Článek
Petr Pavel zatím vede žebříčky popularity, ale čísla ukazují, že druhý mandát jistý nemá. Volba má podle ústavních lhůt proběhnout na začátku roku 2028, jenže volební zákon kandidátům žádné velké otálení neodpustí. A právě tam se začíná lámat rozdíl mezi jménem v průzkumu a jménem na skutečné kandidátce.
Pavel vede průzkumy, ale druhý mandát v kapse nemá
Část Čechů už v internetových debatách korunuje Petra Pavla na jistého dvoumandátového prezidenta. Průzkum agentury NMS Market Research z poloviny února 2026 pro Novinky.cz ale tenhle dojem výrazně krotí: prezidenta hodnotí kladně 54 % dotázaných a záporně 44 %, tedy téměř půl na půl.
Ještě důležitější je pohled na jeho případnou obhajobu. Opětovnou kandidaturu Pavla podporuje jen zhruba 52 % lidí, zatímco téměř 40 % si přeje, aby znovu nekandidoval. V těchto číslech lze vidět prezidenta, který sice stále vítězí, ale už stojí na podstatně tenčím ledě, než jaký často vykresluje veřejná debata.
Napětí kolem Hradu navíc živí polarizace, kterou dnes symbolizuje konflikt s Filipem Turkem a jeho politickým zázemím. Stejný průzkum NMS i souhrny dat popisují Turka jako výrazně odmítanou postavu, což potvrzuje také šetření CVVM z počátku roku 2026, které mu přisuzuje kolem 70 % nedůvěry. Prezident tak vede hru proti protivníkovi, kterého společnost vnímá ještě hůř, ale zároveň si buduje silný blok skalních odpůrců.
V části dotazovaných proto roste spíš chuť Pavla po jednom období vystřídat než mu automaticky prodloužit mandát. Popularita tu přestává být jistotou a stává se jen startovní pozicí pro další, mnohem tvrdší kolo.
Průzkum NMS zároveň ukazuje, že debata „Pavel to má jisté“ ignoruje kalendář. Pavlovi mandát vyprší 9. března 2028 a podle článku 56 Ústavy ČR musí volba proběhnout v posledních 60 dnech volebního období, nejpozději 30 dnů před jeho koncem. První kolo tak reálně připadne na leden 2028, což dává politikům i „novým tvářím“ necelé dva roky na rozhodnutí, podpisy i kampaň.
Kdo si přesto myslí, že na řešení Hradu má hromadu času, narazí v další části na prostý problém: volební zákon žádné velké otálení neodpustí, a to bez ohledu na to, jak vysoko dnes kdo vypadá v průzkumech.
Leden 2028, 66 dní, 50 tisíc podpisů a Babišův plán na prezidentku
Bitvu o Hrad neřídí nálada na sítích, ale přesná procedura. Předseda Senátu musí podle Ústavy vyhlásit volbu prezidenta nejméně 90 dní předem a stát musí hlasování stihnout v posledních 60 dnech Pavlova mandátu.
Zákon o volbě prezidenta republiky pak v § 21 a § 25 vyžaduje, aby občanský kandidát přinesl ministerstvu vnitra kandidátní listinu s peticí alespoň 50 000 oprávněných voličů, a to nejpozději 66 dní před prvním kolem. Nejvyšší správní soud ve věci Vol 10/2022-20 výslovně potvrdil, že kandidát po této lhůtě nedoplní ani jeden podpis navíc. Je zde tak zásadní rozdíl mezi jménem v průzkumu a jménem na skutečné kandidátce.
Podpis na archu tedy nefunguje jako instantní „lajk“. Zákon stanoví, že každý papír musí nést jméno kandidáta, rok narození, očíslování a kompletní údaje každého podporovatele včetně vlastnoručního podpisu. Ministerstvo vnitra ve svých materiálech popisuje, jak náhodně kontroluje archy a krátí nečitelné nebo chybné údaje. V minulých volbách tak několik uchazečů kvůli chybám v petici o registraci přišlo.
Ministerstvo vnitra i soudy už v minulosti odmítly kandidatury, jejichž petiční archy nesplnily zákonné náležitosti nebo nedosáhly hranice 50 000 platných podpisů. Nadšení bez konkrétního kandidáta a řádně sepsaných údajů tak zůstává jen sbírkou papírů, která před volebními komisemi nic neznamená.
Do hry vstupuje i peněženka. Zákon omezuje náklady na prezidentskou kampaň na 40 milionů korun v prvním kole a dalších 10 milionů v případném druhém kole, všechny peníze musejí proudit přes zvláštní volební účty a porušení limitů může znamenat sankce ze strany Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Je to zkrátka jednoduché síto: jen ten, kdo zvládne podpisy, termíny i finance, se vůbec podívá na startovní čáru.
Právě proto dnes největší pozornost budí opoziční blok kolem Andreje Babiše, který s těmito pravidly zjevně počítá. Babiš podle únorového průzkumu NMS stále těží 43 % kladných hodnocení, ale v lednu 2026 na Instagramu oznámil, že už kandidovat nehodlá. Na sněmu hnutí ANO zároveň prohlásil, že „Česku by slušela prezidentka“ a že koalice ANO–SPD–Motoristé má hledat společného kandidáta. Předseda SPD Tomio Okamura tyto úvahy potvrzuje i v rozhovoru pro média.
Za Babišovým ústupem tak není konec hry, ale přesun jeho vlivu k potenciální kandidátce. A právě téma „ženy na Hradě“ dnes průzkumy vykreslují překvapivě různorodě, což z něj dělá jednu z nejzajímavějších neznámých nadcházející volby.
Ženy na Hradě, manželka miliardáře a mýtus všemocného marketingu
Nejvýraznější ženské jméno v prezidentských průzkumech dnes patří ženě, která kandidovat nechce. Nejvyšší státní zástupkyni Lence Bradáčové přisuzuje podle NMS pozitivní hodnocení 41 % dotázaných a negativní 34 %.
Vláda ČR a Nejvyšší státní zastupitelství připomínají, že prezident ji od 1. dubna 2025 pověřil sedmiletým mandátem v čele soustavy státního zastupitelství. Bradáčová podle Novinek kandidaturu odmítá, přesto v očích voličů představuje stabilní, relativně nepolarizující autoritu. V jejím příběhu je vidětdůkaz, že dlouhodobá profesní důvěra může vytvořit prezidentský kapitál i bez aktivní kampaně.
Ivana Tykač naopak vstupuje do hry s úplně jiným typem zázemí. Stejný průzkum NMS jí přisuzuje jen 17 % pozitivních a 28 % negativních hodnocení, ale 55 % lidí ji vůbec nezná nebo k ní nemá vztah. Její jméno se v politických a mediálních debatách objevuje mimo jiné proto, že její manžel Pavel Tykač ovládá polovinu mediální skupiny Mafra a média zároveň popisují, že Ivana Tykač angažovala ve svém think tanku bývalého Babišova marketéra Marka Prchala.
Kombinace kapitálu, médií a marketingu vypadá mocně, čísla z průzkumů ale jasně ukazují, že startovní neznámost představuje pro Tykač podobně vysokou překážku jako pro kteréhokoli jiného outsidera. Velká jména v zákulisí tak automaticky neznamenají velkou podporu v urnách.
Marketing sám o sobě dokáže kandidáta i spálit, což ilustruje případ Filipa Turka. Podle únorového šetření NMS ho vnímá negativně 72 % lidí, z toho 54 % dokonce „rozhodně negativně“, a pozitivně ho hodnotí méně než pětina dotázaných. Samostatný průzkum CVVM z počátku roku 2026, který cituje Blesk, jej označuje za nejméně důvěryhodného politika v Česku s nedůvěrou kolem 70 % veřejnosti.
Podobně ani bývalá ministryně financí Alena Schillerová zatím v preferencích nedohání stranického kolegu Karla Havlíčka a zaostává za ním zhruba o pět bodů. Z prvních dat pro rok 2028 lze proto vyvodit prosté poučení: ani úřadující prezident, ani manželka miliardáře, ani hvězda nespokojených voličů nedostávají nic garantováno.
Jedinou skutečnou jistotu tak představují pevná pravidla voleb a nálada společnosti, která se do ledna 2028 ještě několikrát promění, a s ní i seznam těch, kdo vůbec budou mít šanci se o Hrad reálně utkat.
