Článek
Zato však během následujících dní nastal hotový příval zvěstí o strašných ranách a děsivé bídě, kterou voda způsobila v širých končinách naší vlasti. Celý český jih, jihozápad a jihovýchod až ku Praze byly nejvýš krutě postiženy, stejně jako pobřeží dolejší Vltavy a oblasti za Mělníkem na Labi až k Litoměřicím, ba i povodí hořejšího Labe u Nymburka, Poděbrad a dalších míst. Uvádíme zde toliko kraje, z nichž zprávy dorazily v prvních dnech; z celé řady dalších míst nepochybně dojdou zvěsti teprve později.
Plzeň byla zasažena ničivou silou přírody už v úterý 3. září. Rozvodnily se všechny čtyři řeky, protékající městem: Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava. Voda se hnala ulicemi jako nekontrolovatelná, nemilosrdná síla, a než se kdo nadál, jižní a jihovýchodní část města, stejně jako oblast severně od Mže směrem k Lochotínu, se změnily v obrovské jezero. Staré i nové řečiště Radbuzy se slilo v jediný hřmící proud, který pohltil ulice mezi nimi. Hlavní plzeňská tepna od městské vodárny k nádraží byla beznadějně pod vodou. Spojení s nádražím umožňovaly pouze čluny a nákladní vozy brodící se záplavou. Na Královském nábřeží voda sahala až k oknům přízemních bytů. Obyvatelé prchali, narychlo sbírajíce nejcennější věci, zatímco mnozí ani nestihli zachránit nic. Celé domy se ocitly ve spárech vody. Situace se stávala stále zoufalejší. V noci na středu hladina vody vystoupala tak vysoko, že muselo být povoláno vojsko. Ze tří mostů vedoucích přes menší rameno Radbuzy zůstal průchodný pouze hlavní kamenný most. Obrovský železný most nad druhým, širším řečištěm Radbuzy, jediná spojnice mezi městem a předměstími, byl ohrožen hromadami naplavených trosek, které se proti němu valily jako neúprosná síla. Ve čtvrtek voda začala opadávat, což vedlo k všeobecnému přesvědčení, že nejhorší je již za námi. Avšak v noci na pátek se hladina opět zvedla, znovu zatopila všechny obchody a příbytky v níže položených částech města.
Povodeň v Plzni Poděbradově ulici
Mezi Stánkovem a Stody se sesula železniční hráz, jiné tratě byly zaplaveny, takže byla Plzeň takřka úplně odříznuta od světa. Ve čtvrtek byla Plzeň po celý den bez novin a teprve k osmé hodině večerní dorazily ranní listy pražské, lidé se o ně doslova poprali. Po celý den silně pršelo. Pohled na okolí Plzně z věže hlavního chrámu byl neobyčejný, kam oko dohlédlo, byla vidět jen rozsáhlá vodní hladina, z níž vystupovaly zatopené osady jako malé ostrůvky.
Písek se ocitl v sevření běsnící Otavy, která se rozvodnila tak děsivě, že pamětníci nevzpomínají podobné pohromy, ani té z roku 1845. Vše začalo v pondělí večer, kdy se nad městem rozevřela nebesa, a spustil se zuřivý déšť. Pršelo bez přestání, až do pátku. V úterý večer se řeka vzedmula, divoce opustila své břehy a vřítila se do ulice Pěnické a zaplavila továrnu paní Nachlingerové. Během noci její hladina bez ustání a neúprosně stoupala, až dosáhla 360 centimetrů. Zahrady na březích zmizely pod kalnou masou vody, jen vrcholky stromů žalostně vykukovaly nad hladinou jako poslední svědci krásy, která byla pohlcena. Řeka převalila se přes písčitý ostrov a bez milosti strhla mosty vedoucí k němu, smetla městské lázně a rozlila se přes rozlehlá pole, až dospěla k novému pivovaru. Nezadržitelně pronikla na městský hřbitov a přehnala se přes zeď dvora u mlýna pana Pixy, kde se její hladina hrůzostrašně tyčila skoro až nad vrata domu a stájí. Pražská ulice se proměnila v divoký přítok jinak klidné Otavy, zatímco část ulice Portičské byla rozdrobena na jednotlivé osamělé ostrovy, drásané běsnícími proudy. Na opačném břehu v ulici Rybářské byla situace neméně děsivá.
Vojenská plovárna, mlýn pana Jílka, dolejší mlýn i budova elektrárny byly zaplaveny. Město upadlo do děsivé temnoty. Obyvatelé ulice Portičské, vyděšení k smrti, seděli na střechách a půdách svých domků, jejich oči se zoufale upíraly na nekonečnou vodní spoušť, která jim vzala vše. Při záchranných operacích se vyznamenali muži zemské obrany, kteří se vrhali do vodní vřavy a bojovali s řekou o každý lidský život.
Zatopení předměstí Písku
Ve Volyni se rozběsněná Volyňka vylila ze svých břehů a pohltila pobřežní pozemky i domy v dolejší části města, voda dosahovala až půldruhého metru! Zkáza, kterou povodeň způsobila, je nesmírná. Co lidé sklidili, odnesla voda, úrodná půda odplavena a rozervána hlubokými stržemi, silnice, mosty i domy utrpěly nenapravitelné škody. Katastrofa zasáhla nejen obec, ale celý okres a jednotlivce, kteří přišli o vše. Některé zničené pozemky už nikdy nepůjde obnovit – voda je navždy vyrvala ze země. Nikdo nepamatuje podobnou spoušť a zkázu, která se rozprostřela od Strakonic přes Volyni až daleko za Vimperk. A jako by toho nebylo dost, brambory hnijí přímo na polích, což znamená hrozící bídu mezi pracujícími lidmi. V zoufalství se místní spojili – pomocný výbor okamžitě zahájil sbírky po městě, aby alespoň částečně zmírnil utrpení chudších občanů.
Budějovice utrpěly velmi těžkou ránu. Už v úterý časně ráno bylo obyvatelstvo upozorňováno troubením hasičů na hrozící nebezpečí, neboť mohutné proudy vody se stokou Klaudiho valily u nádraží do okolních ulic. Do rána byly zaplaveny ulice Lannova, Klaudiho a Knappova. K nádraží bylo možné se dostat pouze lodí nebo povozem, a továrna na doutníky musela zastavit výrobu. Brzy byla zaplavena také Rudolfovská třída.
Před polednem začala voda stoupat i v Malši, a odpoledne dosáhla v obou řekách takové výšky, že u všech mostů sahala téměř k jejich spodním okrajům. Za šťastnou okolnost se považuje protržení železniční hráze u dvora pana Voříška. Ještě v devět hodin ráno tudy projížděl po státní dráze rychlovlak, avšak už o hodinu později zazněla rána podobná výbuchu – podjezd za dvorem pana Voříška byl prolomen a na délce 23 metrů zůstaly ve vzduchu viset jen železniční koleje. Následkem toho bylo železniční spojení mezi Budějovicemi a Hlubokou přerušeno. Voda na chvíli poněkud opadla, ale už kolem sedmé hodiny večer začala znovu stoupat – nejprve pomalu, ale ve středu dopoledne už velmi rychle. Zaplaveny byly nejen vídeňské předměstí a část lineckého, ale také Staré město a některé ulice pražského předměstí. Krajinská třída byla zatopena téměř až k náměstí. Obyvatelé přízemních bytů byli ze všech zatopených ulic většinou přemístěni do kasáren, které byly v té době prázdné. Nejvíce ohrožena byla ulice Rybní, odkud se už v úterý vystěhovali obyvatelé nižších domků. Ti, kteří zůstali ve vyšších budovách, našli útočiště na půdách, ale ve středu, kdy nastalo nové nebezpečí kvůli protržení novohradských rybníků, museli být přemístěni na bezpečnější místa. Ve městě byl citelný nedostatek záchranných člunů. Okolí Budějovic bylo značně zpustošeno, zejména obce Čtyři Dvory, Remlovy Dvory, Vrbné, Bavorovice, Opatovice, Planá a Litvínovice byly zcela zatopeny, krajina se proměnila v jedno velké jezero a letošní úroda byla nenávratně zničena. Následná bída je obrovská.
V Třeboni začalo v pondělí pršet a déšť trval téměř nepřetržitě až do čtvrtečního večera. Voda z celé rozsáhlé třeboňské planiny, zejména z četných odvodňovacích příkopů v lesích, stékala dílem do Zlaté stoky a Nových řek, dílem do velkých rybníků rozprostřených kolem města, částečně zaplavovala i okolní louky. Ve stejný den přišla zpráva, že rybník Výskok, který je propojen s rozsáhlým rybníkem Spolským a ten zase s rybníkem Svět, ležícím přímo u města, je natolik přeplněn vodou, že hrozí protržení hráze. Aby se tomu zabránilo, byla hráz prokopána. Rybník Spolský, který byl už sám nadměrně naplněn vodou, nemohl nápor vydržet a začal přetékat, přičemž veškerá voda proudila do rybníka Svět. Obavy mezi obyvatelstvem se stupňovaly, protože rybník Svět leží výše než město a v případě protržení hráze hrozilo, že budou zatopeny nejen přilehlé ulice, ale možná i samotné náměstí. Zpočátku se doufalo, že déšť ustane a hladina vody přestane stoupat, proto se začalo s budováním ochranné hráze před Svinenskou branou, kde je hráz nejnižší. Hráz byla vystavěna z prken, před která byly nataženy plachty a nacpána sláma, aby se zmírnil náraz vln. Když voda stále stoupala, bylo jasné, že je třeba urychleně přemýšlet o jejím řízeném odvodu na místo, kde by nezpůsobila větší škody. Celou noc ze středy na čtvrtek se pracovalo na druhé hrázi, která byla postavena z prken vyplněných hlínou a kamením, aby umožnila odtok vody na novo hradeckou silnici, odkud mohla proudit do Zlaté stoky a dále se rozlít po lukách. Zlatá stoka byla kvůli tomu rovněž prokopána.
Předměstští obyvatelé, obávající se zatopení, dosáhli povolení prokopat hráz rybníka Svět u svatého Vojtěcha. Avšak veškeré úsilí bylo marné. Po jedné hodině odpoledne se obě hráze s praskotem prolomily, a pracující lidé se jen s největší rychlostí zachránili před rozzuřeným proudem, který se valil do starých městských příkopů a zaplavil téměř celý park až po zdi zámku, odkud se začal šířit na předměstí. Ihned byl rozsekán plot parku a během krátké chvíle bylo město odděleno od předměstí. Jakmile byly strženy ochranné hráze, bylo okamžitě vyhlášeno poplach troubením a zvoněním. Zděšení mezi obyvatelstvem bylo veliké. Avšak v neštěstí bylo i trochu štěstí – předměstí bylo zachráněno, neboť už nehrozilo protržení hráze Světa nad ním. Voda si sama našla cestu tam, kde její účinky způsobily nejmenší škody.
Po deváté hodině večer bylo obyvatelstvo opět vyrušeno troubením na poplach. Voda ze Světa se začala valit do Svinenské brány. Následovalo její rychlé zatarasování, avšak po chvíli se ukázalo, že šlo pouze o silný náraz vln, způsobený stržením části staré hráze spolu se dvěma duby.
Průtrž rybníka Svět u Třeboně
V Dobřichovicích a okolí bylo neštěstí dvojnásobné. Ještě se nevzpamatovali po krupobití a strašné pohromě, která je postihla během srpna. Průtrž mračen s krupobitím protrhly oba břehy Karlínského potoka. Proudy vody zaplavili louky a z polí odnesli posečené obilí. Utrpěli tenkrát obrovskou škodu, ale s tím co je čekalo v září, se to vůbec nedalo srovnat. Tentokrát šlo o všechno a zachraňovali si jen holé životy.
Již ve středu, 3. září, zavládl nový rozruch v naší obci. Berounka vystoupila z břehů neuvěřitelně rychle. Nikdo nepředpokládal, že v tak krátké době se promění ve veletok. Obyvatelé domků u řeky neměli čas, aby svůj nábytek a cennosti bezpečně uschovali, a již se brodili po pás ve vodě. Krávy, kozy a vepři byli odváděni, a děsivý pohled to byl. Dobytek úpěl, nechtěl opustit svůj domov. Matky nesly své děti na zádech, v rukou svírajíce uzly s šatstvem a peřinami. Všude vládly nevýslovný zmatek, křik a pláč, do nichž se mísily nářky dobytka a hrozivý hukot vln. Husy a slepice zůstaly svému osudu v obydlích; až na několik málo přeživších zahynuly udušením nebo utonutím.Nouze o potravu a chléb byla nesmírná, neboť naše obec byla zcela odříznuta od okolního světa. Bída mezi lidem se rychle šířila, neboť každý přišel o své skrovné zásoby. Voda vystoupila téměř tak vysoko jako v roce 1872. Celá planina od Řevnic až k Mokropsům byla pod vodou.
V Berouně začalo v úterý časně ráno hustě a nepřetržitě pršet. Následkem toho se Berounka i Litavka rozvodnily do nevídaných rozměrů. Déšť neustával ani během noci a ve středu odpoledne dosáhla Berounka výšky 470 cm nad normální stav. Litavka začala kolem sedmé hodiny večer výrazně stoupat, zaplavila okolní pole a louky a odplavila stohy slámy, kopky sena, vojtěšku, zelí a další úrodu. Berounka zatopila celou níže položenou čtvrť „v Rybářích“, odkud muselo být evakuováno přes sto rodin z ohrožených domů. Litavka se rozlila přes čtvrť „na Klášteře“, na dvou místech zaplavila náměstí i Lužickou ulici. Do zatopených částí města bylo nutné dodávat potraviny, pitnou vodu a další nezbytnosti pomocí lodí. Dům pana J. B. Horáka byl v takovém stavu, že hrozilo jeho zřícení, a musel být vyklizen.Škody způsobené rolníkům byly obrovské. Ztráty na budovách a vybavení byly sice menší, ale o to citelnější, protože zasáhly především chudší obyvatele. Spojení mezi Prahou a Berounem po železnici bylo už ve středu přerušeno.
Obec Srbsko pod Berounem byla zcela zatopena – veškeré zásoby uložené ve stodolách byly zničeny, voda místy dosahovala až ke střechám domů. Stradonice postihla stejná pohroma,přičemž byly odplaveny všechny zásoby obilí. Ve Staré Huti byla pod vodou celá železárna. Celá krajina od Zdic dál byla strašlivě zpustošena, veškeré louky i pole byly zdevastovány a veškerá úroda na nich byla nenávratně zničena.
Ve Všenorech hladina vody rychle stoupala a brzy dosahovala až poblíž nádraží, dokonce vnikla i za trať. Obce Lety a Třebáň, ležící nad Dobřichovicemi, byly také zaplaveny, v Řevnicích dosahovala voda až ke kostelu. Takový byl stav ve středu večer, kdy přijelo mnoho Pražanů, aby odvezli své rodiny do bezpečí v Praze, než se ohrožená trať západní dráhy stane nesjízdnou. Ráno je však čekalo nepříjemné překvapení – ranní vlak byl vypraven pouze do Chuchle, zatímco druhý vlak nejel vůbec. Právě v tu chvíli přišla na nádraží první telegrafická zpráva o zřícení Karlova mostu. Až sem doléhaly dunivé rány z děl vyšehradské citadely. Rozechvění mezi lidmi bylo nepopsatelné, mnohým se zalily oči slzami. Nepřestávající prudký liják, který trval po celou noc a stále padal z těžkých, olověných mraků, proměnil všechny cesty v potůčky a potůčky v řeky, čímž učinil situaci beznadějnou.
Září toho roku, bylo opravdovou katastrofou, ale lidé se dokázali semknout a vyvolala obrovskou vlnu solidarity. Ale to je na jiné vyprávění.
Z knih:
Velká povodeň v Čechách ve dnech 2. až 5. září 1890 Autor Jan Benešovský-Veselý, 1890
Povodeň v Čechách roku 1890 / Autor František Augustín, 1891
Povodeň v Čechách 1890 S úvodní básní Jaroslava Kvapila, Praha 1890
