Článek
Vlasta Burian byl na konci třicátých let nejúspěšnějším komikem českého filmu a divadla — jeho vlastní scéna v Praze byla trvale vyprodaná, hrál i třikrát denně a mezi diváky se objevoval i prezident Emil Hácha. Po roce 1945 se ale tahle sláva obrátila proti němu. Obvinění z kolaborace s nacisty, které nikdy nebylo spolehlivě prokázáno, mu zničilo zbytek kariéry i života.
Z žižkovských hospod na vrchol
Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci jako syn krejčího a aktivního vlastence. Rodina se brzy přestěhovala na pražský Žižkov, kde mladý Burian vyrůstal v prostředí lidové zábavy, hospod a ochotnických scén — herectví se přitom nikdy formálně nevyučil. Talentu měl ale na rozdávání a ve dvacátých a třicátých letech se vypracoval na nejobsazovanějšího komika meziválečného Československa. Filmy jako Anton Špelec, ostrostřelec, Ducháček to zařídí nebo U pokladny stál z něj udělaly hvězdu, kterou znal doslova každý, a jeho vlastní divadlo patřilo k nejúspěšnějším scénám v Praze.
Skeč, který se stal záminkou
Jádrem obžaloby byla Burianova účast v propagandistickém rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimore z roku 1941, ve kterém nepříliš zdařile parodoval tehdejšího exilového ministra zahraničí Jana Masaryka. Podobných propagandistických výstupů tehdy vzniklo se známými herci několik stovek, ale k poválečnému stíhání kvůli nim došlo jen ve výjimečných případech. Přidávala se k tomu obvinění z přílišného stýkání se s Němci a z hajlování — to poslední mělo jít o parodický žert, kdy Burian se zaťatou pěstí prohlašoval: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů.“ Do jeho vily se přitom Němci za celou válku dostali jen jednou, a to na základě falešného udání sousedů.
Dvakrát osvobozen, napotřetí odsouzen
Soudní proces s Burianem začal už 24. května 1945 a táhl se přes tři samostatná řízení. První dvě ho obvinění zprostila — jednou dokonce s přispěním Jana Masaryka, kterého měl Burian ve zmíněném skeči parodovat a který se za něj přimluvil. Teprve když případ na jaře 1947 převzala Státní bezpečnost, byl Burian odsouzen ke třem měsícům vězení a vysoké pokutě. Rozhodující roli sehrála výpověď herečky Lídy Baarové, kterou StB k podpisu předem sepsaného svědectví o Burianově kolaboraci donutila — u soudu ho sama nedokázala ani přečíst, a tak byl jen předložen jako listinný důkaz.
Ztratil divadlo, majetek i právo hrát
Rozsudek znamenal víc než jen tři měsíce vězení. Burianovo divadlo bylo znárodněno, přišel o většinu majetku a dostal zákaz vystupovat, který platil až do roku 1950 — do té doby se musel živit manuální prací. Když se na jeviště po letech vrátil, byl to už jen stín bývalého impulzivního komika, kterého znala celá republika. Zemřel 31. ledna 1962 na následky obyčejného nachlazení, které chytil na zájezdovém představení v zapadlém sále — daleko od velkých pražských scén, na kterých kdysi bezkonkurenčně vládl celé generaci diváků.
Rehabilitace, které se nedožil
Pochybnosti o Burianově vině přiživovala i teorie, že za obviněním nestála ani tak skutečná kolaborace, jako spíš závist a intriky některých hereckých kolegů, kteří chtěli získat jeho úspěšné divadlo pro sebe — jmenován bývá především tehdy vlivný herec Jaroslav Marvan. Plné rehabilitace se Vlasta Burian dočkal až v roce 1994, tedy více než tři desetiletí po vlastní smrti. Vyšetřující soudce JUDr. Miroslav Vlk, který byl o jeho nevině přesvědčen od samého začátku poválečného stíhání, patřil k hlavním lidem, kteří se o pozdní, ale o to symboličtější nápravu jména krále komiků zasloužili.
Zdroje
Radio Prague International — Vlasta Burian, komiků král i mučedník — https://plus.rozhlas.cz/vlasta-burian-komiku-kral-i-mucednik-6512196
Blesk.cz — Vlasta Burian: Za války ukrýval komunistu, rudý režim ho pak věznil — https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-prazane/702783/kruty-pad-vlasty-buriana-70-krale-komiku-znicilo-jedine-vystoupeni.html
dfarchiv.cz — časová osa procesu a rehabilitace Vlasty Buriana — https://dfarchiv.cz/timeline/vlasta-burian/
