Článek
Proto se přešlo na jistější nástroj: vyvolat závist.
Když se objeví někdo, kdo začne mluvit o rozpočtu, deficitu nebo třeba smyslu veřejnoprávních médií, není potřeba ho poslouchat. Stačí se zeptat na jednu jednoduchou věc: kolik bere. Ne proto, že by to s jeho argumentem souviselo, ale právě proto, že nesouvisí. O to lépe funguje.
Argument totiž vyžaduje pozornost. Plat vyžaduje jen emoci.
A emoce jsou spolehlivější. Nemění se podle dat, nereagují na kontext a hlavně — nekladou doplňující otázky.
Když se řekne, že někdo bere dvě stě tisíc, debata se okamžitě zjednoduší. Už nejde o to, jestli má pravdu. Jde o to, jestli si to zaslouží. A to je otázka, na kterou má odpověď každý. Bez studia, bez čísel, bez přemýšlení.
A jakmile se začne řešit, jestli si to zaslouží, je hotovo. Argument může klidně zůstat stát někde vedle, opřený o zeď, a čekat, až si ho někdo všimne. Nevšimne.
Ministerstvo závisti na to má jednoduchou poučku: čím složitější problém, tím jednodušší musí být nepřítel. A nejjednodušší nepřítel je ten, který bere víc než vy.
Funguje to spolehlivě. Na herce, kteří „natahují ruku“. Na lidi z televize, kteří „žijí z poplatků“. Na experty, kteří „nikdy nepracovali rukama“. Stačí přidat číslo a zbytek se udělá sám.
Nikdo už pak neřeší, co ti lidé skutečně dělají. Nebo jestli to má nějakou hodnotu. Protože hodnota je složitá. Plat je jednoduchý.
A jednoduché věci vítězí.
Na ministerstvu jsou na to hrdí. Debaty se zkrátily, argumenty zmizely a veřejnost se konečně naučila reagovat správně: rychle, emotivně a bez zbytečného přemýšlení.
Jen občas se stane drobná nepříjemnost. Někdo se zeptá, jestli by přece jen nestálo za to bavit se o tom, co je pravda.
V takovém případě se postupuje standardně.
Najde se někdo jiný.
A zveřejní se jeho plat.
Zdroje : vlastní text
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/bere-pres-200-tisic-mesicne-poradce-schillerove-se-pustil-do-clena-rozpoctove-rady/r~aaa29376e8ce1d61eef658c0b5ff6f7b/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone
