Konec Václava Moravce v ČT nezůstal bez odezvy. Babiš se směje a znovu útočí na média

Nedělní oběd, televize v pozadí, známý hlas. A pak náhlé loučení moderátora, který mluví o ohrožené nezávislosti. V tu chvíli nejde jen o jeden pořad, ale o to, kdo bude určovat rámec veřejné debaty v Česku.

Začalo to číslem, které se na obrazovce tak často nevidí. Milion lidí sledoval 1. března Otázky Václava Moravce, pořad se vyšplhal na 1,01 milionu diváků 4+ a stal se druhým nejsledovanějším pořadem nedělního dne.

V mnoha domácnostech to byl léta stejný obrázek. Rodinný oběd, v pozadí ČT24, v neděli se „prostě pouštěly Otázky“.

O týden později, 8. března, přišel šok přímo ve vysílání. Václav Moravec po více než 21 letech oznámil, že „za současných podmínek už nemůže dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí“. Výslovně odkázal na preambuli Kodexu ČT a varoval před „pseudovyvážeností“.

Česká televize v reakci ústy mluvčího Michala Pleskota prohlásila, že zásadně odmítá tvrzení o neexistenci záruk nezávislosti redakční práce. Zároveň uvedla, že o Moravcově rozhodnutí předem nevědělo vedení ani zpravodajství a že je předčasné cokoliv více komentovat. Vzniká tak ostrý střet dvou protichůdných pravd: zkušeného moderátora, který tvrdí, že odchází kvůli hodnotám, a instituce, jež trvá na tom, že pravidla drží.

Ve stejný den, kdy Moravec oznámil odchod, usedl po devíti letech do studia Tomio Okamura. Tím skončilo dlouhé období, kdy OVM předsedu SPD nezvaly. Rada ČT už v usnesení z 12. listopadu 2025 upozornila, že dlouhodobé nezvání předsedy kterékoliv parlamentní strany do Otázek může narušit demokratickou soutěž politických stran i Kodex ČT, jak plyne ze zápisu z jejího jednání.

Zatímco sportovní komentátor Robert Záruba veřejně děkuje kolegovi a mluví o ztrátě „špičkového moderátora“, vedení ČT pouze sděluje, že budoucnost pořadu a jeho obsazení se teprve bude řešit a že je předčasné cokoliv více komentovat. V ten moment je zjevné, že nejde jen o konec jedné tváře, ale o samotná pravidla hry, do které vzápětí s viditelným pobavením vstupuje premiér.

Krátce po Moravcově konci natočil Andrej Babiš video, v němž s ministrem Alešem Juchelkou s pobavením říká: „Máme strašný průšvih koaliční… Okamura šel po devíti letech k Moravcovi a ten skončil. Chápeš to?“ Záznam sdílel na sociálních sítích, komentáře opozice vyjadřovaly obavy z tlaku na veřejnoprávní média.

Nejde přitom o izolovaný vtípek. Babiš opakovaně označuje média jako Seznam Zprávy nebo Novinky přímo z řečnického pultu za „prolhané“. A když od 9. prosince 2025 opět vede vládu ANO–SPD–Motoristé jako premiér, útočí na média už ne jako neúspěšný kandidát, ale jako člověk, který řídí státní aparát.

Do tohoto stylu přesně zapadá i podcast „Sorry jako“. Podle katalogů Apple Podcasts a Spotify ho Babiš vede minimálně od roku 2024 a nahradil jím starší videa „Čau lidi“. V Sorry jako míchá osobní historky, útoky na oponenty a komentování aktuálních událostí v neformálním tónu, který cílí hlavně na emoce.

Moravcův odchod tak pro něj tvoří vítanou kulisu, na které může dál stavět strategii spojující roli premiéra s rolí influencera útočícího na novináře. Zatímco v podcastu a videích rozdává nálepky, jeho vláda chystá krok, který je pro budoucnost ČT a Českého rozhlasu mnohem zásadnější.

Koalice ANO–SPD–Motoristé se 19. ledna 2026 shodla, že od 1. ledna 2027 zruší koncesionářské poplatky pro ČT a ČRo a nahradí je financováním ze státního rozpočtu, konkrétní mechanismus ale zatím neodhalila. Novela z roku 2025 přitom zvýšila televizní poplatek na 150 korun měsíčně a rozhlasový na 55 korun. Ministr kultury Oto Klempíř se odvolává na průzkum Kantar, podle nějž 60 % lidí uvítá zrušení poplatků kvůli úspoře zhruba 2 500 korun ročně.

V diskusích lidé často slaví „ušetřených 135 korun měsíčně“, tedy částky, která platila před poslední novelou, přestože televizní poplatek už v roce 2026 činí 150 korun, a zároveň se objevují obavy z „Orbána po česku“. Opozice varuje před kopírováním maďarského modelu, kdy o penězích pro veřejnoprávní média rozhoduje přímo vláda. Koalice tak převádí rozhodovací páku nad ČT od milionu plátců k jediné vládní většině a mnoho lidí spoléhá, že to přece ohlídá zákon a Kodex, jako by tím příběh končil.

Část veřejnosti uklidňuje přesvědčení, že zákon a Kodex automaticky hlídají férovost vysílání, takže se Moravcův odchod „nás vlastně netýká“. Jenže právě na konkrétních kauzách je vidět, jak křehká tahle víra je.

Zákon č. 483/1991 Sb. definuje Českou televizi jako veřejnoprávní instituci s povinností poskytovat objektivní a vyvážené zpravodajství a svěřuje dohled nad ní Radě ČT, kterou volí Poslanecká sněmovna. Kodex České televize z roku 2003 pak v článku 6 podrobně rozpracovává principy nestrannosti a vyváženosti a funguje jako interní „ústava“ novinářské práce.

Etický panel ČT ve svém usnesení č. 1/2025 k Otázkám z 26. ledna 2025 popsal, že Václav Moravec použil nepřiměřený příměr s Adolfem Hitlerem v rozporu s Kodexem, zároveň ale neporušil zásadu vyváženosti a nestrannosti zpravodajství. Na stížnosti diváka F. Krejčího a jejich zveřejnění je vidět, že i uvnitř systému vzniká spor o to, jestli moderátor překročil hranici férové debaty, nebo „jen“ zvolil nešťastný obraz.

Ještě výmluvnější je kauza Tomia Okamury. Otázky ho dlouhodobě nezvaly, přestože SPD zůstávala ve Sněmovně. Zápis z 16. jednání Rady ČT z 12. listopadu 2025 ukazuje, že radní označili dlouholeté nezvání předsedy parlamentní strany do OVM za možné narušení demokratické soutěže i Kodexu a požádali vedení ČT o nápravu. MediaGuru připomíná, že Okamura nezískal pozvánku do OVM od roku 2017 a generální ředitel ČT podle Lupy uznal, že tento stav nevyhovuje Kodexu.

Závěr je tak prostý: žádný zákon ani Kodex sám o sobě automaticky neochrání nezávislost ČT. Fungují jen tehdy, když se o jejich výklad a dodržování zajímají i diváci a připomínají politikům i televizi, že nedělní světlo v obýváku nepatří ani premiérovi, ani vedení Kavčích hor, ale veřejnosti, která ho financuje a která se teď musí rozhodnout, jak moc jí na něm záleží.