Článek
Nic nápadného, říkáte si? No, pokud byste náhodou poslali důvěrný email na špatnou adresu a zpráva by se následně virálně šířila po internetu, pak to začíná být nejen dost zábavné, ale také velký průšvih.
Babišova snaha zjistit jakékoli informace o ministru zahraničí Janu Lipavskému (protože ten o Babišovi řekl, že je „bezpečnostním rizikem“) zapadá do jeho obvyklého repertoáru. Nejspíše se cítil ponížený, protože byl označen za to, co opravdu je – riziko. Zapomene ovšem, že ve spěchu posílá emaily jako jiní lidé posílají SMSky. „Udělejte mi teze, podklady na tohoto zm*da,“ nařizuje svému týmu.
Zapátral po informacích, které by mohly ministra zahraničních věcí kompromitovat. A když už jsou v tom, proč nezjistit i něco o manželce a dětech Lipavského?
Jediný problém? Email nešel tomu, komu měl. Email adresovaný jistému Janu Rovenskému dorazil totiž … jinému Janu Rovenskému. A ten se rozhodl poplácat své vnitřní občanské hodnoty a Babišův email ukázat světu. A my mu za tuhle službu děkujeme.
Když se však nad tím pořádně zamyslíme, Babiš neudělal nic, co by se od něj nedalo očekávat. O tom, že si Babiš zřizuje složky svých protivníků, aby je jeho armáda PR specialistů mohla využít pro další kampaň, není moc překvapivé.
Nakonec celá tahle záležitost rozproudila už tak divoké vody české politické scény. Lipavský označil Babiše za „estébáka“ (něco, co Babiš nepochybně slyší každé ráno při holení) a celá věc se stala předmětem posměchu a kritiky. A koaliční strany se spojily v jednom směru – svolat kvůli Babišovi mimořádnou schůzi Sněmovny.
Ale pojďme se zamyslet. Co z toho můžeme vyvodit? Možná to, že Babiš by měl místo zaplétání se do špinavých politických hrátek raději věnovat čas učení se, jak správně používat svůj email. Příště se totiž také může stát, že si o vypracování další kompromitující složky s označením „přísně tajné“ zažádá na svém veřejném twitterovém účtu.
