Seznam.cz řekl dost Babišovým lžím a útokům na novináře. Spor s premiérem chce řešit u soudu

Premiér už měsíce označuje Seznam Zprávy a Novinky.cz za „lživá média“ a mluví o „trollí farmě“. Teď narazil. Seznam se rozhodl, že místo další výměny videí půjde na soud, kde se poprvé střetnou politické slogany s paragrafy.

Případ Jiřího Jeřábka, který redaktorkám Seznam Zpráv a dalších médií opakovaně vyhrožoval znásilněním a zveřejňoval údaje o jejich bydlišti, ukázal, jak rychle se verbální útoky na média mohou přelít do osobních hrozeb. Právě jeho komentář o „trollí farmě Seznamu“ Andrej Babiš v listopadu 2025 citoval ve svém videu, přestože šlo o člověka pravomocně odsouzeného za výhrůžky novinářkám.

V takovém prostředí nejsou útoky na „lživá média“ jen slovní přestřelkou na internetu, ale něčím, co lidé v redakcích nosí domů místo klidu po práci. Výroky předsedy vlády, pronášené z nejvyšší politické pozice, k tomu dodávají další váhu.

Andrej Babiš od listopadu 2025 systematicky označuje Seznam Zprávy a Novinky.cz za „lživá a manipulativní média“ a ve svých vystoupeních vyzývá k bojkotu jejich obsahu. Seznam reaguje mimořádně ostře: v tiskové zprávě z 20. listopadu 2025 obviní premiéra z šíření dezinformací o původu firmy, jejím sídle a placení daní a oznámí, že se začne bránit právní cestou.

Když podobná slova zaznívají od člověka, který zároveň vede vládu, mění se z běžné politické rozepře v asymetrický střet moci s jedním soukromým médiem a jeho zaměstnanci.

Na začátku března 2026 proto správní rada Seznamu podává na Andreje Babiše žalobu na ochranu dobré pověsti kvůli opakovaným výrokům o „krácení daní“ a útokům na novináře. Firma otevřeně říká, že chrání nejen značku a byznys, ale i novináře, na které premiérovy výroky míří.

Jádro sporu ale neleží jen v emocích a výhrůžkách, nýbrž v několika velmi konkrétních větách o daních, dividendách a „daňových rájích“, které teď soud rozsekne jako první.

„Lukačovič odrbal stát o 900 milionů,“ vykřikne premiér do kamer a zopakuje to na tiskové konferenci vlády i ve svých videích. Stejný Andrej Babiš ale v témže výkladu připustí, že popsaný postup mohl být podle platného práva legální.

Celou věc staví na jednoduché rovnici: šestimiliardová dividenda, 15 procent srážková daň, 900 milionů „ukradených“ českým občanům. Jenže zákon s touto školní trojčlenkou nepracuje. A právě tady vzniká nejsilnější faktický střet jeho kampaně s daňovou realitou.

Seznam přes svou mluvčí opakovaně zdůrazňuje, že firma ani její vlastník nemají vůči státu žádné daňové nedoplatky a že z vyplacených podílů na zisku odvedli srážkovou daň v souladu se zákonem. Daňová pravidla k dani z příjmů právnických osob přitom vysvětlují, že 15procentní srážková daň na dividendy neplatí automaticky vždy a všude.

Režim takzvané participation exemption a smlouvy o zamezení dvojího zdanění umožňují snížit sazbu až na nulu, pokud firma splní zákonné podmínky, a to i u dividend směřujících do Švýcarska. Jak popisují mezinárodní daňové přehledy poradenských firem, například PwC nebo Moore Global, může tak být daň z těchto dividend za určitých okolností nulová. Z jednoduchého politického sloganu „odrbal stát o 900 milionů“ se tak stává zkratka, která ignoruje výjimky, jež si stát sám napsal do zákonů.

