Článek
Když francouzský lékař Francesco Antommarchi v roce 1821 na ostrově Svatá Helena otevřel tělo zesnulého Napoleona Bonaparta, zapsal do protokolu výšku pět stop a dva palce. Britští lékaři, kteří pitvě asistovali jako svědkové okupační mocnosti, číslo podepsali beze změny. Přepočteno do anglických jednotek to vychází na necelých sto pětašedesát sedm centimetrů, tedy postavu, která by dnes v Evropě platila za podprůměrnou. Jenže tenhle přepočet je celý špatně, a chyba, která z něj vznikla, se táhne dodnes.
Francouzský palec nebyl anglický palec
Problém je v tom, že francouzský palec, takzvaný pouce, měřil za Napoleonovy éry 2,7 centimetru, zatímco anglický imperiální palec jen 2,54 centimetru. Když se Napoleonova výška pět stop dva palce přepočítá správně podle francouzské, ne anglické míry, vychází z toho zhruba sto šedesát devět centimetrů. Tuto hodnotu nezávisle na sobě potvrzují i zápisky Napoleonova komorníka Constanta a generála Gourgauda. Sto šedesát devět centimetrů přitom v tehdejší Francii nebylo nic neobvyklého, spíš mírně nad průměrem dospělého muže té doby. Historikové navíc upozorňují, že se Napoleon na veřejnosti běžně pohyboval v doprovodu granátníků staré gardy, kteří museli podle služebního řádu splňovat přísné požadavky na výšku, takže vedle nich musel logicky působit menší, než ve skutečnosti byl.
Kreslíř, který podle svých slov udělal víc než všechny armády Evropy
Pověst malého Napoleona ale nevznikla z chybného přepočtu jednotek, ten přišel až po jeho smrti. Zrodila se o desetiletí dřív z rytin britského karikaturisty Jamese Gillraye, který od začátku devatenáctého století kreslil francouzského císaře jako drobnou, vzteklou postavičku pod přezdívkou Little Boney. Karikatury vycházely v době, kdy Británie s Napoleonem válčila, a jejich účelem bylo shodit hrozbu, kterou představoval, na směšnou míru. Fungovalo to nad očekávání dobře. Podle dochovaných svědectví Napoleon krátce před smrtí sám prohlásil, že Gillray udělal pro jeho pád víc než všechny armády Evropy dohromady. Přezdívka le petit caporal, tedy malý kaporál, kterou mu dávali vlastní vojáci, s výškou přitom vůbec nesouvisela, šlo o důvěrné, láskyplné oslovení mladého, ale schopného velitele, ne o posměšek na jeho postavu.
Pitevní protokol z roku 1821 tak omylem potvrdil karikaturu, kterou si Britové malovali už dvacet let předtím, a spojení obou omylů vytvořilo mýtus, který dnes žije vlastním životem jako takzvaný napoleonský komplex, tedy představa, že si malí muži dobyvačností kompenzují svůj vzrůst. Psychologové se přitom v tom, jestli něco takového jako napoleonský komplex vůbec existuje, dodnes neshodnou, výzkumy na toto téma dávají rozporuplné výsledky.
Dnešní Francouzi jsou o deset centimetrů vyšší než tehdy
Ke zkreslené představě přispívá i to, jak moc se za dvě stě let posunula lidská výška samotná. Podle historiků, kteří výšku obyvatel rekonstruují z armádních odvodních záznamů, se průměrná postava francouzských mužů od Napoleonovy éry do dneška zvýšila zhruba o sedm až deset centimetrů, hlavně díky lepší výživě a zdravotní péči v dětství. Dnešní průměrný Francouz měří kolem sto sedmdesáti pěti centimetrů. Když si tedy dnešní čtenář představí muže vysokého sto šedesát devět centimetrů, přirozeně mu to připadá podprůměrné, i když v roce 1800 to byla velmi solidní, nadprůměrná postava. Napoleona tak neposuzujeme jenom podle chybného přepočtu jednotek, ale i podle měřítka, které v jeho době ještě vůbec neexistovalo.
Napoleon tak dvě stě let po vlastní smrti pořád platí za symbol malého muže s velkým egem, přestože ve skutečnosti nebyl o nic menší než většina mužů kolem sebe. Otázka, která z toho zbývá, zní, kolik dalších historických postav dnes soudíme podle karikatury, a ne podle skutečnosti.
