Článek
Údery naplavených kmenů, drtí mosty a kamenná nábřeží a lidské zoufalé hlasy se mísí s neutuchajícím hukotem vodního živlu.
A pak přichází zdrcující zpráva, která se nese záclony deště městem. Šokující zpráva bleskem proběhne celou Prahou. Kamenný most, ten monumentální odkaz Karla IV., stojící pevně po staletí, byl… pobořen! Kolos, který vzdoroval času, nyní podlehl síle přírody. Lidé hledí na trosky se směsicí zděšení a nevěřícnosti. Praha ztrácí část svého srdce.
Katastrofa nezná slitování. Voda bere, co chce, bez varování, bez milosti. A město? To se jen bezmocně dívá, než jej pohltí nemilosrdný živel. Mnoho lidí teď už bojuje o své životy, voda prudce stoupala celou noc.
Veškeré domy na ostrově Velké Benátky (Čertovka) byly zaplaveny. Mostek vedoucí ke břehu byl proudem stržen, a rozbit. Na horní části ostrova se nahromadilo velké množství klád a nad viaduktem zachytilo značné množství trosek ze Žofínské plovárny. Zaplaven byl i druhý prostřední most a nakonec se zřítil pod tlakem vody a údery kmenů.
Přes ostrov se přeháněly rozbouřené proudy vody. Obyvatelé restaurací i okolních domů se zachraňovali na střechách a v nejvyšších patrech. Prožili děsivou noc z 3. na 4. září, kdy domy se začali otřásat a začalo hrozit jejich zřícení. Když voda stále stoupala, obyvatelé, se nejprve zdráhali opustit své domovy, pak už to nešlo a začali zoufale volat o pomoc, ale jejich hlasy se ztrácely v hlučném příboji. Nakonec, ve svém zoufalství, začali střílet do vzduchu, aby upoutali pozornost. Pomoc však byla nemožná, voda mezi břehem a ostrovem burácela tak divoce a široce, že nebylo možné se k nim dostat.
Kolem desáté hodiny dopoledne se hasiči pokusili o záchranu přes velký viadukt, avšak voda mezi stromy proudila neobyčejně zuřivě. Na jedné z budov se objevil muž, který mával rukama a zoufale volal o pomoc, ale jeho hlas zanikal v hukotu vody. Na jiné stavbě jeden z ohrožených vylezl na střechu a gesty upozorňoval na hrozící nebezpečí. Po viaduktu přispěchali hasiči, někteří lidé z budov pod viaduktem volali, aby jim byly hozeny provazy, ale museli strávit ještě mnoho mučivých okamžiků, než byli konečně zachráněni odvážnými dobrovolníky a hlavně zákopníky, kteří opět riskovali vlastní životy.
Zákopníci zachraňují obyvatele Kampy
Na Velkých Benátkách se kromě 140 dospělých nacházelo asi 26 dětí, naštěstí všichni byli zachráněni. Zachránění byli prokřehlí a vyhladovělí, protože voda odnesla všechny zásoby jídla. Vyvázli jen s holým životem, skoro všechno, co bylo v přízemních budovách, bylo zničeno a nenávratně zmařeno.
Poplašné rány dělových salv třikrát prořízly vzduch, oznamujíce neúprosné stoupání hladiny vody. K poledni dosáhla svého vrcholu a setrvávala na této výši až do noci. Avšak obavy, že situace bude ještě horší, neustávaly. Z Krumlova a Budějovic přicházely zlověstné zprávy: „Poněvadž stále prší, připravte se na ještě horší. Sdělte tuto zprávu Smíchovu, Praze a Libni!“
Mnohé domy v zatopených částech města, zejména ty, na které se přímo valily vlny řeky, musely být zcela evakuovány, neboť hrozilo nebezpečí jejich zhroucení. Na Starém Městě se voda dostala až k Linhartskému náměstí, před hostinec „U bílého bažanta“, dále vnikla do první části Malé Karlovy ulice, a v Husově třídě až ke chrámu svatého Jiljí. Na Betlémském náměstí byl vodou zcela obklíčen dům u Halánků, před nímž se valily přívaly vody ze Zlaté, Liliové a Konviktské ulice, které byly celé zatopeny. Hladina sahala až k nároží Bartolomějské ulice, v těsné blízkosti policejního ředitelství. Josefov byl zaplaven celý, voda dosahovala až k Haštalskému náměstí. V Petrské čtvrti zase stoupala až k Petrskému náměstí, obklopujíc domy a pohlcujíc ulice, které se rázem změnily v divoké vodní toky.
Do Libně byl přístup možný již jen přes Žižkov. Celá louka u Invalidovny byla vysoko zaplavena. Na jedné straně sahala voda až ke kolejím severozápadní dráhy, na druhé pak až k úpatí hory Žižkova. Oba hřbitovy, vojenský i evangelický, které se zde nacházely, byly zaplaveny. Na trati severozápadní dráhy až k Vysočanům musela být doprava zastavena, spojení mezi Vysočany a Prahou zajišťovala Česká severní dráha.
Na Smíchově bylo zatopeno celé nábřeží od mostu Palackého. Pobřežní ulicí voda mocně proudila, od Celné sahala až k budově okresního hejtmanství. Továrna na porcelán byla zcela obklíčena vodou. Veškeré továrny při břehu byly zatopeny. Celý komplex domů mezi ulicemi Ostrovní a Svatojakubskou byl pod vodou, stejně jako sklepy v ulicích vzdálenějších. Pobřežní trať tramvaje byla pod vodou, Vltavská ulice zaplavena až k porážce, rovněž byly zatopeny domy mezi Přemyslovou ulicí, porážkou a smíchovským pivovarem. Na Královské louce se voda přelévala přes silnici vedoucí ke Zbraslavi. Na západní dráze byla přerušena doprava mezi Smíchovem a Radotínem, Stodůlkami a Stánkovem. Poslední nákladní vlak č. 111 byl vypraven v úterý.
Děsivé zprávy přicházely z Lahoviček u Zbraslavi. Asi 19 osob, mezi nimi i děti, trávilo již mnoho hodin v korunách stromů, každou vteřinou vydáni smrti utonutím. Ve středu ve dvě hodiny odpoledne se západní dráhou vydalo oddělení zákopníků s pontony do označeného místa ve Velké Chuchli. Zákopníci opět s nasazením vlastních životů všechny zachránili.
Zaznamenaný vzestup Vltavy při povodni 1890
U mostu Františka Josefa se zřítila část hráze pod Letnou, podemletá dravými proudy, přímo do řeky. V Královské oboře voda dosahovala až ke druhé restauraci a zaplavila dolejší část prostranství chystané Zemské jubilejní výstavy. Část výstaviště pod svahem před starou silnicí, počínaje travnatou plochou, samotnou silnicí, strojovnou pavilonu pro průmysl železářský, oddělením pro výstavu hospodářskou, i dosud prázdnou plochou, která měla být zaplněna různými pavilony a budovami, byla zcela zatopena kalnou žlutavou vodou. Voda smetla posečenou otavu na svahu, pokryla část pavilonu železářské společnosti, která již stála, a zatopila stavební kancelář pana Wertmüllera až po střechu. Budovy určené pro výstavu hospodářskou v nejzazším cípu výstaviště byly až do poloviny střechy pod vodou, ačkoli, jak se zdá, jinak poškozeny nebyly. Ve strojovně voda vystoupala do výšky jednoho metru nad podlahu a části železné konstrukce, které zde byly připraveny k montáži, byly zcela ponořeny pod vodu.
Povodně měli i své hrdiny, někdy známé, někdy bezejmenné. Ve velkém nebezpečí utonutí se v noci na 4. září ocitl Václav Skořepa, klubový sluha „Harmonie“ na ostrově Primátorském. Procházel ostrovem, sbíraje různé nářadí a nábytek, který z budov vyplavily dravé vody, když náhle mohutný proud prolomil hlavní hráz řeky a s nezkrotnou silou vtrhl na ostrov. Voda strhla jeho pramici, smýkala jí a nakonec ji unášela proudem. Skořepa, vidouce, že se proudu neubrání, se zachytil vysokého topolu na dolním konci ostrova, zatímco jeho pramice odplula neznámo kam. Ve tmě, prokřehlý zimou a zoufalstvím, zde setrval až do rána. Když si uvědomil, že ho nikdo neslyší ani nevidí, s nadlidským úsilím jednou rukou zachytil několik plovoucích trámů a s jejich pomocí se pokusil přeplavat ke druhému stromu. Konečně ho spatřili obyvatelé okolních domů, ti na něj volali, a na jejich pokyn se dva plavci pokusili doplout s loďkou na místo.
Bylo to však příliš nebezpečné. Silný proud je strhával k hlavnímu korytu řeky, ze kterého by nebylo úniku. Nikdo další se už neodvažoval vstoupit do divokých vln, a nešťastný Skořepa s hrůzou sledoval, jak se lidé na břehu radili, ale nikdo nepřicházel na pomoc. Mezitím vlny podemílaly stromy vedle něj, které se začaly kácet do hlubin. Tehdy si někteří vzpomněli na Matěje Křesla, mladého, odvážného plavce a vysloužilého zákopníka. Křesl, jakmile byl povolán, si rychle uvědomil, že zde jde o život, a bez váhání naskočil do lehké loďky a odrazil od břehu. Lidé se zatajeným dechem sledovali, jak Křesl silnými pažemi rozráží vlny a s neochvějným odhodláním bojuje proti dravému proudu, směřujíce k zoufalému Skořepovi. Nakonec se mu podařilo přiblížit a s nasazením vlastního života Skořepu zachránil před jistou smrtí.
