Článek
Žralok šotek, latinsky Mitsukurina owstoni, je poslední žijící zástupce čeledi hlavorohovitých, jejíž linie sahá zhruba 125 milionů let zpátky do období křídy — tedy do doby, kdy po souši ještě chodili dinosauři. Vědci ho proto řadí mezi takzvané živoucí fosilie, podobně jako známější lalokoploutvou rybu latimérii. Přesto ho donedávna nikdo neviděl naživu v jeho přirozeném prostředí. Všechno, co se o něm vědělo, pocházelo z mrtvých těl vylovených na rybářské háčky a sítě.
Nejošklivější žralok planety
„Žralok šotek je pravděpodobně nejošklivější žralok na planetě,“ říká o něm Culum Brown, behaviorální ekolog z australské Macquarieovy univerzity. Tvor má zploštělý, dalece prodloužený rypec, který mu slouží jako smyslový orgán k vycítění kořisti ve tmě hlubin, a čelist, která se v okamžiku útoku prudce vysune dopředu jako past. Tělo má nezvykle měkké a povislé, zbarvení narůžověle šedé. Jméno dostal podle japonské mytologické bytosti tengu, dlouhonosého skřítka, kterého svým vzhledem připomíná.
Dvě nezávislá pozorování
K průlomu došlo díky dvěma nezávislým expedicím mořských biologů. Tým z Havajské univerzity zahlédl živého žraloka šotka už v roce 2019 poblíž Jarvisova ostrova ve středním Pacifiku. O několik let později, přibližně v roce 2024, se dalšímu týmu vědců z Austrálie podařilo natočit jedince přímo v Tonžském příkopu — hluboké oceánské propadlině v jihozápadním Pacifiku. Vědci k dálkově ovládané ponorce s příznačným jménem Dagon připevnili návnadu, na kterou žralok připlaval a zůstal před kamerou natolik dlouho, aby ho stihli natočit. Samotné setkání trvalo jen asi dvacet sekund, expedice v hlubinách přitom strávila přes padesát dní, což ukazuje, jak vzácný a nepolapitelný tenhle tvor je. Obě pozorování teď vědci společně publikovali ve studii v odborném časopise Journal of Fish Biology.
125 milionů let beze změny
Jako nový druh popsal žraloka šotka už v roce 1898 americký ichtyolog David Starr Jordan, a to na základě exempláře vyloveného u Japonska. Od té doby je znám jako jediný žijící zástupce rodu Mitsukurina a celé čeledi hlavorohovitých, která se evolučně prakticky nezměnila od doby, kdy planetě dominovali dinosauři. Právě tahle dlouhověkost a zachovalost mu vynesla přezdívku živoucí fosilie — stejné označení, jaké vědci používají pro hrstku dalších organismů, které dokázaly beze změny přežít desítky milionů let evolučních otřesů.
Co objev mění
Dosud se biologové na základě vylovených mrtvých jedinců domnívali, že se žralok šotek vyskytuje především v Tichém oceánu poblíž pobřeží USA, Austrálie a Japonska, případně v úzkých pásech Atlantského a Indického oceánu. Nová pozorování ale ukazují, že druh obývá i otevřený střední Pacifik, daleko od pevniny. Zajímavé bylo především druhé pozorování v Tonžském příkopu, kde se žralok objevil v hloubce necelých dvou kilometrů — hlouběji, než vědci u tohoto druhu vůbec předpokládali. Studie tak mění dosavadní představu nejen o rozšíření žraloka šotka, ale možná i o tom, čím se ve skutečnosti živí a jak hluboko je jeho svět.
Hlubiny oceánu patří dodnes k nejméně prozkoumaným místům planety, a právě proto z nich pravidelně přicházejí objevy, které mění pohled vědy na to, co vlastně o životě v moři víme. Vědci navíc díky novým záběrům poprvé mohli pozorovat i chování živého zvířete, ne jen anatomii mrtvého těla vyloveného na palubu lodi, což je pro pochopení jeho způsobu lovu a pohybu zásadní rozdíl. Tvor, který svým vzhledem nadchne akorát milovníky hororů, tak i po 125 milionech let dokázal lidi znovu překvapit.
