Článek
Páchání dobra je zvláštní fenomén - protiklad sebe sama. Dobro se mění ve zlo. Jak je to možné?
Učebnicovým příkladem může být například už na první pohled nevinné hýčkání mrňousků - úsměvné babičkovské krmení vnoučátek: „Jen si vezmi.“ „To je dobře, že ti tak chutná!“ „Papej holoubku…“ předkládají prarodiče vnoučatům to, co mají jejich miláčkové nejraději: sladkosti, tučná jídla… Výsledek? Zdánlivé všeobecná radost a štěstí - všichni září spokojeností, babičky i děti. Dobro, jako vyšité. Ale… Vše je v pořádku jen dočasně. Katastrofální životospráva se brzy destruktivně a zničujícím způsobem odráží na stavu dětského chrupu a obezitě. Děti, s desítkami kazů v ústech, tak vypadají jako bečky sádla. Babičky páchají dobro, ale ve skutečnosti svým nejdražším zásadním způsobem ubližují. Děs, běs.
Další příklad může být krutě současný, aktivistický: „Uspořádáme sbírku a pošleme peníze (potraviny, šaty, kola, brýle…) do Afriky!“ „Uděláme tak spousty dobrých skutků a pomůžeme tisícovkám malých černoušků!“ Ale… opravdu? Realita je taková, že Afričané přijímají v současné době evropskou pomoc především jako samozřejmost (či dokonce povinnost). Naučili se efektně i efektivně natahovat ruce, když jim samotné vytváření hodnot a práce nevoní (alespoň podle komentujících, uvedených v tomto odstavci dole). A to navzdory tomu, že je Afrika jedním z nejbohatších kontinentů na Zemi - co se týče nerostných surovin, a co se týče podnebí je Afrika přímo učiněný ráj: plodiny je zde možné sklízet hned několikrát ročně! Kdyby Afričané chtěli a sami se přičinili, mohli by se mít už dávno skvěle a… nemuseli by jen natahovat ruce. Alespoň podle komentářů mnohých současných „dezolátů“, „dezinformátorů“ a „populistů“, kteří jsou ale za své „rasistické“ a „nehumánní“ názory (uvedené v tomto odstavci nahoře i dole) stále ještě často popotahováni, banováni a odsuzováni ve veřejných médiích.
Páchání dobra… Existují ještě další příklady tohoto zvláštního fenoménu? Podle všeho existují a jsou jich spousty. Mohou to být například… dotace. To si dobro hlásající politik vybere nějakou skupinu lidí, která z rozličných důvodů strádá a rozhodne se jí (v dobrém úmyslu?) pomoci: zařídí pro ni dotaci. A… daná skupina lidí je na tom najednou skvěle a daří se jí. Hmm, přesun financí z veřejných peněz ale současně okradl ostatní, kteří teď musí strádající skupinu (ať už chtějí či nechtějí – politik poručil) dlouhodobě finančně podporovat. Naplnil se tím další příklad páchání dobra, které ve výsledku způsobuje zlo…
atd.
Poučení? Každá akce zákonitě vyvolává reakci a každý čin něco zásadně změní… Je jen na nás, jak se k páchání dobra či zla postavíme. Ech! Pravdou je, že rozpoznávání dobra a zla je samo o sobě ošidné. Sáhodlouhé diskuze o něm vedou nejrůznější mudrcové i chytrolíni už od počátku věků. Mrkněte například sem: ODKAZ, ODKAZ…
Proto, závěrem:
JE DOBRÉ O DOBRU A ZLU PŘEMÝSLET (i když, chi, chi: „Je dobré…“ zní trochu také jako jeden z výše zmíněných paradoxů :-) )
Příjemné přemýšlení…
P. S. A ještě jedno zásadní téma na úplný závěr: Ještě bizarnějším paradoxem, než je „Páchání dobra, které způsobuje zlo“, může být „Páchání zla, které má způsobit dobro“: „Humanitární bombardování Jugoslávie“, finanční sbírky na nákup zbraní a munice pro Ukrajinu, žehnání zbraním, zabíjení při zákonné obraně…
Jak se k „Páchání dobra, které způsobuje zlo“ a k „Páchání zla, které má způsobit dobro“ stavíte vy? Vykrystalizovaly vaše názory po dlouhém porovnávání pro a proti? Nebo jste vyřkli své názory takřka okamžitě? A to například díky nějaké osobnosti, které věříte a se kterou souhlasíte i v jiných oblastech? A… jste ochotni o svých názorech diskutovat? A případně své názory změnit, když vás někdo přesvědčí, že je pravda jinde, než kde se původně zdála být? Nebo jste přesvědčeni o tom, že budete stále pevně stát za svým a své názory nikdy nezměníte?
Jak se k „Páchání dobra, které způsobuje zlo“ a k „Páchání zla, které má způsobit dobro“ stavíte vy?
...
Přečtěte si i další články autora:
Všechny články autora si můžete přečíst zde