Neznámý muž zaslechl volání o pomoc, spatřil v proudu řeky muže na stromě a ihned zamířil s loďkou k místu, kde se nešťastník s posledními silami snažil udržet. Třikrát se pokusy hrdinného plavce zmařily prudkými vlnami, a když se opakovaně pokusil zachránit muže na stromě, jeho loďka byla stržena přívalem vody a unesena do středu řeky, kde hrozilo smrtelné nebezpečí. Ten neznámý statečný plavec, vida svůj nezvratný osud, však neztratil odvahu. Skočil přímo do dravého proudu, mohutnými pohyby paží rozrážel vlny a doplavav k pilíři železničního mostu, kde bylo nahromaděno množství klád a trosek, se mocným výskokem zachytil své loďky, která tam uvízla. Odrazil ji od nejnebezpečnějšího místa, a když se opět ocitl uprostřed rozbouřených vln, uchopil pevně veslo a s nesmírným soustředěním pracoval na vlastní záchraně, aniž by vydal jediný výkřik. Pomoci mu bylo nemožné. Vše se odehrálo před zraky stovek zděšených diváků. Mnozí nebyli schopni jediného slova, paralyzováni hrůzou. Na druhém břehu pobíhali lidé, kteří jeho boj sledovali od počátku, tu a tam bylo slyšet srdceryvné výkřiky. Zpráva o jeho zázračné záchraně se rozšířila během chvíle, nebylo jediného člověka, který by neděkoval Bohu za jeho šťastné přežití.
Palackého most v Praze při povodni 1890
Avšak hrůza ještě neskončila. Ani ne hodinu poté se lidem před očima odehrálo další děsivé drama. Muž, kterého odvážný plavec nedokázal zachránit, a který se po celý den křečovitě držel stromu, spatřil blížící se noc, stále hrozivěji stoupající vodu a snad povzbuzen hrdinstvím svého neúspěšného zachránce, se rozhodl vynaložit poslední síly na vlastní záchranu. Seskočil na trosky voru, který se náhle uvolnil z nárazu vln, vzdoroval síle proudu i plovoucím kládám, doplavav na něm až k parní pile Fischerově. Zde se vrhl do vln, hledaje poslední šanci na přežití. Navzdory všem snahám udržet se na posledním kusu vorubyly jeho pokusy neustále mařeny dravým proudem, který ho znovu a znovu strhával do hlubin. Kláda za kládou, které se po třikrát opakovaném nadlidském úsilí podařilo uchopit, mu vyklouzly z rukou, až konečně poznal marnost svého boje. Odevzdav se do vůle Boží, pustil se s několika kládami do divokého proudu a brzy zmizel zrakům zděšených diváků. Jak se později vyprávělo, byl prý blíže smíchovské plovárny pomocí háku zachráněn…
Lidských tragédií bylo nespočet. Mnozí přišli o veškerý svůj majetek, hlavně ti nejchudší a nejpotřebnější. Povodeň přinesla i obrovskou solidaritu, ale i přitáhla ty, kteří se na tomto neštěstí chtěli přiživit. Veškeré železniční spojení s Budějovicemi bylo zcela přerušeno, což mělo zásadní dopad na ceny potravin, zejména másla, mléka a vajec i chleba, jejichž ceny prudce vzrostly o 30 až 100 procent. Po celý den měly povodňové komise a jiné obecní orgány plné ruce práce, aby opatřily strádající obyvatelstvo v zatopených částech města alespoň nejnutnějším. Jednotlivým obvodům byly vykázány částky od 300 až do 500 zlatých v hotovosti, mimo to byly opatřeny zásoby potravin a dovážena pitná voda, o kterou byla v těchto částech města velká nouze. Také chléb byl zprvu značně nedostatkový, neboť četné pekařské dílny byly zaplaveny a práce v nich byla nemožná. Mnozí překupníci svévolně zvyšovali ceny pečiva, což přimělo magistrát k zásahu. Na pomoc byly požádány vojenské pekárny, jež během dne dodaly dostatečné zásoby chleba.
Mezi dnem se po Praze rozšířily různé pověsti, že také ostatním pražským mostům hrozí nebezpečí. Jednou byl jmenován most Palackého, podruhé starý řetězový most Františkův, potřetí most Františka Josefa pod Letnou, avšak žádná z těchto zpráv se nakonec nepotvrdila. Kolem desáté hodiny večerní se však smíchovská plovárna utrhla a s obrovskou prudkostí narazila do pilíře řetězového mostu, až se celá jeho konstrukce otřásla. Protože nebylo možné zjistit, zda most neutrpěl vážnější škody, byl přechod přes něj na celou noc zakázán.
Povodeň však nepustošila pouze Prahu, ale velkou část království českého, bude dobré se rozhlédnout i tam…
Z knih:
Velká povodeň v Čechách ve dnech 2. až 5. září 1890 Autor Jan Benešovský-Veselý 1890
Povodeň v Čechách roku 1890 / Autor František Augustín 1891
Povodeň v Čechách 1890 S úvodní básní Jaroslava Kvapila, Praha 1890
