Článek
Na plakátu působí Naše Česko jako jistota: silný hejtman, známé tváře, první čísla z průzkumů. V reálných volbách ale rozhodují jiné veličiny než dojem z jedné krajské bašty a čerstvé logo.
4,7 procenta v průzkumu není pět procent ve volbách
Diskuse pod zprávou o novém průzkumu se snadno zaplní výkřiky typu „4,7 %, super, už jsou tam“. V tu chvíli ale volební matematika začne nadšení brzdit mnohem rychleji, než ukáže jakýkoli graf.
Únorový volební model agentury NMS dává hnutí Naše Česko 4,7 % podpory. Jenže podle § 48 zákona o volbách do Parlamentu berou mandáty jen ty subjekty, které celostátně překročí pět procent. Mezi těmito dvěma čísly leží propast, do které systém bez milosti shodí i sebelepší titulek.
Navíc nejde o předpověď výsledku, ale o momentku nálady v týdnu od 13. do 17. února 2026, kdy NMS sbírala data. U Našeho Česka výzkum ukazuje nejen střední odhad, ale i podrobnější strukturu podpory:
- střední odhad: 4,7 %
- interval spolehlivosti: 3 až 6,3 %
- volební jádro: 1,5 %
- potenciál: 8,2 %
Reálná podpora se tak může pohybovat pod pěti procenty stejně jako nad nimi a ani horní hranice intervalu sama o sobě nezaručí jediný mandát. Přepočet totiž probíhá ve 14 krajích podle Imperialiho kvóty, ne v jednom celostátním obvodu, takže rozhoduje i to, jak je podpora v jednotlivých krajích rozložená.
Zpráva NMS mluví i o „efektu novosti“. Naše Česko těží z mediální pozornosti krátce po oficiálním představení 3. února v pražské Next Zone a z metodiky, která respondentům nabídla seznam stran, což je pro novou značku výhoda. Část podpory tak může souviset hlavně s tím, že je značka čerstvě vidět, ne s dlouhodobě ustáleným přesvědčením voličů.
Stejná studie zároveň varuje, že při současném „drolení“ stranického systému by mohla propadnout až čtvrtina hlasů pro subjekty pod uzavírací klauzulí. V blízkosti pěti procent dnes stojí jak Motoristé sobě, tak Naše Česko, zatímco tradiční KDU-ČSL nebo TOP 09 jsou výrazně pod pěti procenty. Jestli nechcete, aby hlas pro Naše Česko v tomhle shluku stran u prahu prostě zmizel, je potřeba pochopit, jak přesně fungují systémové pasti, do kterých Kuba vstupuje.
Registrace je formalita, skutečný test přijde u urny
Řada lidí má za to, že hlavní překážka je „sehnat tisíc podpisů a zaregistrovat se na vnitru“. Tahle administrativa ale ve skutečnosti připomíná vstupní branku na parkoviště, zatímco opravdový test čeká až na dálnici volebních výsledků.
Podle návodu na Portálu veřejné správy musí přípravný výbor nové strany či hnutí sebrat minimálně 1 000 podpisů, přiložit stanovy a podat návrh na registraci. Ministerstvo vnitra má na rozhodnutí 15 dní a pokud do 30 dnů od zahájení řízení nedoručí rozhodnutí o odmítnutí, subjekt vzniká automaticky dnem následujícím po uplynutí této lhůty. Teprve potom ale začíná hra podle přísných pravidel volebního zákona, který dělí mandáty ve 14 krajích a strany pod pěti procenty k přidělování křesel vůbec nepustí.
Jednoduchý scénář: dáte hlas Našemu Česku, strana celostátně získá něco mezi třemi a šesti procenty, jak naznačuje únorový model, ale nakonec těsně zaostane za pětiprocentní hranicí. Volební komise váš lístek započítá mezi platné, jenže ve chvíli, kdy se přidělují mandáty, vstoupí do tabulky jen subjekty nad uzavírací klauzulí a jejich koalice. Samostatná strana pod 5 %, koalice dvou stran pod 8 % a širší koalice pod 11 % se na přidělování mandátů vůbec nepodílejí. Vaše volba tak skončí jako statistika bez křesla.
Je zde tak klíčový rozdíl mezi pocitem z průzkumu a reálným vlivem na složení Sněmovny: systém odmění jen ty, kteří se přes práh přehoupnou v samotném výpočtu, ne v jednom hezkém grafu.
