Velká povodeň roku 1890 začíná, první obrovské neštěstí přijde vzápětí – historická reportáž

Z Budějovic oznámeno, že Vltava i Malše se vysoko rozvodnily, dravé vody odnášely celé kmeny, zpracované klády, množství dříví a části strhaných mostů. Přitom voda dramaticky stoupala. Také na Plzeňsku byly Úhlava, Radbuza a Úslava značně rozvodněny a u Merklína se strhly hráze tamních rybníků. Podobně bylo oznámeno ze Strakonic, že Otava a Volyňka jsou značně rozvodněny a ohrožují město.

V úterý byly již České Budějovice zaplaveny. V devět hodin dopoledne dosáhla hladina vody 230 centimetrů nad normálem, přičemž nepřestával prudký liják. Voda strhla železniční hráz mezi Hlubokou a Budějovicemi, čímž byla přerušena doprava na dráze Františka Josefa. Osoby a náklady musely být přepravovány po výpomocné trati Ražice–Tábor.

Také budějovické nádraží bylo zaplaveno vodami hrnoucími se od Dobré Vody a Rudolfova. Velké množství cestujících, čekajících na vlak do severočeských lázeňských míst, bylo nuceno brodit se vodou na nádraží. Nakonec byli přesměrováni přes Veselí do Tábora.

V Sušici vystoupala hladina Otavy v poledne na 115 centimetrů, a protože déšť neustával, řeka stoupala dál, až nakonec zaplavila nížiny. Ve Strakonicích vydatný liják trval celou noc, což způsobilo rozlití Otavy a Volyňky, jež zaplavily nižší části města i okolní oblasti. Voda dosáhla odpoledne výšky 220 centimetrů nad normálem.

Odpoledne dorazila z Týna nad Vltavou telegrafická zpráva, že intenzivně prší, hladina rychle stoupla a již dosáhla 280 centimetrů nad normálem.

Nebylo pochyb, že se Vltava také v Praze rozvodní. Voda stoupala celý den 2. září a v pět hodin odpoledne stoupla již o 70 cm. Ze všech stran docházely zprávy o silných deštích a stoupání vody v přítocích Vltavy; učiněna tudíž potřebná opatření pro případ očekávané povodně. Obyvatelům domů nacházejících se v záplavové oblasti bylo oznámeno hrozící nebezpečí a připomenuto, aby se v případě potřeby připravili na vystěhování. Majitelům ohrad byl dán pokyn, aby náležitě zabezpečili své zásoby dříví, prken atd. Zároveň bylo požádáno vojenské velitelství, aby v případě potřeby poskytlo pomoc vojáků. Voda v Praze kvapem stoupala, o desáté hodině večerní již o metr, za další čtyři hodiny o další metr, byla středa 3. září dvě hodiny nad ránem. Z citadely vyšehradské a bastionu č. XIX byly vypáleny poplašné výstřely oznamující povodeň v Praze. Členové povodňové komise, zástupci místodržitelství a policejního ředitelství spolu se starostou pražských měst Dr. Jindřichem Šolcem a ženijním setníkem prohlíželi jednotlivé obvody, aby se přesvědčili, jaká byla učiněna bezpečnostní opatření a zda bude třeba vojenské pomoci.

První velké neštěstí, nedalo na sebe dlouho čekat. Blíže Invalidovny byl několik dní předtím postaven pontonový most, zbudovaný cvičícím se zákopnickým oddílem, jak se nazývali dnešní ženisté. Ve dvě hodiny v noci, když voda pozvolna stoupala, bylo vydáno nařízení do Ferdinandských kasáren v Karlíně, aby byl okamžitě vyslán oddíl zákopníků k odstranění pontonového mostu. Hned vyrazil setník, se zástupcem poručíka, šikovatel a s nimi čtyřicet mužů. Zákopníci se s vervou pustili do práce a rychle postupovali v demontáži mostu. Protože jim tma a trvalý déšť značně ztěžovaly práci, nepostřehli blížící se nebezpečí. Silně rozvodněná řeka uvolnila vory z velkých klád poblíž Palackého mostu, které se s prudkostí řítily po Vltavě. Část těchto vorů narazila kolem třetí hodiny ranní do pontonového mostu právě ve chvíli, kdy byli ženisté v plné práci. Následovala obrovská tragédie. Klády narazily do loděk, na kterých pracovali vojáci, a převrhly je, mnohé rozdrtili. Zoufalé výkřiky se ozvaly, když byli vojáci strženi do rozbouřených vln. Poručík, který se nacházel poblíž břehu, s několika dalšími, se zachránil uchopením lana, zatímco ostatní zoufale bojovali o život. Setník Reich s ostatními vojáky přispěchal tonoucím na pomoc. Přesekali lana loděk, které zůstali u břehu a pokusili se najít své druhy, avšak za naprosté tmy, silného lijáku a větru bylo hledání marné. Strženi proudem se někteří drželi části pontonu. Ten byl téže noci viděn u Podbaby. Drželo se na něm ještě pět vojáků poslední přeživší této karlínské katastrofy. Zoufale volali o pomoc, avšak nikdo se neodvážil do divokého proudu rozvodněné řeky za strašné bouře a téměř úplné tmy. Teprve v Selci se ponton dostal ke břehu, ale už byl prázdný. Nešťastníky mezitím opustily síly, a jeden po druhém zahynuli, až na jednoho, který se dostavil ke svému oddělení ve středu v 10 hodin dopoledne. Uvedl, že se mu podařilo zachytit se u Libně za křoví a vyšplhat na břeh. Šikovatel, dva setníci a sedmnáct vojáků našlo smrt ve vlnách. Jejich těla byla nalezena až po několika dnech, někdy i několik mil od Prahy. Ráno se zpráva o tragédii rychle rozšířila, vyvolávající soustrast mezi obyvateli města. U Invalidovny mají postavený obelisk na památku této tragédie, se svými jmény. Zároveň přicházely další zprávy o ničivém působení povodně.

