Článek
500 000 Rusů na frontu! To jsou odhady ukrajinské rozvědky, zahraničních expertů a ruských vojenských bloggerů o možném rozsahu nově plánované mobilizace, která by měla začít po letošních ruských volbách do parlamentu. První taková mobilizace současné války vedla roku 2022 k odchodu statisíců Rusů do exilu a byla brzy upravena. Rusko však už dnes dost možná nemá jinou možnost než tuto radikální akci provést. A to i přesto, že tím de facto páchá sebevraždu.
Obležení
Rusku dochází vojáci. Tato věta zní dosti absurdně vzhledem k tomu, že nekonečné moře vojáků bývá s touto zemí historicky spojeno. Pro Kreml je to však krutá realita na válečné frontě, kde čím dál méně přestává fungovat současný model verbování. Ten byl především založen na dobře placených kontraktech pro dobrovolníky, radikální metody, jako bylo verbování vězňů či cizích žoldáků, a na postupném soustředění většiny profesionálních ruských vojáků na ukrajinské frontě. Všechny tyto kroky byly pak zavedeny hlavně proto, aby se Rusko mohlo vyhnout riskantní mobilizaci většího množství normálních civilistů.
Ani jeden z nich však už dnes plně nefunguje. Původní profesionální oddíly jsou po letech války v podstatě pryč, anebo se jedná o elitní jednotky, které Putin nechává ve vnitrozemí pro potlačení případných protestů či převratu. Vězeňská populace Ruska se od začátku války snížila téměř o polovinu a většina zbývajících zadrženců buď nejsou schopni, či nechtějí vyměnit relativní bezpečí cely za válečnou ruletu. Zahraniční žoldnéři stále plynou, ale tvrdé podmínky snížily lukrativitu dříve oblíbené fronty a Rusko proto nyní aktivně jedná s KLDR, jejíž vojáci by bojovali i přes všechny současné problémy.
Především však Kremlu přestává fungovat metoda kontraktů. Ta byla zaměřena na dobrovolníky z veřejnosti, kteří si mohli získat na ruské poměry velmi dobré peníze výměnou za riskování života na frontě. Efektivita verbování už dva roky klesá, ale k tomuto problému se přidává také čím dál horší stav ruské ekonomiky. Na tu konečně začínají mít efekt západní sankce a navíc jí otřásá rostoucí množství ukrajinských úderů, a to jak na energetickou infrastrukturu, tak na skladiště Wildberries a další části ekonomického života běžných Rusů. Stát čelí klesajícím ziskům, ekonomické stagnaci a také nedostatku důležitých materiálů.
To vše má pak poměrně jednoduchý efekt: Moskva nechce dále platit své vojáky. Kontrakty jsou nákladné a jejich klesající efektivita ukazuje na to, že už stejně nebudou dlouhodobě stačit. Mobilizovaní vojáci však musí bojovat za daleko méně lukrativních podmínek a skrze kreativní interpretaci ruských zákonů mohou být nasazeni prakticky kdekoliv na válečné frontě. Stát ušetří spoustu peněz, které pak mohou být použity na rekonstrukci zničených zařízení a metody pro obcházení západních sankcí na potřebné materiály.
Navíc je tu už zmíněný fakt nedostatku vojáků. Obzvlášť na jižní frontě ukrajinské války je od začátku letošního roku dobře vidět, že Rusko nemá dostatek pravidelných jednotek na to, aby plně drželo linii proti ukrajinským protiútokům. Nedostatky byly především způsobeny koncentrací sil na Donbase, což ukazuje, že si Kreml musí vybrat mezi schopností bránit všechna dobytá území a vedením nových ofenzivních operací. 500 000 nových vojáků by však v očích Putina mohlo stačit na to, aby se znovu dalo dělat obojí a Rusko by tak znovu mohlo obnovit rychlost svého postupu proti Ukrajině.
Vyhynutí
Problémů s celou touto kalkulací je příliš mnoho na to, abychom je probrali všechny v tomto článku. První z nich je však do očí bijící a jde o schopnost Ruska tuto mobilizaci plně provést. Mobilizace roku 2022 vedla hned v prvním týdnu k útěku více než 400 000 jeho občanů do zahraničí, ke kterým se později přidalo ještě dalších 200 000. A to bylo v prvním roce války, kdy byl konflikt celkem populární a než začaly ukrajinské vzdušné kampaně. Dnes čím dál více slyšíme o ruské nespokojenosti, strachu z války a nechuti vůči současným elitám. Nová mobilizace tak může celkem rychle narazit na prostý fakt, že nebude koho mobilizovat.
I když však lid do armády půjde, tak to bude znamenat, že si Putin usekne svou pravou ruku pomocí té levé. Jakékoliv zlepšení frontových podmínek totiž bude paralelní s další hlubokou ranou pro ruskou ekonomiku, která se letos čím dál hůře potýká s velkým nedostatkem pracovní síly. Obzvlášť civilní sektor je navíc dušen státními preferencemi pro podniky, jež jsou nutné pro vedení války a mají tak výhodné podmínky, kterými lákají zbývající zaměstnance. Ztráta 500 000 lidí, kteří navíc patří k čím dál menší populaci mladých Rusů, bude pro civilní sektor brutální a i ony zvýhodněné podniky pravděpodobně přijdou o část zaměstnanců.
