Okamura nenechá Pekarovou na pokoji. Navážel se do BMW, kterým jezdila, teď si sám užívá luxusu

Jedna věta pronesená ve Sněmovně v roce 2022 se Tomiu Okamurovi vrací jako bumerang. Když u Václava Moravce mluví o „ojetém BMW po Pekarové“, střetávají se staré sliby, skutečné pravomoci policie a emoce lidí, kteří doma splácí vlastní auto.

„V žádném BMW jezdit nebudu.“ Tuhle větu pronáší Tomio Okamura ve Sněmovně v březnu 2022, když útočí na Markétu Pekarovou Adamovou a její „nejnovější BMW sedmičkové řady“. Podle stenozáznamu Poslanecké sněmovny tehdy zdůrazňuje, že jako místopředseda „jezdil ve škodovce“ a luxus symbolizovaný značkou BMW zásadně odmítá.

O čtyři roky později sedí stejný politik v pořadu Otázky Václava Moravce a sebevědomě hlásí, že přijel „ojetým BMW po paní Pekarové“. V televizním střihu tak proti sobě stojí dva obrazy: dřívější pohrdavé odmítání značky a dnešní pohodlné svezení v sedmičkové řadě prezentované jako důkaz údajné střídmosti.

Otázky Václava Moravce se navíc loučí se svým moderátorem po 21 letech a Okamurův návrat do studia působí jako malá událost sama o sobě. Když tam šéf hnutí SPD prohlásí, že přijel ojetým BMW po Pekarové a že ho to vyjde levněji než nová Škoda Superb, přímo naváže na svůj starší útok z roku 2022. Tehdy kritizoval předsedkyni Sněmovny kvůli „nejnovějšímu BMW sedmičkové řady“, dnes stejnou značku obrací ve svůj mediální benefit.

Ten obrat z „v žádném BMW jezdit nebudu“ k „ojetému BMW po Pekarové“ je opravdu zarážející. V roce 2022 Okamura mluví jako opoziční poslanec o nabídnutém služebním voze pro vedení Sněmovny a útočí na tehdejší šéfku dolní komory. V březnu 2026 už jako předseda Sněmovny popisuje své aktuální auto s majákem, které mu podle jeho slov přiděluje ochranná služba.

Další trhlinu do příběhu „zděděného BMW“ vhání obyčejná registrační značka. Mnozí po konci vysílání porovnávají fotografie BMW s majáčkem, v němž dříve seděla Pekarová, a vozu, z něhož vystupuje Okamura. A hle: auta nesou různé SPZ, takže politik dnes používá jiný kus BMW řady 7 ze stejného státního autoparku, nikoli konkrétní vůz po své předchůdkyni.

Pokud tedy nejde o „její“ auto, vyvstává logická otázka: kdo vlastně rozhoduje, jaké BMW s majákem nakonec vozí šéfa Sněmovny?

Odpověď začíná u toho, že předseda Sněmovny nepatří jen mezi politiky, ale i mezi takzvané chráněné osoby. Spolu s prezidentem, premiérem a některými ministry spadá pod režim Ochranné služby Policie ČR, která zajišťuje jejich osobní ochranu, přepravu i bezpečnost objektů typu Poslanecká sněmovna. To vše podle oficiální charakteristiky Ochranné služby Policie ČR.

Tento specializovaný útvar udržuje vlastní autopark. V něm jsou Škody Superb a Kodiaq i limuzíny BMW řady 7, které vozí premiéra i další členy vlády. Stejný systém podle popisů v médiích dlouhodobě chrání i další ústavní činitele a neřídí se tím, jestli se šéf komory prezentuje jako „skromný“ nebo „papaláš“.

Klíčovou roli hraje i zákon. § 41 zákona č. 361/2000 Sb. definuje „vozidlo s právem přednostní jízdy“ jako auto s modrým majákem a výstražným zvukem, které může při plnění úkolu projet i na červenou nebo jinak porušit běžná pravidla silničního provozu. Policie tak neřeší, jaký znak svítí na kapotě, ale jak bezpečně a rychle ochrání chráněnou osobu.

Podle vyjádření Ochranné služby Policie ČR volí konkrétní vozy pro chráněné osoby právě policisté. Prezident Petr Pavel proto v jednom z rozhovorů konstatuje, že „bude jezdit vozy, které má k dispozici Ochranná služba“, a nechává volbu auta zcela na tomto útvaru. Stejný princip platí i pro předsedu Sněmovny.

Do téhle reality pak vstupuje politika cenových srovnání. Škoda ve své tiskové zprávě uvádí, že nová Škoda Superb čtvrté generace startuje na 935 000 Kč včetně DPH. Oficiální ceník BMW pro současnou řadu 7 naopak počítá s částkou okolo tří milionů korun za základní model 740d xDrive. Rozdíl v pořizovací ceně tedy dosahuje zhruba trojnásobku.

Okamura v OVM přesto tvrdí, že „ojeté BMW po paní Pekarové“ díky nižší zůstatkové hodnotě vyjde levněji než nový Superb. Pojem zůstatková hodnota přitom označuje cenu, kterou úřad vede v papírech u staršího auta, a ta logicky klesá u Fabie i u prvotřídní limuzíny. Stát navíc pořizuje vozy pro chráněné osoby jako flotilu, ne jednotlivě podle ceníkových částek, a pak je roky provozuje.

Výsledkem je situace, kdy mohou politici tvrdit, že „šetří“, i ve chvíli, kdy dál využívají luxusní BMW z bezpečnostního autoparku, protože účetnictví a vnímání luxusu se rozcházejí. A naplno se to ukáže tam, kde se příběh z televizního studia střetne s realitou každodenního života za volantem.

Na českých parkovištích dnes často stojí vedle sebe dva světy. Většina řidičů splácí Škodu Octavia nebo Superb na leasing, Škoda Auto ostatně hlásí více než 35% podíl na trhu nových vozů. A pak člověk uvidí státní BMW řady 7 s modrým majákem, z nějž vystoupí ministr, premiér nebo předseda komory.

Policie tak chrání širší okruh ústavních činitelů tímto způsobem už řadu let. V tu chvíli si část lidí uvědomí, že konkrétní BMW nevyjadřuje rozmar Pekarové nebo Okamury, ale spíš stabilní nastavení státu a jeho bezpečnostních služeb.

Do toho ale zasahuje jednoduchý mediální příběh o „ojetém BMW, které šetří peníze“. Okamura v OVM opakovaně zdůrazňuje, že starší limuzína po Pekarové vyjde levněji než nová Škoda, a opírá se právě o zůstatkovou hodnotu. Část komentářů a diskusí tento rámec ochotně přebírá, protože zní lákavě: luxusní auto jako symbol úspor.

Analýzy proto upozorňují, že politik tím směšuje účetní pojem s realitou cen a provozu. Může tak u publika vyvolat dojem, že limuzína za tři miliony vlastně představuje „skromnější“ volbu, pokud se správně zvolí jazyk a úhel pohledu.

Jsou zde tak viditelné 2 hlavní roviny:

Možná proto v české debatě pomůže, když lidé méně uvěří mýtům o autech a víc si všimnou, kdo a jak vypráví své příběhy o luxusu, který si v politice už dávno zvykli brát jako samozřejmost.