Článek
„Zavřete dveře na petlice, zhasněte v domě všechny svíce…“ Báseň Václava Hraběte, Variace na renesanční téma (známá i v podání písničkáře Vladimíra Mišíka) je sice především o lásce, je ale i odpovědí na otázku, jestli se dá zvítězit nad časem a jestli ho může člověk kontrolovat a ovládat.
První pokusy biorytmologů
Jedny z prvních pokusů s lidským vnímáním času provedli už v roce 1938 dva vědci z Chicagské univerzity, Nathaniel Kleitman (odborník na problematiku spánku) a Bruce Richardson. Nechali se dobrovolně zavřít do jedné z komor Mamutí jeskyně v Kentucky a pokoušeli se přeorientovat na 28 hodinový denní rytmus rozdělený na 19 hodin aktivity a 9 hodin spánku. V jeskyni přitom strávili celkem 32 dní.
Výsledek? Mladší, třiadvacetiletý vědec, Bruce Richardsonse, se dokázal novému dennímu řádu přizpůsobit, ale třiačtyřicetiletý Nathaniel Kleitman měl „s novým otáčením Zeměkoule“ vážné problémy a jeho tělo nechtělo nový stav věcí přijmout.
Lidé v uzavřených prostorech vnímají čas jinak, než ostatní
V šedesátých letech 20. století prováděli další pokusy například biorytmologové ze západoněmeckého Institutu fyziologie chování Maxe Plancka v Erling-Andechsu u Mnichova. Dokázali, že lidé v uzavřených prostorech vnímají čas jinak než ostatní.
Němečtí vědci například umístili osmdesát pět dobrovolníků do garsonek bez oken a odstřihli je i od dalších vlivů zvenčí. Probanti si sami určovali, kdy bude v bytech světlo a kdy tma.
Výsledek? Naprostá většina z testovaných lidí si nevědomky prodloužila den. Z dvaceti čtyř hodin na v průměru dvacet pět hodin a třicet minut.
Výjimeční lidé
Vedoucí projektu, Jürgen Aschoff, ale během dlouholetého testování rovněž zjistil, že kromě podobně reagující většiny existují i výjimeční lidé, s takřka dokonalými vnitřními hodinami, na které nemá izolace nebo zatemnění místností takový vliv. Aschoff vypozoroval a zaznamenal, že tito lidé například dokáží bez pomůcek prakticky přesně určit, kolik je kdy hodin nebo se dokáží sami vzbudit v předem dohodnutém čase (P. S. ano, ano, to uměl ve filmu například i Krokodýl Dundee, mrkněte na čas 15.48 )
Němečtí biorytmologové pod Aschoffovým vedením experimentovali i s intenzitou světla v místnostech a zkoumali vliv intenzity světla na tělesnou aktivitu. Kromě obecného pravidla, že více světla = vyšší aktivita, vypozorovali i další skutečnosti.
Plány do budoucna? Například méně namáhavá cesta na Mars…
Pokusy s lidským vnímáním času pokračují dodnes. V blízké budoucnosti by mohly například pomoci k ještě lepší adaptaci kosmonautů, kteří se mají vydat na Mars.
Obecně ale platí, že přírodu člověk neošálí. Byli jsme, jsme a budeme její součástí. Své o tom vědí například řidiči kamionů nebo zaměstnanci pracující na tři směny, kteří dlouhodobě bojují se spánkovými deficity.
Další zajímavosti o vnímání času
Kniha Ritchieho R. Warda: Živé hodiny
Přečtěte si také další články autora:
