Článek
Jedno datum, jedna salva raket, ale úplně jinak seřazená česká politika. Piráti a SPD najdou shodu v odkazech na Chartu OSN, Babiš a část vlády zase v loajalitě k USA a Izraeli. V sázce přitom nejsou jen postoje k Íránu, ale i cena benzínu, repatriační lety a důvěra v to, že pravidla platí pro všechny.
Když Piráti a SPD mluví jedním jazykem
Rakety 28. února zasahují Írán a česká politika zažívá scénu, kterou málokdo čekal. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib, šéf SPD Tomio Okamura i senátor Pavel Fischer začnou mluvit téměř totožným jazykem.
Americko-izraelský zásah podle nich porušuje Chartu OSN a mezinárodní právo. Premiér Andrej Babiš naopak v televizi zdůrazňuje, že „stojíme za našimi spojenci“ a podporuje kroky Izraele a USA. Vzniká tak fronta mezi právním výkladem a politickou loajalitou, která českou scénu rozdělí úplně jinak, než jsou voliči zvyklí.
K Babišovi se postupně přidávají i představitelé vládních stran. Ministr dopravy Martin Kupka zásah hájí a obviňuje Okamuru, že se znovu staví „na stranu zločinného režimu“. Opačný pól vytváří trojice Hřib, Okamura a Fischer, která opakuje slovník Organizace spojených národů o nelegitimním zásahu a porušení Charty.
Generální tajemník OSN António Guterres v Radě bezpečnosti jasně říká, že útok USA a Izraele porušil mezinárodní právo i Chartu OSN. Zároveň ale kritizuje i íránské odvetné údery jako zásah do suverenity a územní celistvosti států Perského zálivu. Článek 2 odst. 4 zakazuje použití i hrozbu síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti států, článek 51 připouští sebeobranu jen v případě ozbrojeného útoku.
Washington a Jeruzalém proto sahají k výkladu „anticipační sebeobrany“, která má zabránit budoucí hrozbě. Právě tím otevírají prostor pro právní střet, do něhož se české strany promítají víc, než si možná samy připouštějí, a tím ještě zvyšují sázky v následující části příběhu.
Ropa, plyn a dovolená v pasti
Jakmile padají rakety, trhy reagují rychleji než politické komentáře. Po úderech na Írán vystřelí cena ropy Brent do pásma zhruba 80 až 82 dolarů za barel, tedy o zhruba 10 až 13 procent během několika dní.
Evropský velkoobchodní plyn zároveň zdraží o přibližně 38 procent po útocích na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu. Podle dat americké energetické agentury EIA přitom Hormuzským průlivem prochází přibližně pětina světové ropy, takže jakékoli omezení provozu se okamžitě promítá i do peněženek českých řidičů. Z litru benzínu na Jižní spojce se stává přímý důsledek debaty o článku 51 v New Yorku.
V reakcích české veřejnosti jsou nejviditelnější dvě obsese: migrace a cena benzínu. Tomio Okamura varuje před „masovou migrační vlnou“ a „energetickou krizí“, která podle něj zdraží pohonné hmoty i účty domácností. Zatímco část politiků maluje obraz nového exodu, analýzy bank a energetických firem upozorňují, že úplná blokáda Hormuzu by mohla poslat ropu krátkodobě nad stovku dolarů za barel.
Do hry navíc vstupuje velmi konkrétní strach. Co když krize zastihne člověka na dovolené. V systému dobrovolné registrace DROZD eviduje ministerstvo zahraničí 6,4 až 6,7 tisíce Čechů v regionu, nejvíc v Dubaji a dalších turistických centrech. V první vlně se ale rozjede jen čtyři repatriační rotace, kombinace státních speciálů a komerčních letů, zhruba pro 700 lidí.
Mezi řádky z toho plyne tvrdý fakt: český stát v první vlně ochrání jen zlomek těch, kdo si kvůli bezpečí vyplnili formulář v oficiálním systému. Když Češi sledují, jestli se na ně v letadle domů dostane řada, sledují zároveň něco jiného, mnohem zásadnějšího, co se naplno ukáže až při pohledu na samotná pravidla hry.
Kdo bere Chartu OSN vážně a kdo jen proti Moskvě
V pozadí všech ekonomických i lidských příběhů zůstává spor mezi Antóniem Guterresem a americkou interpretací sebeobrany. Vyrůstá z jediné otázky: co vlastně znamená zákaz použití síly a právo na sebeobranu.
Článek 2 odst. 4 Charty zakazuje hrozbu silou i použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti státu, článek 51 připouští sebeobranu až ve chvíli, kdy útočník skutečně zahájí ozbrojený útok. Guterres tvrdí, že USA a Izrael tento rámec porušily. Americký ministr zahraničí Marco Rubio naopak argumentuje „bezprostřední hrozbou“ a nutností jednat ještě před útokem, aby USA ochránily své vojáky.
Doktrína tzv. anticipační sebeobrany má kořen v historickém případu „Caroline“. Ten podle klasického výkladu povoluje úder jen tehdy, když hrozba vzniká okamžitě a nevyhnutelně a žádné mírnější prostředky už nedávají šanci. Moderní americká interpretace však po 11. září posouvá laťku směrem k širší „preventivní“ obraně proti potenciálním rizikům, což řada odborných analýz, včetně těch shrnutých v Repertory orgánů OSN na legal.un.org, zpochybňuje jako odporující textu Charty.
Strany, které nyní přejímají argumenty Washingtonu, fakticky přijímají i tento volnější, kontroverznější výklad pravidel, jež jinak rády používají proti Rusku. Mapa výroků českých politiků tak ukazuje neobvyklé seskupení táborů.
- Piráti, SPD a Pavel Fischer mluví o „porušení Charty OSN“ a zdůrazňují potřebu držet se mezinárodního práva bez ohledu na to, kdo střílí.
- ANO, ODS a část STAN naopak kladou důraz na loajalitu: Andrej Babiš opakuje, že „stojíme za našimi spojenci“ a podporuje kroky Izraele a USA, Petr Fiala a Karel Havlíček popisují zásah jako „nutný“ a vyzývají, aby se veřejnost nezabývala jeho legalitou.
Vít Rakušan zároveň kritizuje ministra zahraničí Macinku za to, jak vláda připravila repatriační lety, ale o Chartě mluví spíše okrajově. Strany se tak neliší jen v názoru na Írán, ale hlavně v tom, zda dají přednost psaným pravidlům, nebo politickým závazkům vůči Washingtonu.
Pokud politici požadují striktní dodržování Charty po Rusku, ale u USA a Izraele upřednostní loajalitu před právem, vysílají do světa jasný signál o dvojím metru. Piráti a SPD se kvůli tomu na okamžik potkávají v jedné větě, nikoli proto, že sdílejí hodnoty, ale protože berou vážně stejný paragraf.
Íránská krize tak pro Česko nepředstavuje jen vzdálené bojiště, ale i zrcadlo, v němž se ukáže, zda naši politici ctí pravidla i tehdy, když nestřílí Moskva, a zda jsou připraveni tuhle odpovědnost unést i při příští podobné zkoušce.
