Článek
Vrchní soud říká, že v kauze Čapí hnízdo vidí znaky dotačního podvodu. Poslanci ale zároveň drží v ruce tlačítko „pauza“ a mohou proces znovu zastavit.
Právě v tomhle napětí mezi soudní síní a Sněmovnou se dnes láme důvěra lidí ve spravedlnost. Až když si krok po kroku rozebereme, jak funguje imunita, je jasné, proč tolik lidí začíná věřit, že se k pravdě možná vůbec nikdy nedobereme.
Soud přitvrzuje, Sněmovna rozjíždí další hru na čas
Vrchní soud v Praze 23. června 2025 zrušil osvobozující verdikt v kauze Čapí hnízdo a vrátil případ zpátky Městskému soudu v Praze. Odvolací senát zároveň konstatoval, že obžaloba popisuje znaky dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Justice tím jasně přitvrdila, jenže v politice se mezitím rozbíhá další kolo hry o čas.
O tom, jestli se případ opravdu znovu rozeběhne u soudu, má 5. března rozhodnout Poslanecká sněmovna. Poslanci ten den projednají nové žádosti soudů o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání, které dorazily po sněmovních volbách 2025. Mandátový a imunitní výbor už mezitím naznačil směr, když 17. února neveřejně nedoporučil vydat ani jednoho z nich.
Z klíčového rozhodnutí o spravedlnosti se tak znovu stává především politický manévr. Po volbách 2025 si Babiš i Okamura znovu aktivovali imunitní štít a soudy musely začít znovu žádat.
Městský soud v Praze poslal 9. října 2025 Sněmovně čerstvou žádost o Babišovo vydání v kauze Čapí hnízdo, jakmile výsledky voleb vstoupily ve Sbírce zákonů v platnost. Obvodní soud pro Prahu 1 už 7. října 2025 doručil obdobnou žádost kvůli Okamurovým předvolebním plakátům. Politici tak po znovuzvolení získali nový čas, soudy jen znovu zaklepaly na stejné dveře.
Výsledek připomíná fotbal, který rozhodčí pořád přerušuje těsně před penaltou. Soud se chystá kopnout, Sněmovna ale kdykoli zvedne ruku a zápas stopne. A tak slyšíme jednu větu stále častěji: „Oni to vždycky nějak obejdou.“
Abychom pochopili, jestli se Babiš aktuálnímu soudu opravdu může vyhnout, musíme si nejdřív přesně vysvětlit, co vlastně imunita dělá s trestním řízením a časem.
Jak poslanecká imunita „zastaví hodiny“ trestního řízení
Doživotní imunita už v české Ústavě neexistuje. Poslanci ji zrušili novelou v roce 2013. Dnes článek 27 Ústavy chrání zákonodárce jen po dobu mandátu: pokud Sněmovna odmítne vydat poslance k trestnímu stíhání, orgány činné v trestním řízení musí případ odložit, ale po skončení mandátu ho mohou znovu otevřít. Z někdejšího „štítu navždy“ se tak stala možnost zmáčknout pauzu.
Klíč je v tom, jak právo nakládá s během času. Podle § 34 trestního zákoníku se do promlčecí lhůty nezapočítává období, kdy stíhání brání zákonná překážka, například imunita. Hodiny promlčení se v okamžiku nevydání zastaví a znovu se rozběhnou až po skončení mandátu.
Redakce tenhle výklad ověřila přímo v zákoně i judikatuře, nejde tedy o pocit komentátora, ale o přesnou právní normu. Nevydání Babiše 5. března by kauzu neukončilo, jen ji odsunulo v čase.
Na papíře vypadá systém logicky. V praxi však předává klíč od soudní síně do rukou politiků. Mandátový a imunitní výbor 17. února 2026 tajně nedoporučil vydání Andreje Babiše ani Tomia Okamury, členové podle mediálních popisů odevzdali před jednáním mobilní telefony a hlasovali neveřejně.
Jednací řád Poslanecké sněmovny navíc umožňuje i tajné hlasování pléna, i když standardem je hlasování veřejné. Volič tak často nevidí žádnou konkrétní zdviženou ruku, jen čísla na světelné tabuli nebo suché shrnutí v tiskové zprávě.