Martin Kuba přesto nevstupuje do hry z nuly, ale s aparátem, který na české poměry budí respekt. V krajských volbách 2024 dovedl ODS v Jihočeském kraji k výsledku přes 47 % hlasů a k většině, která umožňuje vládnout bez koaliční berličky. Koncem roku 2025 za ním podle zpráv ČTK odešlo 30 z 34 jihočeských zastupitelů zvolených za ODS a hnutí posílili i senátoři Zbyněk Sýkora a Tomáš Fiala. Na první pohled tak Naše Česko stojí na hotové strojovně, která umí vyhrávat volby a řídit kraj.
Jenže tahle mašina zatím běží bez kompletní právní a programové kostry. V době únorového startu průzkumů Naše Česko ještě nefigurovalo v oficiálním rejstříku politických stran a teprve mířilo k registraci, kterou zákon váže právě na petici s tisícovkou podpisů. Program hnutí Kuba formuluje zatím jen obecně jako středopravicový, proevropský a pro-NATO, bez jasných odpovědí na daně, důchody nebo energetiku, jak připomínají i rozhovory pro jihočeská média. A právě na tom se láme otázka, jestli dokáže jihočeská strojovna přetavit svůj výkon v celostátní mandáty, nebo zůstane jen silnou regionální značkou.
Jihočeské království naráží na celostátní mapu a současnou vládu
Na jihu Čech Martin Kuba válcuje konkurenci způsobem, jaký krajská politika dlouho neviděla. ODS pod jeho vedením tam v roce 2024 získala přes 47 % hlasů a obsadila 34 z 55 křesel, takže v zastupitelstvu drží pohodlnou většinu, zatímco ANO má 17 mandátů a koalice Stačilo! čtyři. Stejné jméno je vidět i v Českých Budějovicích, kde primátorka Dagmar Škodová Parmová a další komunální politici v klíčových exekutivních funkcích vystupují jako zástupci Našeho Česka.
Únorový model NMS ale na celostátní úrovni přisuzuje novému hnutí jen 4,7 % hlasů, s volebním jádrem 1,5 % a potenciálem 8,2 %. Z jihočeského oceánu se tak stává celostátní akvárium s tenkým sklem k ostatním krajům. To je jasný signál: ani drtivá regionální hegemonie sama od sebe neodstraní bariéry sněmovních voleb.
Typický volič z Budějovic dnes přesto vnímá Kubu jako sázku na jistotu. V kraji mu dal hlas, vidí plnou většinu v 55členném zastupitelstvu, sleduje, jak „jeho“ lidé řídí město, a snadno přenese tenhle pocit bezrizikovosti i na celostátní scénu. Jenže sněmovní volby hrají jinou ligu: probíhají ve 14 krajských obvodech, řídí se pětiprocentní klauzulí a Imperialiho kvótou a jejich výsledky neurčuje dojem z jedné dominantní bašty, ale součet mnoha různých regionálních příběhů.
Stejný hlas, který v jihočeských volbách bez problémů posílil silného vítěze, může v parlamentních volbách skončit v balíku „propadlé čtvrtiny“ hlasů, o níž mluví výzkum NMS. A do toho vstupuje i aktuální mocenská mapa, která před Naše Česko staví časový limit, se kterým nic neudělá.
Prezident Petr Pavel jmenoval 15. prosince 2025 šestnáctičlennou vládu složenou z hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě a Poslanecká sněmovna jí 15. ledna 2026 vyslovila důvěru hlasy všech 108 přítomných poslanců těchto tří subjektů, jak vyplývá z oficiální zprávy Poslanecké sněmovny. Volební období trvá čtyři roky, takže další řádný termín sněmovních voleb připadá na rok 2029.
Naše Česko dnes v dolní komoře nesedí, v únorovém modelu NMS je pod pětiprocentní hranicí a i když Andrej Babiš případnou spolupráci v televizním rozhovoru výslovně nevyloučil, žádné reálné koaliční jednání s Kubovým hnutím neprobíhá. Reálná cesta „až do vlády“ proto vede přes dvouciferný výsledek ve volbách 2029 a novou koaliční skládačku, ne přes zkratku do současného kabinetu.
Kdo dnes vloží hlas do obálky s logem Našeho Česka, podpoří dlouhodobý a nejistý projekt, u kterého se vyplatí přiznat si míru rizika dřív, než volební urna definitivně zavře víko.
