Hlavní obsah
Názory a úvahy

Okamura Sudetské Němce nenávidí, ale pokud jde o požitky, zásady jdou stranou

Foto: vytvořeno Chat GPT5

Němci vadí, ale německé požitky nikoliv

Když Tomio Okamura mluví o sudetských Němcích, člověk má skoro pocit, že Německo je stále existenční hrozba a že smíření znamená zradu.

Článek

Rétorika je tvrdá, emotivní a postavená na neustálém vyvolávání konfliktu kolem Benešových dekretů a sudetského tématu. SPD kvůli sjezdu sudetských Němců svolává mimořádné schůze, straší veřejnost a vykresluje celé téma jako téměř národní ohrožení.

Jenže pak přijde realita.

Stejný Okamura zároveň spolupracuje v Evropském parlamentu s německou Alternative für Deutschland, jejíž část politiků skutečně mluvila o rušení Benešových dekretů. Na tenhle rozpor upozorňují politici, komentátoři i média napříč spektrem. Zde to nevadí, to přináší výhody.

A do toho všeho obraz „obránce národa“ pohodlně usazeného ve služebním BMW.

To už není ironie. To je učebnicové pokrytectví.

Na jedné straně rozdmýchávání emocí vůči Němcům a neustálé rozdělování společnosti na „vlastence“ a údajné zrádce. Zrádce je každý kdo se nepřipojí k nenávisti.

Na druhé straně naprosto bezproblémové využívání německého komfortu, německého průmyslu i německých politických spojenců, když se to hodí.

Celé to nakonec působí, jako by Německo nebylo problémem samo o sobě. Problémem je jen tehdy, když se z něj dá vytěžit politický kapitál.

A právě proto ta rétorika působí tak falešně.

Nejde o principy.

Jde o obchod se strachem.

Smíření není slabost. Naopak – je to možná jedna z nejtěžších věcí, které společnost i jednotlivci dokážou. Neznamená vzdát se pravdy ani rezignovat na vlastní zkušenost. Znamená unést ji bez potřeby ji neustále obracet proti druhým.

Odpuštění také není zapomnění. Zapomenout je snadné – paměť prostě vybledne. Odpustit znamená si pamatovat a přesto se rozhodnout, že minulost nebude řídit přítomnost. Je to vědomý krok, ne slabost ani naivita.

Možná právě proto tyhle pojmy tolik dráždí. Protože vyžadují sílu, která není vidět navenek. Ne sílu křičet, ale sílu nechat věci doznít. Ne sílu obviňovat, ale sílu nepokračovat v řetězci křivd.

Společnost, která si plete smíření se slabostí, zůstává uvězněná v minulosti.
Společnost, která pochopí rozdíl mezi zapomenutím a odpuštěním, má šanci jít dál.

Ale to se straně, která svojí politiku založila na nenávisti, nehodí.

Vlastní text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz