Článek
Latinsky psaná Kosmova kronika, je pro nás unikátním zdrojem poučení o dění v českém knížectví. Zachycuje mimo jiné i první zákoník, vyhlášený knížetem Břetislavem I., v bazilice svaté Boží rodičky Marie, věčné panny v Hnězdně roku 1039.
I z těchto zákonů si můžeme vzít velké poučení. Třeba to, že v tehdejší době se obchodovalo u nás s otroky, že horší trest než smrt a prodej do otroctví, bylo vyhnání do Uher, a že už tenkrát byla hospoda zdrojem všeho zlého a prohibice rozhodně není moderním výdobytkem.
Zákon první o manželství:
Kronikář Kosmas, nám zachycuje tento okamžik: „Tu kníže, pozdvihnuv ruku nad svatým hrobem, takto počal mluviti ke shromáždění lidu: „Bratří, pozdvihněte společně své pravice k Hospodinu a mějte pozor na mé řeči; chci, abyste je přísahou na svou víru potvrdili. Tedy toto ať jest hlavní mé a první přikázání, aby vaše manželství, jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od té chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a to tak, aby muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži. Jestliže by však manželka svým mužem nebo muž manželkou opovrhl a svár mezi nimi vzplanul do roztržky, přeji si, aby ten rušitel manželství, který by se nechtěl vrátiti k předešlému svazku právě uzavřenému, nebyl uváděn podle řádu naší země do otroctví, nýbrž spíše, jak neoblomně káže naše nezměnitelné rozhodnutí, budiž odveden, ať je to jakákoliv osoba, do Uher a nesmí se žádnými penězi vykoupiti nebo do naší země vrátiti, aby se hlízami jedné ovečky nenakazil celý ovčinec.“
Biskup Šebíř dodává: „Kdo by jinak učinil, budiž klet! Týmž trestem mají býti stiženy panny, vdovy a cizoložnice, o nichž je známo, że pozbyly dobrého jména, porušily stud a obtěžkaly smilstvím. Neboť když se mohou podle své vůle vdáti, proč se dopouštějí cizoložství a svůj plod vyhánějí, což je zločin ze zločinů nejhorší.“
První prohibiční zákon
Prohibici máme většinou spojenou s Amerikou dvacátých a první poloviny třicátých let minulého století, s Chicagem a slavným Al Caponem. Ale prohibice byla v naší české kotlině vyhlášená již před téměř tisíci lety. Jak moc byla úspěšná, bohužel žádné zdroje neuvádějí, ale dá se o tom s úspěchem pochybovat.
A kníže praví: „Ten, kdo by krčmu, jež jest kořenem všeho zlého, odkud pocházejí krádeže, vraždy, smilství a ostatní nepravosti, zřídil, i ten, kdo by zřízenou koupil,“ biskup Šebíř dodal: „budiž klet!“ A kníže: „Který krčmář by byl postižen jako rušitel tohoto ustanoveni, buď uprostřed tržiště ke kůlu přivázán, mrskán tak, až biřic umdli, a na hlavě oholen; jmění mu však nebudiž zabaveno, nýbrž toliko piti na zem vylito, aby se nikdo prokletým douškem neposkvrnil. Pijáci však, budou-li přistiženi, nevyjdou z vězení dříve, dokud každý do důchodu knížecího nesloží tři sta peněz.“ Biskup Šebíř pravil: „Co kníže rozhodl, to naše moc potvrzuje.“
Jak je vidět, práce biřice nebyla lehká, musel svojí práci konat až do umdlení…
A v neděli se nepracuje
Před tisíci lety to byla doma mnohem pokrokovější než dnes. Sice nebylo odborů, ani stávek a dalších výdobytků současnosti a přeci se v neděli nepracovalo. Dnes tyto výdobytky máme a pracujeme sedm dní v týdnu a když nepracujeme vrhneme se do nákupních center, kostelů dnešní doby. Stále se někam ženeme. Pokrok je evidentně někdy krokem zpět.
Kníže: Zakazujeme, aby se vůbec nekonaly v neděli trhy, které v našich krajích lidé proto tak hojně navštěvují, aby v ostatní dni měli kdy na své práce. Bude-li však kdo v neděli anebo ve dni, které jest veřejně nařízeno slaviti, u kostela nalezen při nějakém robotném díle, jest veřejně mu vezme dílo samé i potah, který se při díle nalezne, a on ať zaplatí tři sta peněz do důchodu knížecího.
Kosmova kronika