Právě v tomhle nastavení vidíme zásadní rozpor: zákon slibuje, že imunita proces jen přeruší a čas promlčení se zastaví, takže pravda o kauze má pořád šanci vyjít najevo, ale politická realita předává rozhodnutí o „pauze“ těm, kteří v kauze sami figurují. A to se většinou odehrává za zavřenými dveřmi, což k důvěře ve spravedlnost nepřidává.
Logická otázka pak zní: co to dělá s důvěrou lidí v soudy, když o tom, zda se případ vůbec k soudu dostane, rozhodují ti, jichž se kauza přímo týká?
Když politici rozhodují o sobě, důvěra v justici krvácí
Právě proto mnoho lidí čekalo, že nové žádosti soudů z října 2025 projdou Sněmovnou už téměř automaticky. Zákonodárci totiž Babiše už dvakrát vydali, v září 2017 a znovu 19. ledna 2018, kdy pro jeho vydání hlasovalo 111 poslanců. Soudy teď po volbách 2025 jen zopakovaly stejný krok: 7. října znovu požádaly o Okamuru, 9. října o Babiše.
Logika říká: když Sněmovna jednou cestu k soudu otevřela, proč ji teď zavírá? Tajné usnesení výboru z 17. února ale ukazuje pravý opak. Politická imunita dnes dokáže přebít i dřívější ochotu poslanců kolegu vydat.
Tvrdá data tenhle pocit nevyvracejí, spíš ho zasadí do širšího rámce. Výzkum agentury STEM a institutu EUROPEUM z roku 2023 ukázal, že českým soudům „rozhodně nebo spíše“ věří zhruba dvě třetiny obyvatel, ale téměř polovina současně pochybuje, že soudci rozhodují bez politického nebo finančního vlivu. EU Justice Scoreboard 2024 a jeho shrnutí Nejvyšším soudem pak uvádí, že kolem 65 procent české veřejnosti hodnotí nezávislost justice pozitivně, zatímco vnímaný politický tlak zůstává významným problémem.
Když výbor ve stejné době brání vydání Babiše navzdory zásahu Vrchního soudu z června 2025, grafy z Bruselu najednou dostávají velmi konkrétní tvář. Najednou nejde o abstraktní procenta, ale o jména a hlasování, která lidé sledují v přímém přenosu.
Do toho vstupuje jednodušší, ale o to silnější narativ z hospod i sociálních sítí. V diskusích pod články se slovo „imunita“ skoro automaticky překládá jako doživotní beztrestnost pro Babiše a Okamuru, přestože Parlament zrušil doživotní trestněprávní imunitu už v roce 2013. Bezpečnostní složky zároveň v posledních letech varují, že dezinformační narativy systematicky oslabují důvěru v instituce, včetně soudů.
Redakce proto vidí, jak každé tajné hlasování o imunitě znovu přiživuje mýtus, že „oni si můžou všechno“ a obyčejný člověk nikdy nedostane stejnou šanci. A otázka z titulku – jestli se pravdu dozvíme někdy, nebo nikdy – už se netýká jen jednoho politika, ale fungování celého systému.
Na závěr proto jde o dvojí odpověď. Ano, Babiš se může aktuálnímu soudu vyhnout, pokud poslanci 5. března znovu roztáhnou imunitní deštník a pošlou spis zpátky do šuplíku. Ne, pravdu o kauze Čapí hnízdo tím definitivně neschovají, protože rozhodnutí Vrchního soudu z roku 2025 a pravidla o promlčení nechávají dveře k budoucímu procesu otevřené.
O tom, jestli se k tomuto procesu někdy opravdu dobereme, ale nakonec nerozhodují jen soudci a paragrafy. Zásadní roli mají voliči, kteří dnes sledují, jak poslanci nakládají s imunitou, a příště podle toho rozdají karty v samotné Poslanecké sněmovně – a tím i v příběhu o spravedlnosti v kauze Čapí hnízdo.