Efekty těchto ekonomických katastrof jsou už dnes vidět. Vojenský sektor funguje jen tak tak a čím dál starší ruské zbraně, které jsou na frontě více a více běžné, ukazují na neschopnost vyrábět dostatek moderních zbraní, což je v Rusku dlouhodobý problém, který se kvůli ztrátě většiny starého sovětského arzenálu stává čím dál více kritickým. A civilní sektor? Ten jen těžko dokáže čelit katastrofám, jako jsou nálety na sklady Wildberries, pokud nebude mít dostatek zaměstnanců pro své základní fungování. Rusko se prostě a jednoduše dostane do čím dál větších problémů.
Pravá katastrofa je však daleko starší. Rusko vymírá. Děje se to už století a začalo to katastrofami světových válek, občanské války a komunismu. Zhroucení SSSR populační krizi jen zhoršilo a současná válka je dost možná jejím finálním dějstvím. Nesmíme totiž zapomínat, kdo především v ruské armádě umírá. Jsou to mladí lidé, kteří byli základem budoucí ekonomické prosperity a jež mají býti hnacím motorem celého produktivního sektoru. Statisíce jich padly v boji a statisíce dalších jsou v ruských podmínkách kvůli svým zraněním odsouzeny k druhořadému životu a společenské nevoli. A Rusko nemá lidi, kterými by je mohlo nahradit.
500 000. 500 000 dalších mladých lidí. 500 000 osob, jež mají býti budoucností Ruska. To jsou ti, které bude Moskva chtít nahnat do válečné katastrofy a nechat je tam, dokud nedosáhne vítězství. Ztráty jsou navíc poslední dobou čím dál horší. Obrovské ztráty v řadách důstojníků vedou k opakovanému užívání zastaralých taktik a metod boje, jež nechají pole plná ruských mrtvol. V některých případech sice dokážou své cíle dobýt, ale za cenu ztrát, po kterých by západní důstojník musel rezignovat.
Neslavné možnosti
Proč tedy vůbec Rusko tuto variantu zvažuje? Protože Vladimír Putin a jeho nejbližší kruh spojili své přežití s válečným triumfem a nemají jiné metody, které by takový výsledek dokázaly zrealizovat. Ekonomika se otřásá pod ukrajinskými nálety. Ofenzíva proti pevnostní linii na Donbase zatím stále nedobyla ani první ze svých cílů a nemá šanci plně přemoci místní ukrajinské jednotky. Krym je neustále bombardován a ruské zásobovací linie jsou lovištěm pro ukrajinské drony. A Ukrajina začíná nahrazovat své neefektivní důstojníky, a to veliteli, jež Rusové berou za ďábly na zemi.
Tak tedy mobilizace. Dostat rychle nové odvedence na frontu, dát jim jakékoliv použitelné zbraně a zaplnit s nimi zranitelné části fronty. Následně už by mohlo jít soustředit dostatek veteránských jednotek na Donbase, aby ofenzíva měla větší šance na úspěch. Část odvedenců může být mezitím vytrénována na operátory dronů, kteří Rusům také chybí, a na další role, jež Kreml potřebuje zaplnit. Mezitím musí Putin a jeho nohsledi doufat, že ekonomická situace kompletně nezkolabuje a většina obyvatelstva zůstane buď loajální, či neochotná vést jakoukoliv protirežimní akci. Je to jeden velký gambit a Kreml extrémně riskuje.
Tím to však také plně sedí do ohavné logiky této války. Vladimír Putin byl dle mnoha zdrojů roku 2021 informován, že populační propad brzy dostane ruskou armádu do situace, kdy nebude mít dost lidí na vedení války, což byl jeden z důvodů, proč byla válka zahájena roku 2022. Tedy v době, kdy Rusko ještě mělo mít dost síly na vítězství, což se ukázalo jako velmi nepřesný odhad. A ten fakt, že Putin už čtyři roky vede boj, který mu může maximálně získat pár zdevastovaných regionů, je celkem jasným důkazem, že budoucí prosperita Ruska nikdy nebyla důležitým faktorem.
Rusko vymírá a snaží se stáhnout ke katastrofě i své sousedy. Ukrajina čelí prakticky stejným populačním krizím jako její nepřítel a tato válka pro ni bude dlouhodobou katastrofou. Ale na rozdíl od východního agresora se Kyjev odvažuje k reálným změnám a reformám, které mohou dopad této katastrofy snížit. Rusko vede stejnou strategii, jakou má po staletí v lásce, a brzy za ni zaplatí čím dál většími vnitřními katastrofami. Hlavní otázkou je, jak dlouho může celý tento kolos ještě fungovat a kolik Ukrajinců ještě stihne zabít.
Zdroje a další četba:
Popilnichenko, Katherina: Survey Shows 60% of Russians See Worsening Economy as Income Growth Halts, United 24, 6. 8. 2026, Online: https://united24media.com/world/survey-shows-60-of-russians-see-worsening-economy-as-income-growth-halts-21443
Berrier, Andrew: Russian Mobilization in 2026: The Odds Are Even, Delphi Global, 23. 7. 2026, Online: https://delphigrc.org/research/russian-mobilization-in-2026-the-odds-are-even
Lichfield, Charles; Chen, Brendon: Russia will sacrifice its civilian economy on the altar of the war effort, Atlantic Council, 21. 7. 2026, Online: https://www.atlanticcouncil.org/dispatches/russia-will-sacrifice-its-civilian-economy-on-the-altar-of-the-war-effort/
Should Russia Brace for a New Mobilization?, Moscow Times, 21. 7. 2026, Online: https://www.themoscowtimes.com/2026/07/21/should-russia-brace-for-a-new-mobilization-a93256
