Článek
Tycho Brahe patřil k nejvýznamnějším astronomům renesance — jeho pozorování oblohy pouhým okem, bez dalekohledu, dosahovala přesnosti, která později umožnila Johannesu Keplerovi odvodit zákony pohybu planet. Jeho vlastní smrt v Praze roku 1601 ale zůstala záhadou, která zaměstnávala vědce až do jedenadvacátého století.
Nos, který přišel o souboj
Brahe byl osobnost tak výrazná, že by dnes klidně mohl být hlavní postavou historického dramatu. Jako mladík přišel o část nosu v šermířském souboji s bratrancem, kterého vyvolala hádka o to, kdo z nich je lepší matematik — zbytek života pak nosil protézu, údajně ze slitiny zlata a stříbra. Poté, co ho v Dánsku připravily politické spory o financování jeho vlastní observatoře, přijal pozvání císaře Rudolfa II. a přestěhoval se do Prahy, kde se stal císařským matematikem a kde si na krátkou dobu najal i mladého Johannese Keplera jako asistenta.
Hostina, po které už nevstal
Podle dochovaných svědectví onemocněl Brahe po bujaré hostině u šlechtice Petra Voka z Rožmberka v říjnu 1601. Nejstarší a nejrozšířenější legenda tvrdí, že dobová etiketa zakazovala hostům odejít od stolu dřív než hostitel, a Brahe tak dlouho zadržoval nucení na močení, až mu praskl močový měchýř. Kepler, který byl jeho asistentem, později popsal, že si Brahe zdraví cenil méně než společenské slušnosti. Zemřel po jedenácti dnech utrpení, 24. října 1601, a byl pohřben v pražském kostele Panny Marie před Týnem na Staroměstském náměstí.
Rtuť, vražda, nebo jen nemoc
Pochybnosti o skutečné příčině smrti vedly k první exhumaci ostatků už v roce 1901, tedy přesně tři sta let po jeho úmrtí — tehdy vědci odebrali vzorky vousů a vlasů. Analýzy provedené v devadesátých letech dvacátého století zjistily v těchto vzorcích neobvykle vysokou koncentraci rtuti, což rozpoutalo desítky let spekulací o vraždě. Objevily se i konkrétní teorie: kniha Nebeská intrika obvinila ze zosnování vraždy samotného Keplera, který měl po Brahem toužit získat jeho cenná astronomická pozorování, zatímco dánský historik Peter Andersen tvrdil, že objevil v archivu stockholmské Královské knihovny doklady o tom, že Braha na příkaz dánského krále Kristiána IV. otrávil jeho vlastní vzdálený příbuzný, švédský šlechtic Erik Brahe.
Definitivní verdikt po čtyřech stoletích
Kvůli přetrvávajícím pochybnostem požádalo Dánsko v roce 2009 o druhou exhumaci, která proběhla v listopadu 2010 za účasti dánských, českých i anglických vědců, mimo jiné antropologa Jaroslava Brůžka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Tým odebral nové vzorky kostí, vlasů i zubů a podrobil je moderním chemickým analýzám. Výsledky zveřejněné v roce 2012 ukázaly, že hladina rtuti v ostatcích byla v posledních týdnech Braheho života nízká — dostatečná k vysvětlení mírné otravy z léčebných přípravků, které tehdy rtuť běžně obsahovaly, ale zdaleka ne k tomu, aby způsobila smrt. Detailní paleopatologická analýza kostry navíc odhalila příznaky vzácného onemocnění zvaného difuzní idiopatická skeletální hyperostóza, které v kombinaci s možným selháním ledvin nebo prostaty mohlo mnohem lépe vysvětlovat jeho bolestivé posledních jedenáct dní.
Po čtyřech stoletích spekulací, dvou exhumacích a několika konkurenčních vědeckých týmech tak zůstává nejpravděpodobnějším závěrem, že Tycho Brahe zemřel přirozenou smrtí — ne rukou vraha ani vlastní neopatrností u tabule, ale následkem nemoci, kterou renesanční medicína neuměla pojmenovat, natož léčit. Jeho hrob v Týnském chrámu dnes míjejí tisíce turistů denně, aniž by tušili, že leží nad jedním z nejdéle vyšetřovaných úmrtí v dějinách vědy.
Zdroje
● Jak zemřel Tycho Brahe? (Přírodovědci.cz) — https://www.prirodovedci.cz/aktuality/jak-zemrel-tycho-brahe-1546-1601
● Verdikt vědců: Tycho Brahe nebyl otráven (Aktuálně.cz) — https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/verdikt-vedcu-tycho-brahe-nebyl-otraven/r~i:article:763417/
● Výzkum hrobky a ostatků Tychona Brahe (Muzeum 3000, Národní muzeum) — https://muzeum3000.nm.cz/veda/vyzkum-hrobky-a-ostatku-tychona-brahe
