Článek
Dnešní sociální politika je velice velkorysá, řekl bych až rozhazovačná. Její nevýhodou je centrální řízení a snadná zneužitelnost, což se mnohdy děje, a to v míře nemalé. Zatím co dříve byly podpory koncipovány tak, aby příjemce pomohly nasytit a zajistit opravdu ty nejzákladnější životní potřeby, dnes tomu tak není. Podpory jsou nastaveny tak, že nás nenutí slevit ze svých standardů, ale z velké části nám je financují. Ano, jistě jsou skupiny obyvatel, které si to zaslouží, například samoživitelé, lidé s hendikepy a podobně. Ale těchto je v našem systému menšina.
Za první republiky Československo převzalo rakousko-uherský sociální systém, tedy systém nemocenského a úrazového pojištění a některá další sociální opatření. V roce 1918 byla zavedena také podpora v nezaměstnanosti ve výši čtyř korun denně plus korunové příplatky na další rodinné příslušníky, na kterou měli nárok všichni nemocensky pojištění. V roce 1921 se pak podpora zvedla na osm, respektive deset korun denně, podle velikosti obce. Dělnický plat na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století byl pak pro dělníky 510,- až 590,- Kč měsíčně, pro horníky cca 940,- Kč za měsíc. Snahou každého tak bylo raději pracovat, než žít z minimální podpory. Pro představu kilogram chleba stával cca tři až čtyři koruny, kilo brambor korunu, litr mléka byl luxus dvě koruny, vepřové maso sedmnáct korun, vejce necelou korunu, máslo dvacet pět korun za kilogram, cukr něco přes šest korun, pivo korunu padesát, boty cca sto korun. Dnes máme plat cca 35 až 50 x vyšší a nadáváme, když cukr stojí dvacet korun.
Rozhlednu na Krásenském vrchu najdeme v okrese Sokolov, nedaleko Horního Slavkova. Patří rozhodně k těm nejkrásnějším rozhlednám u nás. Je jedinečná svým pojetím, vzhledem, ale především okolnostem, za kterých vznikla. Přitom podmínky jejího vzniku rozhodně tomuto nepřály. Byla postavena v dobách velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století, kdy bylo více než 25 % zdejších obyvatel bez práce. Občané Krásna spolu s komisí cizineckého ruchu vedenou Alfredem Ruppertem se pokusili této situaci čelit a dát práci místním lidem, byť za malou mzdu, ale pořád za mzdu, díky které nehladověli. Alfréd Ruppert se pak stává předsedou spolku pro výstavbu rozhledny. Zadáním bylo dát práci těm nejpotřebnějším. To bývali pomocní dělníci, lidé bez vzdělání, ve zdejším kraji též horníci bez práce. A nejen to. Stavba měla přinést rozvoj turismu a nalákat do jinak chudého kraje bohaté návštěvníky z Karlových Varů, z Mariánských Lázní a další návštěvníky z okolí. A návštěvníci to jsou peníze.
Na jejím vzhledu mají největší zásluhu místní sochař Willy Russ a architekt Fritz Hoffmann. Willy Russ byl místním rodákem z obce Krásno, kde se narodil v domě popisném 58 a vyrůstal ve velmi chudých poměrech. Nakonec i on sám za svůj životní úspěch vděčil místní nadaci, která mu umožňovala vystudovat odbornou keramickou školu v Teplicích Sanově. Teď vracel potřebným, co dříve sám získal.
Pánové se s tímto zadáním vypořádali naprosto mistrně. Navrhli kruhovou stavbu s venkovním spirálovitě zatočeným schodištěm, které začíná na základně o průměru 11 metrů a ve výše 25 metrů končí vyhlídkovou plošinou o průměru 4,2 metru. U základu je síla zdiva 2,5 metrů a postupně se zužuje. Tato robustní, geniálně jednoduchá a přitom architektonicky nádherná konstrukce umožnila při výstavbě plně využít místních zdrojů a nekvalifikované pracovní síly a tím dát práci mnoha nezaměstnaným z okolí.
Všichni obyvatelé, kteří si to mohli dovolit a všechny místní spolky vyvíjeli činnost, aby pro tuto stavbu zajistili sbírkou finanční prostředky. V době krize to nebylo nic jednoduchého. Dotace tehdy nebyly, ale lidé se uměli semknout. Jít za společnou věcí, dnes věc nevídaná. Dnes se hledají důvody, proč to nejde. A to nám jde v pravdě mistrně. Když něco chceme, hledáme, kdo nám to zaplatí. Vzácný to případ pokud si něco společného chceme zaplatit z vlastní kapsy, nemluvím o tom, že by z naší pomoci, byť zaslouženě někdo měl nějaký prospěch, byť jen skývu chleba.
Vnitřek Krásenské rozhledny
Stavba byla zahájena v srpnu 1933 a ke stavbě byly použity neopracované kameny z Krásenského vrchu a jeho bezprostředního okolí. Materiál snadno dostupný a odpadly i náklady na jeho dopravu. Ke stavbě se používalo pouze primitivních prostředků, denní mzda byla 10 – 15 Kč, přesto již v říjnu byly práce přerušeny pro vyčerpání finančních prostředků. Ale sbírka pokračovala a již v červnu následujícího roku byly práce obnoveny a 3. října 1934 byla vyhlídková věž dokončena, a to celkovým nákladem 47 768,- Kč. Slavnostní otevření proběhlo 23. června 1935.
Krátce po otevření se stává oblíbeným výletním místem a v její těsném sousedství vyrůstá stejně oblíbená výletní restaurace, bohužel dnes již dávno zaniklá. Turisté přišli a investice rozhodně splnila svůj cíl.
Po druhé světové válce rozhledna chátrá a i přes opravy v roce 1980 hrozil její zánik, dokonce byla vyjmuta s pozemkových knih. Zásadní rekonstrukcí pak prodělala v roce 1996. Při další opravě v roce 2008 byly opětovně do balustrády vyhlídkové plošiny nainstalovány keramické tabulky se zakresleným okolím včetně názvů dle návrhu krásenského rodáka Josefa Brandla. V dnešních dnech je opětovně opravována, bohužel jako volně přístupná je devastována nejen počasím, ale především některými návštěvníky.
Dnes jsme svázáni centrálním rozdělováním sociálních dávek. Pokud chceme něco postavit, tak se čeká na dotace. Ano doba se zcela změnila. Každý zná svá práva, každý si myslí, že se stát o něj musí postarat a jeho jedinou povinností je podat formulář a čekat z nataženou rukou. Dříve to tak nebylo. Lidé si práce vážili stejně jako každé pomoci. Nebyla samozřejmá. Byla cílená, šla tam, kde opravdu byla třeba. Lidi to stmelovalo, dovedli si podat pomocnou ruku. Nežilo se v blahobytu jako dnes. Máme čím dál víc, ale spokojeni nejsme. Koukáme za plot, kde má soused o kozu víc, místo abychom se snažili jí mít taky, tak si přejeme, aby sousedovi chcípla.
