Článek
Ve chvíli, kdy prezident a generálové mluví o válce a hrozbách, zůstává premiérská židle prázdná. Stejný vzorec se pak objeví v rozpočtech, v pomoci Ukrajině i v tom, jak Babiš vysvětluje voličům, kdo „jim bere“. A právě tam se celá jeho strategie odhalí nejvíc.
Prázdná premiérská židle ve chvíli, kdy jde o válku
24. února 2026, čtyři roky od ruské invaze, svolá Senát veřejné slyšení „Bezpečnost Ukrajiny, bezpečnost Evropy a obranyschopnost státu“. V plném sále sedí prezident Petr Pavel, náčelník Generálního štábu Karel Řehka i experti na obranu. Jedno místo ale doslova bije do očí: prázdná premiérská židle.
Andreje Babiše přitom nikdo nezapomněl pozvat. Premiér už den předem vzkáže, že na slyšení nepřijde, protože „má důležitější program“ a „válku měl v programu Fiala, ne já“ (Hospodářské noviny). Zopakuje, že Ukrajina a válka „nepatří do programového prohlášení“ jeho kabinetu, protože „programem vlády je každodenní život českých spoluobčanů“.
Evidentně tak sledujeme víc než protokolární spor. Premiér tím otevřeně přiznává, že téma obrany pro něj není politicky výhodné. Není to priorita, je to problém, který se nevyplácí zvedat.
Kontrast v sále Senátu ten signál ještě zvýrazní. Prezident Pavel i generál Řehka mluví o moderních hrozbách a slabinách státu, zatímco ministerské lavice zůstávají prázdné a vládu zastupuje jen poradce pro národní bezpečnost Hynek Kmoníček. Na Úřadu vlády sice v ten den vlaje ukrajinská vlajka, ale u stolu, kde jde o konkrétní závazky, premiér osobně chybí. Gesta na fotky vláda zvládá, debatu o nepříjemných prioritách přenechává jiným.
Současně hnutí ANO předloží program pro volby 2025 postavený úplně jinak. Místo bezpečnosti staví do popředí peněženku voličů. Slibuje například:
- levnější energie,
- snížení daní,
- návrat 75% slevy na jízdném pro studenty a seniory,
- stopku důchodovému věku nad 65 let.
To vše v situaci, kdy podle dat CVVM z počátku roku 2025 vnímá 66 % Čechů dění na Ukrajině jako bezpečnostní hrozbu a 58 % podporuje vojenské dodávky. Politika tak stojí před volbou: mluvit k obavám, nebo k peněžence. Babiš už si vybral, ale naplno se to ukáže teprve ve chvíli, kdy přijdou na řadu rozpočty na armádu a pomoc Ukrajině pro rok 2026.
Dvě procenta jako strop, škrt 21 miliard a role „koordinátora bez peněz“
Klíčem k pochopení Babišova obratu je zákon č. 177/2023 Sb., podle kterého má stát vydávat na obranu nejméně 2 % HDP. Tato povinnost vyplývá ze zákona o financování obrany České republiky z roku 2023.
Fialův kabinet proto plánoval, že v roce 2026 zvedne celkové obranné výdaje až na 206,5 miliardy korun, tedy zhruba 2,35 % HDP. Podle tiskové zprávy Ministerstva financí šlo o trajektorii, která měla armádě umožnit rychlejší modernizaci a větší jistotu do budoucna.
Babišův kabinet tuto trajektorii přetrhne. Pro rok 2026 navrhne novou úroveň výdajů: 184,694 miliardy korun, zhruba 2,06 % HDP (Ministerstvo obrany). Rozdíl možná na papíře nevypadá dramaticky, ale v korunách jde o zhruba 21 miliard méně oproti původnímu plánu. Z toho 16,4 miliardy vláda odsune až do roku 2027.
Podle údajů Ministerstva obrany počítá resort pro rok 2026 s vlastní kapitolou 154,791 miliardy korun, zbytek do 184,694 miliardy tvoří další obranné položky napříč rozpočtem. Je zde tak vidět jasný obrat: vláda sice plní zákonné minimum, ale couvá z ambicióznějšího posílení, které by armádě dalo větší rezervu a rychlejší modernizaci.
Stejný vzorec se ukáže u pomoci Ukrajině. Po změně vlády Babiš potvrdí českem vedenou muniční iniciativu, která zajišťuje nákupy munice pro ukrajinskou armádu. Zároveň ale zdůrazní, že český státní rozpočet na tyto nákupy nepřispěje a účet mají nést výhradně zahraniční partneři. Česko tedy koordinuje, vyjednává a vystupuje na tiskových konferencích, ale vlastní peněženku drží stranou.
Ještě tvrdší signál přijde z Bruselu. Premiér na Evropské radě oznámí, že Česká republika nebude ručit za novou unijní půjčku pro Ukrajinu až do 90 miliard eur, protože „pokladna je prázdná“ a „nemáme peníze pro jiné státy“. Přitom souhrnný materiál předchozí vlády spočítá, že pomoc Ukrajině za 91,3 miliardy přinesla českým veřejným rozpočtům a armádě 104 miliard přínosů, tedy čisté plus 12,7 miliardy korun.
Je zde tak jasný paradox: premiér rámuje další podporu jako luxus, na který „už nejsou české peníze“, ačkoliv oficiální čísla ukazují, že Česko na dosavadní pomoci neprodělává. Když tyto kroky poskládáme, vzniká politika typu „být vidět, ale neplatit“ a na takto nastaveném příběhu pak snadno vyroste dojem, že Ukrajina bere důchodcům a studentům.
„Ukrajina bere důchodcům“ a bezpečnost na splátky
Mantra, že „Ukrajina bere důchodcům a studentům“, dnes rezonuje v diskusích i v projevech politiků, zejména z SPD. Výborně se páruje s Babišovými sliby návratu 75% slevy na jízdném a zastropování důchodového věku na 65 letech. Výsledek zní jednoduše: kdybychom neposílali miliardy na Ukrajinu a na armádu, stát by mohl přidat českým seniorům a studentům.
Tvrdá data ale tento obraz podkopávají. Ministerstvo obrany uvádí pro rok 2026 celkové obranné výdaje 184,694 miliardy korun, což podle aktuální predikce odpovídá zhruba 2,06 % HDP. Jde tak o naplnění zákonného minima daného dvěma procenty. Škrt 21 miliard proti původnímu plánu a odklad 16,4 miliardy se týkají především budoucích projektů a ambicí.
Veřejná debata se tak ve skutečnosti nevede mezi „důchody“ a „Ukrajinou“, ale mezi okamžitými sliby a budoucí bezpečnostní rezervou. Kolik si dnes můžeme „odpustit“, aniž by to stát pocítil za pár let?
Část voličů přitom očekávala, že vláda ANO, SPD a Motoristé dvouprocentní závazek prostě shodí ze stolu. Koalice však veřejně potvrdí, že hranici 2 % HDP respektuje, jen odmítá další navyšování nad tuto laťku. Babiš zatím zákon o financování obrany nemění. Obrat proto nenajdeme v samotném čísle 2,06 %, ale v tichém ústupu z dříve plánovaných 2,35 % a v posunutí 16,4 miliardy „na potom“.
Na papíře tak vláda říká: „Na obranu nesaháme“ a „Česko dál stojí při Ukrajině.“ Prakticky ale dělá z obrany nutný náklad držený na zákonném minimu a z pomoci Kyjevu roli koordinátora bez vlastní peněženky. Pro voliče to může znít jako rozumná ochrana peněženky, pro stát to znamená bezpečnost na splátky a odkládané závazky.
Formálně tedy vláda obranu neoklešťuje, jen ji drží přesně tam, kde přestává bolet voliče. A otázka, kterou si po tomhle komentáři musíme položit, zní: chceme vládu, která bezpečnost chápe jako povinnou položku pod čarou slibů, nebo jako skutečnou prioritu v čase války za našimi hranicemi?
