Článek
Po čtyři sta let odpočívalo tělo blahoslavené Zdislavy nerušeně na svém původním místě v dominikánském kostele v Jablonném. Starý klášter však byl již značně sešlý, poznamenaný věkem i požáry, a proto bylo na konci sedmnáctého století rozhodnuto vystavět klášter nový. Roku 1697 a 1699 tak začala stavba nového konventu a dne 18. listopadu 1699 byl položen základní kámen také k novému chrámu.
Podle vůle hraběte Františka Antonína Berky, který se zavázal financovat celé dílo, měl být nový kostel rozsáhlejší a skvostnější než starý chrám, jenž již neodpovídal významu místa ani úctě, jaké se zde blahoslavené Zdislavě dostávalo. Půdorys nového kostela byl posunut více k jihu, takže severní základní zeď nového chrámu procházela téměř středem původního kostela.
Klášterní kronika vypráví, že sama svatá Zdislava měla být při stavbě nového chrámu nápomocna. Kapitán Kavka a jeden z řeholníků prý v noci opakovaně slyšeli zvláštní šramot na staveništi — jako by někdo vozíkem navážel a vysypával kamení. Nikdo tam však v tu dobu nepracoval. Všichni byli přesvědčeni, že to byla sama svatá Zdislava, která stejně jako při stavbě prvního kostela vlastníma rukama nosila kámen, a i nyní přichází pomáhat při budování nového chrámu.
Brzy se však ukázalo, že ostatky světice jsou v nebezpečí.
Na stavbě nového kostela se pilně pracovalo až do roku 1702. Dne 9. dubna však bylo zjištěno, že zeď starého chrámu popraskala, protože její základy spočívaly pouze na písku. Některé hroby se propadly do hlubokých jam a vznikla oprávněná obava tehdejšího převora dominikánského kláštera, P. Lukáše Lyre, aby podobný osud nepotkal i posvátné tělo svaté Zdislavy.
O celé věci byl okamžitě zpraven provinciál české dominikánské provincie P. Tomáš Willinger a zároveň byla v Praze požádána arcibiskupská konsistoř o povolení k přenesení ostatků na bezpečnější místo. Povolení bylo ochotně uděleno a dne 26. dubna roku 1702 byl za přítomnosti velikého počtu šlechty, světských kněží i řeholníků otevřen hrob svaté Zdislavy, aby její tělo mohlo být přeneseno do nové rakve a uloženo v nově upraveném hrobě v novém klášterním kostele svatého Vavřince v Jablonném.
Podle latinského originálu zprávy o otevření hrobu začalo vykopávání hrobky v osm hodin ráno po vykonané modlitbě. Práce pokračovaly až do desáté hodiny. Po odstranění zeminy byl konečně nalezen kamenný hrob, který byl k veliké radosti všech shledán téměř neporušený. Po odkopání zeminy kolem celé hrobky se ukázalo, že hrob byl hluboký více než půl metru, dlouhý přibližně dva metry a široký sedmdesát centimetrů. Přikryt byl pěti kamennými deskami. Pouze jedna prostřední deska byla částečně puklá a lehce propadlá do země. Tyto kamenné desky tvořily celý hrob. Nebyla v něm žádná rakev ani podložka. Kosti svaté Zdislavy spočívaly přímo na holé zemi.
Protože již nebyl dostatek času k okamžitému přenesení ostatků, byl hrob znovu zakryt a postavena k němu čestná stráž. Tu tvořili tři dominikánští bratři, hejtman David Kraft a čtyři členové městské rady, kteří hrob střežili až do jedné hodiny odpolední.
V jednu hodinu pokračovalo slavnostní vyzdvižení ostatků. Všichni přítomní se v průvodu odebrali ke hrobu, oděni v liturgická roucha. V čele stál převor kláštera P. Lukáš Lyre, podpřevor Vincenc Rasper, jablonský farář Stanislav Král a P. Vít Neissner. Hrob byl s velikou úctou znovu otevřen a ostatky svaté Zdislavy vyzdviženy.
Mezi hlavní části ostatků patřila lebka, čtyři velké kosti rukou a nohou, několik žeber, zuby a množství menších kostí, z nichž mnohé byly již natolik zetlelé, že je nebylo možné přesně rozeznat.
Všechny ostatky byly pečlivě sebrány a uloženy do nové schránky, která byla uvnitř vyložena čistým bílým plátnem. Schránka byla poté vyzdvižena z hrobu a položena na stolek pokrytý kobercem. Zde byla zapečetěna trojí pečetí — pečetí krajského děkana, převora Lukáše Lyre a hejtmana Davida Krafta.