Druhou linku útoků tvoří příběh o „Seznamu na Kypru“. Premiér znovu a znovu tvrdí, že firma „sídlí v daňovém ráji“, a spojuje to s obviněními z neplacení daní. Ve skutečnosti Seznam.cz podle vlastního prohlášení sídlí v Česku, stejně jako redakce Seznam Zpráv a Novinek, a zakladatel Ivo Lukačovič zůstává českým daňovým rezidentem.

Ve veřejných dokumentech je popsáno, že Lukačovič v roce 2025 převedl vlastnické podíly z kyperské společnosti Helifreak Limited do nového švýcarského holdingu Masaryk Holding AG v kantonu Zug. Ani v jednom z těchto dokumentů však Seznam „nesedí“ na Kypru tak, jak to Babiš podsouvá veřejnosti.

Švýcarsko je v českých i mezinárodních textech dlouhodobě popisováno jako země s mimořádně výhodným daňovým režimem pro holdingové společnosti, a někdy i jako destinace s parametry daňového ráje. Obraz Švýcarska jako místa s velmi výhodným daňovým nastavením posilují i marketingové texty poradenských firem nabízejících zakládání tamních holdingů. Když premiér mluví o „Kypru“ a „daňových únicích“, snadno tím zapadá do rozšířených představ části veřejnosti, i když zároveň nepředkládá žádné důkazy o tom, že Seznam porušil daňové zákony.

V tu chvíli už ale nejde jen o politický marketing, nýbrž o rétoriku, která po nedávné změně judikatury může zasáhnout nejen reputaci, ale i premiérovu peněženku.

Do února 2025 se právnické osoby v podobných sporech domáhaly hlavně omluvy a zdržení dalších zásahů. Nález Ústavního soudu č. 47/2025 Sb. ale situaci změnil: soud v něm výslovně řekl, že ochrana dobré pověsti právnických osob podle Listiny musí zahrnovat i právo na peněžité zadostiučinění, podobně jako u nekalé soutěže podle § 2988 občanského zákoníku.

Tím se přehodila výhybka předchozí judikatury Nejvyššího soudu, která peněžní kompenzaci právnickým osobám upírala, a zároveň se otevřela cesta k ústavně konformnímu výkladu § 135 občanského zákoníku tak, aby firmy mohly žádat náhradu nemajetkové újmy způsobené nepravdivými výroky. Každá další věta politika o tom, kdo „krátil daně“, se tím mění z beznákladové rétoriky v potenciálně drahý sport.

Právní výklady shrnují, že po tomto nálezu se podniky mohou domáhat nejen omluvy a stažení nepravdivých výroků, ale také finanční satisfakce za zásah do pověsti, a to právě na základě § 135 občanského zákoníku. Na rozhodnutí Ústavního soudu navazuje i nález IV. ÚS 2672/23, který znovu potvrdil, že soudy nesmějí právnickým osobám automaticky odpírat zadostiučinění, pokud někdo jejich jménu ublíží nepravdivým tvrzením.

Do hry vstupuje ještě jedna rozšířená představa: „na výroky politiků si stejně nikdo nepřijde“. Nejvyšší soud ale už v roce 2022 v kauze 23 Cdo 672/2021 dovodil osobní odpovědnost poslance za výroky pronesené v Poslanecké sněmovně, pokud zasáhnou do pověsti konkrétní firmy.

Veřejně dostupné databáze zatím neobsahují rozsudek Vrchního soudu z 4. února 2026, který by se přímo týkal premiérových výroků o „krácení daní“. Už existující judikatura však jasně ukazuje, že soudy neudělují politikům bianko šek na ničení pověsti firem jen proto, že mluví z pozice moci.

Případ Seznam vs. Babiš proto může laťku posunout ještě výš, a to nejen pro premiéra, ale pro každého, kdo stojí před kamerou a s jistotou hlásí, kdo „krade na daních“. Ať soud rozhodne jakkoli, jedno sdělení zaznívá už teď: když předseda vlády mluví o médiích, nehraje si jen se slovíčky, ale i s vlastní peněženkou a s důvěrou lidí v to, že se k pravdě vůbec někdy dostanou.