Článek
Ale první pokusy o prezentaci českého průmyslu jsou mnohem starší. Nakonec sama jubilejní výstava v roce 1891 odkazovala už svým názvem na výstavu o sto let starší. V rámci Habsburské monarchie, bylo české království na špici průmyslu a soustředilo se u nás 70 až 80 průmyslové výroby.
Podporu obchodu a manufaktur a lepší obchodní spolupráci jednotlivých zemí říše měl také přispět nový správní orgán Dvorského komerčního direktoria, které mělo vykonávat dohled nad průmyslem v jednotlivých zemích monarchie. Situaci v českých zemích si uvědomoval hrabě Jan Rudolf Chotek s Chotkova (s rodem Chotků se budeme střetávat i nadále, nikdo jiný neudělal pro rozvoj českého průmyslu v rámci monarchie tolik jako tento rod), který je jmenován do čela direktoria v roce 1749. Na jeho popud, na jeho vlastním zámku ve Veltrusích, který k této události propůjčuje, je v roce 1753 uspořádán první veletrh průmyslových vzorků. Výstava se zároveň pořádala na počest návštěvy Marie Terezie v Čechách. Výstava nebyla otevřena veřejnosti ani na ní nebyla udělována žádná ocenění, ale byla v té době jedinečnou prezentací průmyslového a obchodního bohatství českých zemí. Prezentovány byly výrobky sklářské, textilní, železářské, papírenské apod. Odměnou bylo vystavujícím to, že u mnohých z nich samotná Marie Terezie s doprovodem a nabízené výrobky a suroviny zakoupila.
První opravdu průmyslovou výstavou lze pak označit tu v pražském Klementinu v roce 1791. Proto nesla výstava v roce 1891 přídomek jubilejní. Výstava byla výsledkem spolupráce nejvyššího purkrabí království Českého hraběte Jindřicha Františka Rottenhama a královského komerčního rady Josefa Antonína Schreyera. O skromném rozsahu výstavy vypovídá, že na prezentaci všech exponátů stačily prostory letního refektáře Klementina. Vystaveny byly předměty převážně textilní a sklářské výroby. Motivací k jejímu uspořádání byla korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Výstava měla silný vlastenecký podtext a snažila se ukázat kvalitu a soběstačnost českého průmyslu. Pro český národ byla ale zásadní zejména korunovace Leopolda II. českým králem. Po vládě Josefa II., který se českým králem nikdy korunovat nenechal, byla Leopoldova korunovace v Praze velkou událostí. A také vhodnou příležitostí k tomu ukázat vyspělost a svébytnost českého průmyslu.
V následujícím roce propukly napoleonské války, které celou Evropu trápily až do roku 1814.
Další výstavu průmyslových výrobků bylo možno uspořádat až po stabilizaci ekonomické situace celé monarchie. Konala se během srpna roku 1828 v sálech Reduty ve Vusínovském domě na Starém Městě pražském. Iniciátorem byl hrabě Jan Karel Chotek. (Jan Karel byl osmým synem hraběte Jana Rudolfa Chotka a jeho manželky Marie Sidonie Clary Aldringen). Předsedou výstavní komise se stal hrabě Josef Dietrichstein (krásná rodová hrobka tohoto rodu se dochovala v Mikulově a jistě stojí za to jí navštívit a to včetně prohlídky vnitřních prostor). Ani v tomto případě, ještě nebyly vystavené výrobky hodnoceny a oceňovány porotou. Úspěch výstavy u veřejnosti byl veliký, a proto další výstava průmyslových výrobků následovala za necelý rok v paláci Augusta hraběte Ledeboura na Malé Straně. Na této výstavě byly předkládané výrobky poprvé posuzovány odbornou porotou a na její závěr byly udíleny slavnostní medaile. Také tato akce se stala velmi úspěšnou, proto hrabě Dietrichstein inicioval na rok 1831 další výstavu, pořádanou opět v Ledebourském paláci. Výrobky opět posuzovala porota a byly udíleny ceny v jednotlivých kategoriích.
Po výstavě v roce 1831 byly ještě čtyři další výstavy v rychlém sledu, poslední v roce 1836 uspořádaná na počest korunovace císaře Ferdinanda V. českým králem, opět v Ledebourském paláci. Počet vystavených výrobků byl rekordní a činil až 60 000 exponátů. Výstava měla úspěch nejen u veřejnosti a poroty, ale především u císařského páru. Ale byla na dlouhou dobu poslední. V následujících desetiletích bylo několik výstav ve Vídni, v Čechách žádná. Rozhodně negativně se podepsal odchod hraběte Jana Karla Chotka z úřadu nejvyššího purkrabího v roce 1843. Později výstavnictví nepřála Prusko Rakouská válka.
V druhé polovině devatenáctého věku nastal čas velkých výstav, například roku 1879 v Berlíně, 1880 v Düsseldorfu, 1881 ve Vratislavi, Halle a Štuttgartě, roku 1882 v Norimberku a v roce 1885 v Budapešti. V listopadu roku 1884 pak podepsal prezident francouzské republiky dekret o světové výstavě v Paříži. Čechy asi nejvíce bolela ta v Budapešti, kde se prezentoval zaostalý, podružný a jinak závislý Maďarský průmysl v rámci monarchie a Praha zůstávala stále stranou.
Jistě zajímavý je přípis Průmyslové jednoty ze dne 9. července 1882, zaslaný městské radě pražské. Všimněte si ještě velkého rozdílu mezi uvažováním naší doby a doby našich předků. My, když něco velkého postavíme nebo dokážeme tak to oslavíme, naši předci oslavovali tím, že něco velkého postavili nebo dokázali a byli na to právem hrdí.
Vrchní ředitelstvo Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách usneslo se na tom, uspořádati v roce 1883 u příležitosti oslavy 50letého jubilea Jednoty všeobecnou zemskou výstavu průmyslovou v Praze.
Výstavy takové nebylo v Praze od roku 1836. Uváží-li se, že v čelních městech sousedních zemí německých, nevynikajících významem nad Prahu, bývaly výstavy poměrně velikolepé, jest s podivem a nikoli k útěše, že Praha zůstává v té věci stále předstižena. Království Českého a jeho hlavního města bylo by zajisté důstojno, aby po dlouhém čase, po přestávce téměř padesátileté poskytlo svému obyvatelstvu a cizině v rámci řádné výstavy skvělý obraz vysokého stupně a bohatství své výroby. Takové nikoli neskromné přání ukládá přímo vlastenecká čest. Zejména v lůně Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách pojednává se o tomto předmětu od roku 1865 častěji, a když posledně na počátku běžícího roku níže psané vrchní ředitelstvo pozvalo obchodní a živnostenskou komoru pražskou k spolupůsobení za účelem konečného provedení podniku výstavního, dosvědčila nejlépe horlivost i ochota, s jakou komora součinně se připojila, že výstava zemská skutečně žádoucí jest!
Jubilejní výstava království českého 1891, vydáno 1894 F.Šimáčkem
Úžasná je i ekonomická argumentace, hodna učebnic ekonomie.
Výstavy mají vždy vzápětí veliký okamžitý zisk pro města a okolí, kde se pořádají. Kdyby ku příkladu Prahu navštívilo jen 400 000 osob přespolních a každá utratila v průměru jen 30 zlatých, přišlo by mimořádně v Praze 12 miliónů zlatých do oběhu! Dvanáct miliónů je však suma, která znamená obrovské vzpružení veškerého života hospodářského na dlouhou dobu. Zemědělci, řemeslníci, živnostníci, průmyslníci a veškeré dělnictvo po mnoho let budou cítiti to mocné proudění „čerstvé krve“ těch 12 miliónů zlatých v hospodářském našem životě. Není to suma, která zapadla do pokladen boháčů ve způsobě cenných papírů jako líný veletok, nýbrž suma, která jako mzda a výdělek rozlila se na tisíce bystrých praménkův a prouditi bude dlouhou dobu v čistých rukou lidí pracovitých a podnikavých.
Výstava se roku 1886 neuskutečnila, ale ledy se hnuly. Byla svolána prvním jednání společného výboru Průmyslové jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách a Obchodní živnostenské komory Pražské bylo hlavním bodem zajištění vhodné výstavní budovy. Obchodní komora doporučovala zapůjčení Rudolfina, ale Česká spořitelna, která nechala Rudolfinum vystavět k 50 výročí svého založení v letech 1876 – 1881, této žádosti nevyhověla. Z těchto důvodů pak přípravný komitét po dalších neúspěšných jednání dospěl k přesvědčení, že bude nejlépe výstavu zajistit pomocí slavné obce pražské. Dalším rozhodnutím bylo, že nejlepším řešením by bylo vystavět stálou výstavní budovu s výstavní plochou, která nebude ku prospěchu pouze jedné výstavy, ale bude budovou trvalou. Jedním ze základních argumentů bylo samozřejmě, že takto vysoký náklad na zbudování výstavní budovy a výstaviště lze pak využít opakovaně. Taková stálá výstaviště byla už zbudována v Londýně, v Paříži, ve Vídni, nebo ve Stuttgartu kdy pak budova sloužila jako tržnice, ale je uvolňována pro výstavní účely. Komitét se rozhodl oslovit i Vysoký sněm království českého, aby uvolnil část prostředků pro výstavbu výstavní budovy.
Tato výzva se hlavně u německé části sněmu nesetkala s pochopením, ba se zásadním odporem a jízlivým posměchem. Obchodní komory Liberecká a Chebská přímo protestovali, aby na útraty zemské se cosi podnikalo a německý tisk spustil kampaň proti obchodní komoře pražské, přidala se i německá města. Oč větší odpor byl u německé části, tím horlivěji se ujímali věci Češi, výstavu podpořil spolek architektů a inženýrů, řemeslnická a živnostenská beseda v Praze, živnostenské spolky v předměstích Prahy a česká města.
Ve sněmu však nebyla vůle a část českých poslanců se bála německých reakcí. Tak minulo podzimní zasedání sněmu roku 1887, aniž by se věc projednávala. Nezbývá mě než konstatovat, že ani více než sto let nestačilo poslancům, aby se v tomhle polepšili. Bylo to příznačné tehdy jako teď, když se mělo projednávat něco ku prospěchu, ale nikomu se do toho nechce, jsou na řadě obstrukce.
Další sněm se sešel na podzim roku 1888 a byla to stejná písnička a dlouhá jednání nikam nevedla. Výstavu nakonec zachránil nápad stavitele a poslance nejvyššího sněmu Václava Nekvasila, který začal obcházet poslance s archem, aby svými podpisy projevili úmysl pořádat výstavu zemskou vlastními prostředky. První podepsal kníže Karel Schwarzenberg, po něm hrabě Karl Max Zedtwitz, hrabě František Thun, dále Bohumil Bondy prezident obchodní živnostenské komory, pak připojil svůj podpis i Václav Nekvasil a další. Pro všechny to bylo zásadní rozhodnutí, všichni tito vážení pánové a mnozí další přijali myšlenku výstavy natolik za svou a natolik věřili, že bude úspěšná, že neváhali pro vznik výstavy dát k dispozici všechen svůj um a mnozí nemalou část svého majetku. Ale samotná Jubilejní výstava v roce 1891, si jistě zaslouží samostatnou pozornost.
Zdroj: Jubilejní výstava království českého 1891, vydáno 1894 F.Šimáčkem