Poté byla schránka přikryta drahocenným bílým kobercem protkaným stříbrem a zlatem, vložena na nosítka a překryta ještě zeleným hedvábným kobercem. Převor Stanislav ji následně vynesl z krypty „na světlo Boží“. Odtud nesli posvátné ostatky čtyři kněží odění v dalmatikách v slavnostním procesí kolem celého náměstí. Provázel je nesmírný zástup lidu, zvonění zvonů, bubnování i zvuk trubek. Kronika zaznamenává, že průvod probíhal „s největším plesáním a radostí“.
Průvod dorazil do dominikánského kostela svatého Vavřince, kde byly ostatky položeny na hlavní oltář. Zde krajský děkan slavnostně zazpíval hymnus Te Deum laudamus — „Tebe, Bože, chválíme“.
Po skončení slavnosti bylo tělo svaté Zdislavy přeneseno do malé kaple v křížové chodbě kláštera vedle oltáře svatého Dominika. Zde byly ostatky uloženy na stolku upraveném jako oltář a zůstaly vystaveny k veřejné úctě. Schránka byla navíc znovu zapečetěna městskými pečetěmi za přítomnosti městské rady.
Roku 1708 darovala hraběnka Františka Rosalie Kinská z Kynic, příbuzná a velká ctitelka blahoslavené Zdislavy, do kaple nádhernou stříbrnou lampu pro věčné světlo a také skvostný koberec na relikviář.
V této kapli zůstaly ostatky až do roku 1731. Po dokončení nového chrámu bylo znovu požádáno pražské arcibiskupství o svolení k jejich přenesení. Dne 3. ledna 1731 byly ostatky za přítomnosti mnoha světských i řeholních kněží slavnostně přeneseny do nové baziliky a uloženy pod mariánský oltář do původní staré hrobky, která byla zachována a nově obložena opracovaným kamenem.
Tumba a krypta s ostatky svaté Zdislavy
Hrob svaté Zdislavy byl roku 1732 opatřen umělecky zhotovenou železnou mříží, kterou daroval želivský opat Daniel Schindler jako poděkování za dobrodiní, jež podle svého přesvědčení obdržel na přímluvu blahoslavené Zdislavy. Lidová pověst pak vyprávěla, že kdykoli měl zemřít někdo z rodu Berků, jeden z křížů na mříži se sám od sebe sklonil.
Po více než dvou stech letech, dne 10. března 1908, byly ostatky znovu vyzdviženy a prohlédnuty. Z pověření litoměřického biskupa Emanuela Schoebla přijela do Jablonného zvláštní komise složená z církevních hodnostářů, notářů i lékařů.
Po sestupu do krypty bylo zjištěno, že všechny pečetě z roku 1702 zůstaly po 206 letech neporušené. Schránka byla přenesena do slavnostního sálu děkanství, kde byly pečetě znovu přezkoumány a následně otevřeny. Uvnitř byly nalezeny ostatky pečlivě zabalené do trojího jemného plátna — lebka, čtyři velké kosti končetin, několik žeber a další části kostí.
Po prohlídce byly ostatky znovu uloženy, opatřeny novými pečetěmi a ponechány na děkanství až do 30. května 1908. Tehdy byly při velkých slavnostech uloženy do nové skvostné schránky a slavnostně přeneseny zpět do chrámu svatého Vavřince.
průvod s ostatky svaté Zdislavy
Ve dnech 30. a 31. května a 1. června roku 1908 se konaly velké oslavy ke cti blahoslavené Zdislavy. Město bylo vyzdobeno prapory, chrám zaplnily zástupy věřících a ostatky byly neseny v slavnostním průvodu městem i na Lemberk, kde svatá Zdislava kdysi žila.
Po skončení slavností byli všechny ostatky, vyjma lebky uloženy do dřevěné truhlice uzamčené čtyřmi pečetěmi na modrých stuhách. Lebka do proskleného relikviáře na mariánský oltář
O úctě, které se těšili ostatky svaté Zdislavy, výmluvně vypovídá jeden z kronikářských zápisů. Ačkoliv již dávno nežila podle těla mezi lidmi, kronikář uzavírá své vyprávění slovy, že „žije mezi námi svým duchem“. Hrob svaté Zdislavy zůstával i nadále místem útěchy nemocných, chudých a opuštěných, kteří sem přicházeli prosit o pomoc a útěchu v těžkostech svého života.
Zdroje:
Z knihy Život bl. Zdislavy (nar. 1208, + 1252) z hraběcího rodu Berků, první… vydáno 1908 volné dílo
