Článek
O celé anabázi Petra Macinky už se napsalo mnoho a o jejích faktech, nejistotách a morálních hodnotách už nemá cenu dále publikovat dlouhé texty. Kde si však přeci jen krátké zamyšlení dovolím, je otázka strategie veřejného mínění, v níž se vůdci strany Motoristů ukázali jako jeden z nejhloupějších párů, které jsme v naší zemi kdy viděli.
Že prezident stojí v otázce jmenování Filipa Turka na špatné straně zákona, je pozice, kterou Motoristé mohli zcela legitimně a dle mého názoru i oprávněně (více zde) držet. Z toho by logicky vyplývala ústavní žaloba na prezidenta, kterou by vládní většina mohla ve sněmovně hravě prosadit. Ani opoziční dominance nad senátem by díky větší nezávislosti jeho členů nutně neznamenala, že by v něm takový návrh selhal. V případě senátní porážky by pak Motoristé mohli svobodně křičet o tom, jak je opozice pokrytecky blokuje, a shodit tak na tyto nepopulární subjekty většinu viny, což by jim pak nabídlo ideální vysvětlení pro své vlastní fanoušky a voliče. A kdyby s celou akcí uspěli a Turek by byl zamítnut Ústavním soudem? Pak mohl nadávat na zaujatý soudní systém a dosáhnout podobného výsledku.
Turek a Macinka se místo těchto možností, které mohli zkusit u neochotného Andreje Babiše protlačit třeba skrze nadcházející hlasování o imunitu, rozhodli pro otevřený boj s pražským hradem a úřadem prezidenta. Slovo úřad používám specificky proto, že nedávno odhalené zprávy a jejich výhružný nádech nejdou jen proti samotné osobě prezidenta, ale proti vážnosti celého jeho úřadu. Český národ prezidentskou funkci téměř uctívá. Přes všechny problémy s předchozími držiteli úřadu si pro něj stále zachováváme nejhlubší důvěru. Nástup Petra Pavla byl doprovázen ceremoniálem, jenž byl v mnoha bodech srovnatelný s královskou korunovací. Fialova vláda, postavená na odporu proti duu Babiš–Zeman, se po nástupu moci extrémně snažila o to, aby se do přímého konfliktu s tehdejším prezidentem nedostala, a dobře věděla proč.
A co stojí proti ní? Novopečená politická formace, jež ve volbách sotva prolezla do sněmovny a kterou vedou dvě čím dál více absurdní figury. O chodícím vtipu známém jako Filip Turek už jsem jednou psal, ale Petr Macinka mne popravdě překvapil. Strategii takto tupou jsem od dlouholetého sluhy Václava Klause vskutku nečekal a myslel jsem, že se během své kariéry aspoň pár trikům naučil. Macinka nejenže napadl prezidenta, ale ve zprávách ze sebe dělal muže s kompletní podporou své koalice a navíc i schopností silně ovlivnit Tomia Okamuru. Z následných reakcí Andreje Babiše je vidět, že ona plná podpora asi existuje pouze ve snech pana Macinky. Od Tomia Okamury slyšíme jen zaražené ticho.
Kromě vlastní neschopnosti a majestátu napadeného úřadu ale oba vůdci Motoristů zapomněli ještě na jeden fakt. Petr Pavel je muž, který velel vojskům a bojoval v reálných bitvách. Je to silná osobnost, jež si útoky a urážky vezme plně osobně a svým protivníkům jen tak neodpustí. Pomstychtivostí se asi jen těžko vyrovná legendárním schopnostem Miloše Zemana, ale Motoristé si právě zajistili, že je ze strany Hradu čekají těžké časy.
A pak je tu ještě jeden fakt, a to osobní popularita současného prezidenta. Petr Pavel má podle nedávného průzkumu důvěru 58 % obyvatelstva a pouze 28 % má názor opačný. Dlouhodobě je známo, že se tato oblíbenost nevztahuje jen na voliče bývalé vlády a obzvlášť u podporovatelů ANO je mnoho lidí, jež s radostí hlasovali jak pro prezidenta Pavla, tak později pro premiéra Babiše. Ví to i sám premiér a přes své občasné střety s prezidentem se dosud velice snaží o nalezení kompromisních řešení a funkčních modelů koexistence. Macinka a Turek nyní spustili nový boj, který premiér ani trochu nechce a za který jim málokterý občan poděkuje.
V politice je důležité vést boje, které vám pomohou s cíli a popularitou. Otevřená válka mezi Hradem a Motoristy pomůže maximálně tak prezidentovi a pro spojence zmíněné strany může být dobrým důvodem pro budoucí odkopnutí Macinky a Turka od válu. Oba muži dostali více než dost šancí na to, aby se k situaci buď postavili legitimní právní cestou, nebo aby elegantně vycouvali. Místo toho se rozhodli pro generální útok pěchotou do minového pole. Nu což, nedá se jim divit, že o taktice a strategii mnoho nevědí. Když však v těchto oblastech chtějí vyzvat veterána, tak budou skutečně potřebovat ďáblovo štěstí.
Jiránková, Tereza, IDNES, 2026: Prezidentovi důvěřuje 58 procent lidí, Fialova vláda pohořela, Online: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/duvera-polika-pruzkum-cvvm-prezident-vlada.A260126_081203_domaci_jira