Již 1. září večer se Praha na velkou vodu připravovala, ale ani nejzkušenější nečekali, že přijde tak náhle a s takovou silou. Hladina stále prudce stoupala.

Ve čtyři hodiny ráno zazněly na vyšehradské citadele další tři výstřely. Celé Podskalí ožilo již v noci, z domů vybíhali plavci (voraři, plavící dřevo), kteří se na Výtoni a jinde snažili upevnit vory. Do země byly zatloukány mohutné kůly, na něž se vázala lana a řetězy. Mezi vrata ohrad byly kladeny silné kmeny, které měly udržet drtivý nápor vody. Na jatkách, kde hladina rychle stoupala, musel být dobytek vyhnán. Nebylo času nazbyt, vodní živel byl neúprosný a bral vše, co se mu postavilo do cesty. Praha se probudila do dne, kdy voda už nebyla jen hrozbou. Byla nemilosrdným pánem.

O půl sedmé hodině vrazily stržené vory do Žofínské plovárny, která přes veškeré upevnění provazy a řetězy nárazu neodolala a byla stržena dravým proudem. Zčásti se roztříštila na jezu, zbytek pak pokračoval dále po řece. Stržením Žofínské plovárny utrpěl její majitel, pan Zelinger, škodu ve výši 20 000 zlatých. Abonenti plovárny přišli o své plavecké úbory, zatímco plavčí mistři, ztratili vše, co měli ve svých kabinách, jeden z nich přišel o dva obleky, prádlo, peřiny i hodinky. Plovárna sice uvázla na Maninách v Holešovicích, avšak při dalším vzestupu hladiny byla znovu stržena a unášena proudem dál. Část její konstrukce se podařilo zachytit následujícího dne v Libni. Brzy nato byly od břehu utrženy také městské říční lázně, které však uvízly mezi nábřežím a prvním pilířem řetězového mostu. Zde byly provizorně připevněny, následně pak zataženy k Žofínskému mostu a pevně připoutány, takže zůstaly bez větších škod. Nedlouho poté utrhly stále rostoucí vody také koupelny u Střeleckého ostrova, které se roztříštily o jezové vratové kozy.

O osmé, deváté a desáté hodině dopolední se opětovně ozývala poplašná střelba z děl Vyšehradu, ohlašující další vzestup povodně. Zlověstné rány v obyvatelstvu vyvolávaly příšerný, beznadějný pocit a obavy z hrozící katastrofy, jejíž rozměry si nikdo nedokázal ani představit. A bohužel to opravdu byl jen začátek.

Voda se rozlila do Zlaté ulice (dnes Náprstkova), kde proud strhával vše, co mu stálo v cestě. Vory, které až dosud spočívaly pevně u břehu, se náhle odtrhly a byly unášeny dravým proudem. Když dorazily ke staroměstskému jezu, roztříštily se o piloty a vytvořily hromadu kmenů, prken, kusů vorů a částí budov, všechno, co řeka nemilosrdně strhla ze břehů.

K osmé hodině ranní dosáhla voda výše dva a půl metru a staroměstský vodoměr byl zcela pod vodou, takže už nebylo možné měřit další vzestup hladiny. V tu dobu byly již zatopené níže položené ulice Josefova, Starého Města a Podskalí. Na ostrově Kampě voda, která vyrazila ze stok, zaplavila přízemní byty a krámy. Z nejvíce ohrožených částí města bylo obyvatelstvo vystěhováno již v noci, doprovázené ohromným zmatkem a nářkem nebožáků, kteří při nedostatku pomocných sil, museli nechat velkou část svého nábytku, jenž představoval celý jejich majetek, napospas povodni.

Před pilíři železničního mostu spojovací dráhy pod Vyšehradem i u mostu Palackého se nahromadily spousty stržených vorů. Téměř všechna přístaviště parníků byla plovoucími vory rozbita a odplavena. Spousta naplaveného dříví uvázla na jižním konci ostrova Střeleckého, kde vytvořila ohromnou barikádu. Severní cíp ostrova byl pod vodou a klubovní místnosti tamního veslařského spolku byly zaplaveny.

