Článek
Nejde mi o hudbu samotnou — ta se nikam neztratila, alba zůstávají stejná, jaká byla. Jde mi o to, jak tři z šesti členů naložili se zbylou polovinou kapely, se kterou dvacet let stáli na jednom pódiu. A hlavně o to, jakou roli v tom všem sehrál bubeník Tomáš „Jugi“ Staněk, který je dnes tváří toho, co si nadále říká UDG.
Co se v lednu 2026 vlastně stalo
V sobotu 24. ledna 2026 zveřejnila kapela na Facebooku zprávu, že po více než dvaceti letech vstupuje do „nové éry“ a mění sestavu. V kapele podle prohlášení zůstávají zpěvák a saxofonista Adam Kupera, kytarista Tomáš „Volt“ Vohradský a bubeník Tomáš „Jugi“ Staněk. Naopak končí zakládající zpěvák a kytarista Petr Vrzák, jeho bratr Pavel Vrzák a kytarista Bohumil Němeček — tedy přesně polovina kapely, která spolu hrála od devadesátých let a v roce 2002 s UDG prorazila díky vítězství v soutěži Coca-Cola Popstar a smlouvě se Sony Music.
E-mail místo rozhovoru
Podle svých slov se Petr Vrzák o vlastním konci v kapele dozvěděl e-mailem, a to navíc krátce před plánovaným společným soustředěním. Ve stejný moment, kdy zpráva o „nové éře“ vyšla na veřejnost, přišli odcházející členové i o přístup ke společným účtům kapely na sociálních sítích. Vrzák to na svém facebooku okomentoval slovy, že jim kapela byla „z minuty na minutu bez jakékoliv předchozí komunikace ukradena“, a fanoušky požádal, ať kapele zůstanou věrní. Na Instagramu to formuloval ještě ostřeji, když se ptal, „z jakého titulu“ si tři zbylí členové vůbec mohli dovolit rozhodnout o osudu kapely bez zbylé poloviny sestavy.
Verze, které se neshodnou
Jugi, Adam a Volt se rozhodli detaily veřejně nerozebírat — podle jejich společného vyjádření „z respektu ke všem zúčastněným“. Tvrdí, že rozhodnutí nebylo impulzivní, že mu předcházela dlouhodobá neshoda nad směřováním kapely a že tvorba uvnitř skupiny roky stagnovala. Součástí veřejné debaty se stala i nepotvrzená informace, že si Jugi měl ochrannou známku na název UDG zaregistrovat na sebe už v létě, tedy měsíce před oznámením rozpadu — jde ale zatím jen o neověřenou spekulaci, kterou žádná ze stran oficiálně nepotvrdila ani nevyvrátila. Ať je pravda kdekoli, jisté je, že to byli právě Jugi a spol., kdo měl v okamžiku oznámení pod kontrolou oficiální účty i jméno kapely — a zbylá trojice v tu chvíli neměla nic, čím by se veřejně bránila, než vlastní osobní sociální sítě.
Proč mi vadí právě tohle
Rozpady kapel nejsou nic neobvyklého a nemusí být ničí vina — lidé se prostě někdy rozejdou v názoru, kam dál. Co mi ale vadí, je způsob. Kdyby Jugi s kolegy zpochybňoval směřování kapely otevřeně, na zkoušce, při rozhovoru tváří v tvář, byl bych první, kdo pochopí, že se kapely někdy musí rozejít. Místo toho přišel e-mail, zablokované účty a mlčení, jakmile se veřejnost začala ptát na detaily. Právě tenhle způsob — připravit rozchod v tichosti a lidi, se kterými jste dvacet let stáli na jevišti, postavit před hotovou věc bez možnosti reagovat — je to, co z fanouška, jakým jsem byl, dělá člověka, který kapelu už dál sledovat nechce.
UDG byly součástí mého mládí a upřímně, hudbu jim jako takovou neberu. Ale kapela nejsou jen písničky — jsou to i lidé, kteří je hráli, a způsob, jakým se k sobě chovají, když jde do tuhého. Pokud dnešní UDG reprezentuje především Jugiho verze rozchodu, pak mi nezbývá než být fanouškem minulosti, ne přítomnosti. Na koncert nové sestavy nepůjdu a jejich novou hudbu si na Spotify nepustím — ne z nechuti k hudbě, ale proto, že bych si tím připadal, jako bych mlčky přikyvoval na způsob, jakým byla zbylá polovina kapely odstavena stranou.
