení rozšířilo do parků, zahrad, ostrovů a na nábřeží.
Velkého rozmachu dosáhlo plynové osvětlení v roce 1882, kdy v Praze stálo:
- 16 osmiramenných kandelábrů
- 11 čtyřramenných
- 55 tříramenných
- a úctyhodných 557 jednoduchých litinových lamp
Plynárny rostly spolu s poptávkou a světlo bylo dlouhá léta bez konkurence. Příchod žárovky vynalezené Edisonem začal dominanci svítiplynu narušovat. V těžkém období plynového osvětlení pomohla Auerova punčoška, která proměnila plamenný princip v efektivní žárové světlo – a plyn se stal opět konkurenceschopným.
V roce 1940 už pražské ulice a náměstí osvětlovalo více než 9 000 plynových lamp – nejvíce v historii. Odtud ale počet začal klesat, zatímco elektrické výbojky převzaly hlavní roli. Do roku 1985 byly všechny plynové hořáky nahrazeny elektřinou a napojeny na centrální systém městského osvětlení. Jako úplně poslední byly převedeny na elektřinu dva klenoty pražského litinového dědictví: osmiramenné kandelábry na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici. Tím se symbolicky uzavřela jedna éra, v níž plyn osvětloval nejen ulice, ale i tvář modernizujícího se města.
Návrat plynového světla je návratem romantiky a historické atmosféry
Veřejné osvětlení prošlo za uplynulá staletí výrazným vývojem – a zatímco pýcha na moderní technologie kdysi odsunula plynové lampy do minulosti, dnes se k nim s nostalgií vracíme. V Evropě i ve světě roste zájem o tradiční plynové osvětlení, zejména v historických čtvrtích, na hradech a zámcích. Otevřený plamen a jeho měkké, teplé světlo dokážou dokonale podtrhnout atmosféru dávných časů.
Plyn v ulicích světových metropolí
Plynové lampy dnes najdeme nejen v Praze, ale i v dalších městech: Londýn, Dublin, Berlín, Záhřeb, Krakov, Štrasburk, Düsseldorf, a také mimo Evropu – třeba v Bostonu, New Yorku, Hongkongu nebo v některých japonských městech.
Na začátku nového tisíciletí se i hlavní město rozhodlo pro revitalizaci historického plynového osvětlení. Po 17 letech od zhasnutí poslední plynové lampy se 30. října 2002 v Michalské ulici rozsvítilo 9 nových plynových svítilen napájených zemním plynem.
Postupně se plyn vrátil do celého úseku Královské cesty, okolních ulic a náměstí. Od Prašné brány přes Staroměstské náměstí, Karlův most, Malou Stranu až na Hradčany dnes svítí téměř 700 plynových lamp. Karlův most je od roku 2010 jediným mostem na světě, který je osvětlen plynem. Všechny nové lampy jsou věrnými replikami historických luceren se šesti žárovými punčoškami. Díky moderním plynovým hořákům lze světla ovládat dálkově z dispečinku, ale také je ručně rozsvěcet lampářskou tyčí jako za starých časů.
Po ukončení éry svítiplynu zmizeli lampáři z ulic – ale dnes je opět možné je spatřit, zejména v adventním období, jak v dobových uniformách rozsvěcují světla v temných uličkách Starého Města.
osmiramenný kandelábr v Loretánské ulici
Druhý kandelábr stojí nedaleko v Loretánské ulici. Zajímavostí je, že tento konkrétní kandelábr původně nestál na současném místě – byl sestaven až později z částí jiných dochovaných demontovaných kandelábrů. Ve třetí čtvrtině 20. století byl instalován na své nynější místo pražskou obecní plynárnou. Původní plynové hořáky byly v roce 1985 nahrazeny elektrickým osvětlením. Tento osmiramenný kandelábr prošel v roce 2012 kompletní rekonstrukcí, kterou provedli akademický sochař Ivan Houska a sochař Petr Vitvar. V témže roce byla také obnovena jeho původní plynová svítidla.
Poslední z trojice osmiramenných kandelábrů pak zdobí Dražické náměstí. Jde o nádherné technické památky a stojí za vidění jak v denní, tak noční době, kdy se rozzáří krásným teplým plynovým světlem.
Časopis světozor 1910