Po desáté hodině dopolední vystoupila voda náhle o dalších 10 centimetrů, následkem přítoku z rozvodněné Berounky, která na Zbraslavi po deváté hodině ranní dosáhla výšky čtyř metrů nad normálem. Veškeré níže položené domy na Zbraslavi byly zaplaveny a pole i louky se proměnily v jediné rozlehlé jezero. Rovněž, byly zaplaveny nížiny mezi Radotínem a Chuchlí, Hodkovičky, Podolí a Braník. Nájemníci ze zatopených bytů se museli narychlo vystěhovat. V poledne bylo na Vyšehradě celé nábřeží od Schwarzenbergovy ohrady až k vyšehradskému přívozu (v té době nebyl Vyšehradský tunel, ale skálu obeplouval přívoz) pod vodou. V Podskalí byla zaplavena Podskalská třída i Plavecká ulice a jediným způsobem dopravy zde byly čluny. V ohradách se pracovalo bez ustání, z ohrožených ohrad se vynášela prkna a dříví na bezpečnější místa. Ve Vltavě byly silnými lany upevňovány vory, pokud je proud dosud nesmetl.

Škody způsobené obchodníkům se dřívím jsou obrovské. Takřka všechny vory a zásoby dříví na horní Vltavě před Prahou, ačkoliv byly pevně přivázány, odnesla voda. U Zlíchova proud strhl přibližně sedm tisíc železničních pražců. Obrovské masy dřeva se nahromadily u pilířů mostu, zatímco další byly proudem unášeny dál po řece až k Mělníku, a dále Labem k Děčínu.

U Sítkových mlýnů se již od rána valila voda přes lávku a zatopila mlýny i vodárnu. Naštěstí zde byli na vzestup hladiny připraveni, takže obilí a zásoby mouky byly již ráno přemístěny do vyšších pater.

Střelecký ostrov byl v deset hodin dopoledne zcela zaplaven. Nájemce hostince se musel uchýlit do prvního patra, zatímco nábytek ze zahrady pomáhali zachraňovat dobrovolní hasiči z Vinohrad. Na ostrově Žofín voda pronikla do sklepů hostince, a bylo podniknuto zoufalé úsilí vyčerpat ji parní stříkačkou, aby se alespoň zásoby vína značné ceny podařilo uchránit, avšak brzy bylo shledáno, že je to marné úsilí, neboť voda stále přibývala.

U Nových lázní vystoupila voda otvorem stoky a vnikla do přízemních bytů nárožního domu i do prostor samotných lázní. Ve čtvrti sv. Vojtěcha (okolí dnešní Vojtěšské ulice) bylo mnoho nájemníků nuceno urychleně se vystěhovat, neboť krámy a přízemní byty byly již zcela zatopeny. Papouškovy lázně byly k jedenácté hodině dopolední ze všech stran obklíčeny vodou, která sahala až k nároží Slovanské kavárny v Anenské ulici, v Poštovské ulici až k hostinci U Kuchyňků a v Zlaté ulici až k nároží Stříbrné uličky.

V Josefově hladina stále stoupala, rozsévajíc strach mezi zdejší chudinou, která musela v panice opustit své domovy. V Libni bylo zcela zaplaveno židovské město.

Na Smíchově dosahovala voda až k Celné. Ostrov Kampa byl zatopen a obyvatelé přízemních bytů byli evakuováni. Krásné, košaté topoly na nábřeží ostrova byly vyvráceny, obě lávky spojující ostrov s Malou Stranou proud odnesl. Na Malé Straně hladina stoupala již od deváté hodiny ranní, kdy zde začaly zasahovat povodňové komise. V poledne byla pro veřejnost uzavřena Novotného lávka u staroměstských mosteckých mlýnů, neboť hladina vody dosahovala až k ní. Prudké proudy vyvrátily silné dubové kůly, jež měly chránit mlýny před ledovými krami. Po celé dopoledne byly mosty i nábřeží plné přihlížejících lidí, kteří s hrůzou sledovali ničivou sílu rozvodněné řeky.

Kolem druhé hodiny odpoledne se vojenská plovárna utrhla a plula středem řeky, dokud ji proud nezanesl k levému letenskému břehu, kde narazila do osamoceného domku a roztříštila se. Blíže restaurace pod Letnou trosky strhly část hradební zdi a narazily na jez, kde se zcela rozpadly, až nakonec peřeje jezu vyplavily jen beztvaré zbytky prken a trámů.

Odpoledne hladina stále rychleji stoupala a situace se stávala čím dál hrozivější. Povodeň zdaleka neukázala svojí nejhorší tvář.

Z knih:

Velká povodeň v Čechách ve dnech 2. až 5. září 1890 Autor Jan Benešovský-Veselý 1890

Povodeň v Čechách roku 1890 / Autor František Augustín 1891

Povodeň v Čechách 1890 S úvodní básní Jaroslava Kvapila, Praha 1890