Článek
Už roky se necháváme rozdělovat podle politických stran, barev a hesel. Hádáme se mezi sebou, zatímco ti, kteří mají skutečnou moc, se dívají a těží z toho. Rozdělená společnost je ideální prostředí pro lidi, kteří si z politiky a státní správy udělali výnosné zaměstnání – bez odpovědnosti, bez studu a bez následků.
Politická strana sama o sobě není zločin. Zločinem je zneužívání moci. Zločinem je krást, ohýbat pravidla, vysávat dotace, dosazovat kamarády a rodinu do funkcí a přitom se tvářit jako ochránce veřejného zájmu.
A je úplně jedno, jestli to dělá levice, pravice, střed nebo kdokoli, kdo se schovává za prázdná slova o hodnotách. Kdo selhal, nemá v politice ani ve státní správě co dělat. Nikde. Na žádné úrovni.
Veřejné funkce se pro mnohé změnily v korýtka. Ne v službu, ale v přístup k penězům, vlivu a zakázkám. Dotace se z nástroje solidarity staly kořistí. Moc se nekontroluje, ale hromadí. Odpovědnost se nevyvozuje, ale rozmělňuje a odsouvá.
A my? Místo aby se řešilo zneužívání moci, hádáme se mezi sebou. Na sociálních sítích obhajujeme „své“ a útočíme na „ty druhé“. Přesně tak, jak to vyhovuje těm, kteří systém zneužívají.
Neexistuje „menší zlo“, pokud jde o krádež, klientelismus a zneužívání moci. Neexistuje omluva typu „aspoň je náš“ nebo „ti druzí by byli horší“. Tohle myšlení udržuje celý tenhle marasmus při životě.
Je čas zaujmout nulovou toleranci ke každému, kdo zneužívá moc, krade, lže nebo šikanuje – bez ohledu na to, odkud přišel a čím se dříve oháněl. Zapomeňme na věty typu „ti před nimi kradli taky“ nebo „všichni jsou stejní“. Minulost není omluva pro současné selhání. Každá nepravost musí být pojmenována, každé zneužití moci připomenuto a každý viník konfrontován. Mlčení není neutralita, ale spoluúčast. A tolerance ke svinstvu je to, co ho udržuje při životě.
Spravedlnost si musí najít cestu
Každý politik, úředník nebo veřejný činitel, který zneužil svou pozici, musí skončit. Bez výmluv. Bez ohledu na stranickou knížku, funkci nebo popularitu.
Největším spojencem korupce není špatný zákon, ale rezignace. Věta „stejně se nic nezmění“ je tím nejúčinnějším mazivem celého systému.
Nespokojit se s nespravedlností znamená přestat mlčet. Ptát se. Požadovat odpovědi. Tlačit na transparentnost. Volit, ale také kontrolovat. A hlavně – nezavírat oči, když selže někdo, kdo nám byl sympatický nebo „z naší strany“.
Společný nepřítel, společná odpovědnost
Na názorech se nikdy neshodneme. A ani nemusíme. Ale měli bychom se shodnout na jednom zásadním bodě: politika ani státní správa nesmí být bezpečným útočištěm pro bezcharakterní lidi.
Dokud se budeme dělit podle stranických značek, budou nás ti nejhorší dál okrádat, šikanovat a zneužívat systém proti nám. Teprve ve chvíli, kdy se spojíme v požadavku na slušnost, odpovědnost a skutečné důsledky za selhání, má demokracie šanci přestat být fraškou a znovu začít fungovat.
Zdroje:
Selský rozum
Vlastní text
