Článek
Podíl nezaměstnaných osob v Česku vyskočil na nejvyšší hodnotu od roku 2017 a statistiky plní varovná čísla. Když se ale podíváme pod jejich povrch, ukáže se mnohem složitější obraz. Rozhoduje novela zákonů, region, profese i to, jak dlouho už jste z trhu práce pryč.
Dvě tváře stejného čísla: rekordní nezaměstnanost a „nejlepší v EU“
Lednových 5,1 % podílu nezaměstnaných osob a 378 547 lidí v evidenci úřadů práce zní jako druhé kolo krize. Podle lednové statistiky Úřadu práce ČR šlo k 31. 1. 2026 oproti loňsku o nárůst o 58 031 lidí a 0,8 procentního bodu.
Někdo by možná mohl čekat lavinu bankrotů a masové propouštění připomínající dobu kolem roku 2017. Když ale čísla rozebereme, příběh vypadá jinak a jednoduché nálepce „začíná krize“ se vyhneme.
To samé Česko totiž zároveň podle výběrového šetření pracovních sil drží míru nezaměstnanosti 3,1 %, tedy nejnižší v celé Evropské unii. Rozdíl nevzniká tím, že by si někdo čísla přikrášlil, ale metodikou: Úřad práce počítá tzv. podíl nezaměstnaných osob z vlastní evidence uchazečů, zatímco Eurostat vychází z reprezentativního šetření ČSÚ mezi obyvatelstvem (míra nezaměstnanosti podle LFS).
Ministerstvo financí ve své lednové makroekonomické predikci očekává, že česká ekonomika v letech 2025 až 2026 zvládne průměrnou míru nezaměstnanosti (LFS) kolem 2,8 %, zatímco prognóza České bankovní asociace odhaduje letošní průměrný registrovaný podíl nezaměstnaných osob na zhruba 4,6 %. Čísla tedy varují, ale zatím nenasazují nálepku „systémová krize“.
Jenže jakmile tenhle průměr rozřízneme podle regionů, mapa přestane vypadat růžově. Statistiky Českého statistického úřadu popisují k 31. 1. 2026 podíl nezaměstnaných osob 7,55 % v Ústeckém kraji, zatímco Praha se drží na 3,76 %. Jedna republika tak v sobě současně nese „evropský luxus“ hlavního města a realitu severu, kde každé propuštění bolí násobně víc, a přesně tady začíná být jasné, proč samotné číslo 5,1 % nevysvětlí, jak se dnešní nezaměstnanost opravdu žije.
Štědřejší podpora: proč po novele skočily výpovědi právě v lednu
Největší lednový skok v evidenci úřadů práce nespustily jen sezónní faktory. Nový impuls dala i novela zákona o zaměstnanosti a tzv. flexibilní novela zákoníku práce, účinné od 1. 1. 2026. Podle přehledu Ministerstva práce a sociálních věcí se první část podpůrčí doby zvýšila na 80 % předchozího čistého výdělku, dříve šlo o 65 %.
MPSV zároveň sjednotilo strop podpory v nezaměstnanosti i při rekvalifikaci na 80 % průměrné mzdy, což pro rok 2025 odpovídá modelovým 36 086 Kč měsíčně. Na takové maximum ale dosáhnou jen lidé s opravdu vysokým předchozím platem, pro většinu jde spíš o teoretický limit než o realitu na účtu.
Podle dat ÚP ČR a jejich mediálních analýz sehrála nová štědřejší podpora roli i v tom, že část firem a zaměstnanců výpovědi načasovala právě na začátek roku, aby na vyšší sazbu dosáhla. Krátkodobě tak mnozí opravdu získali pocit, že si dovolí „měsíce klidu“ za skoro plný plat.
Realita podpory ale člověka rychle vrátí na zem. U uchazečů do 52 let platí vyšší sazba 80 % jen první dva měsíce, u starších tři měsíce. Potom systém srazí podporu na 50 % a ve zbytku podpůrčí doby na 40 % původního čistého výdělku.
- 1. fáze podpory: 80 % čisté mzdy (2 měsíce u uchazečů do 52 let, 3 měsíce u starších)
- 2. fáze podpory: 50 % čisté mzdy
- zbytek podpůrčí doby: 40 % čisté mzdy
Navíc podporu vůbec nepobírá většina lidí v evidenci. Úřad práce ČR uvádí, že v lednu 2026 ji dostávalo 108 721 osob, tedy jen 28,7 % všech uchazečů. Mýtická „dovolená na pracáku“ tak často končí dřív, než člověk zaplatí nájem a zálohy, a zbylých 60 nebo 50 % z platu už hodně lidí nutí brzy hledat jakoukoli práci, i když ještě před pár týdny odcházeli s vidinou komfortní rezervy.
A právě v té chvíli, kdy euforie z „bezpečné“ výpovědi vyprchá, začíná o budoucím příběhu rozhodovat něco, co se do formulářů nepíše: vaše poštovní směrovací číslo.
Když rozhoduje PSČ: stejné papíry, úplně jiné šance na práci
Celorepublikově připadá na 86 431 volných míst evidovaných úřady práce 378 547 nezaměstnaných. V průměru tedy zhruba 4,4 uchazeče na jedno místo. Na papíře to nevypadá beznadějně, ale mezikrajská statistika tenhle průměr vyšroubuje do extrému.
V Praze podle ČSÚ čeká na jedno volné místo zhruba 1,67 uchazeče. V Moravskoslezském kraji je to ale už 9,68 člověka na jednu pozici. Dva stejné výpovědní papíry tak mohou znamenat dva zcela odlišné životní scénáře.
V hlavním městě má člověk statisticky výrazně vyšší šanci, že během několika měsíců přejde jinam, často do stejného nebo podobného oboru. Na severu Čech nebo v Ostravsku však ten samý člověk při téměř deseti uchazečích na jedno místo často jen postupně sjíždí ze 80 na 50 a 40 % podpory, aniž by v dohledu viděl reálnou šanci na nové místo.
Práce se tak mění z krátké pauzy a hledání lepší pozice na dlouhé čekání, při kterém z úspor i sebevědomí ukrajují každý měsíc další účty a další neúspěšné pohovory, a právě z tohohle opakovaného čekání vyroste problém, který v lednovém čísle 5,1 % zatím jen tiše bliká.
Dlouhodobá nezaměstnanost: tichá eroze místo jednoho velkého výbuchu
Na severočeském úřadu práce dnes stojí čtyřicátník z fabriky, který vyplňuje evidenční papíry už potřetí za pět let. Lze v tom vidět typický příběh strukturálně slabých regionů: stejný obor, stejný kraj, stále kratší úvazky a stále delší mezery bez práce.
Po dvanácti měsících vedení v evidenci se z něj v tabulkách stane „dlouhodobě nezaměstnaný“, ale jeho osobní účet i budoucí šance odnáší každé další kolečko o něco víc. A právě na takových osudech staví analytici varování, které v hluku lednových procent snadno zapadne.
Pro Liberecký kraj uvádí ČSÚ, že k 31. 1. 2026 patřilo mezi dlouhodobě nezaměstnané (evidované déle než 12 měsíců) 30,3 % všech uchazečů, přičemž krajské podíly kolísají od 26,6 % v Jihočeském kraji až po 41,0 % v Moravskoslezském kraji. Za hrubým číslem 5,1 % tak stojí lidé, kteří z trhu práce neodchází jen „na pár měsíců“.
Analytická zpráva IDEA při CERGE‑EI z dubna 2025 zároveň ukazuje, že podíl dlouhodobě nezaměstnaných v populaci 15 až 64 let od začátku roku 2025 po covidu znovu roste a vrací se k úrovním okolo roku 2017, a to rychleji právě u žen. Tisková zpráva Akademie věd z února 2026 tento trend potvrzuje a zdůrazňuje, že největší koncentraci takových případů najdeme v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji.
Výzkumy IDEy navíc popisují, koho dnešní trh práce vytlačuje nejrychleji. Nejvyšší a rostoucí míru dlouhodobé nezaměstnanosti nesou hlavně:
- pomocní a nekvalifikovaní pracovníci,
- úředníci, pracovníci ve službách a prodeji,
- nejmladší a nejstarší generace,
- ženy v typickém „mateřském“ věku.
Když k tomu přičteme regionální koncentraci problémů na severu a severozápadě země, dostaneme spíš tichou sociální erozi než jeden velký krizový výbuch. Odpověď na titulkovou otázku tak zní takto: dnešní podíl nezaměstnaných osob 5,1 % sám o sobě novou celonárodní krizi neoznačuje, ale ztrátu jistoty nastavuje přesně těm skupinám, které z trhu práce mizí nejdřív a vracejí se na něj nejobtížněji.
Pokud stát i firmy nechají právě tyto lidi za dveřmi, nevyvolá českou krizi jeden špatný rok, ale deset let pomalého odcházení části společnosti z práce úplně, a otázka už pak nebude znít, zda krize začala, ale jestli jsme si vůbec všimli, jak dlouho před námi potichu probíhala.
