Článek
Na papíře to vypadá jednoduše: prezident obhajuje s podporou kolem šedesáti procent (v posledním šetření CVVM 62 % důvěry), vládní tábor hledá „nového Babiše“ a společného kandidáta. Jakmile se ale na čísla a pravidla dvoukolové volby podíváme blíž, začne se tahle rovnice obracet proti jeho vyzyvatelům.
Silný startovní blok: co Pavlovi zůstalo z roku 2023
Fronty před volebními místnostmi v lednu 2023 jsou pryč, tvrdá čísla ale zůstávají. Podle oficiálních výsledků Českého statistického úřadu získal Petr Pavel ve druhém kole prezidentské volby 3 359 301 hlasů, tedy 58,32 %, zatímco Andrej Babiš 2 399 898 hlasů a 41,67 %.
Tenhle poměr neznamenal jen těsný triumf. Vytvořil silnou většinu voličů, o kterou se Pavel při obhajobě může opřít. A právě tahle většina dnes určuje, jak reálně vypadá mapa šancí pro rok 2028.
Mezitím se Pavlovi nesesypala ani důvěra veřejnosti. Výzkumy CVVM z léta 2023 popisují, že mu tehdy věřilo kolem 58 % lidí, a nejnovější data z přelomu ledna a února 2026 ukazují 62 % odpovědí „spíše důvěřuji“. Prezident tak vstupuje do hry 2028 se zhruba stejnou silou, s jakou už jednou porazil Babiše.
Každý vyzyvatel tak musí tenhle blok nejdřív dohnat, teprve potom ho může ohrozit. A právě tady začíná hrát roli, jak je postavený volební systém.
Dvoukolová volba prezidenta tuhle dynamiku ještě znásobuje. Zákon č. 275/2012 Sb. stanoví, že druhé kolo proběhne za 14 dní po začátku prvního a nejpozději 30 dní před koncem mandátu úřadujícího prezidenta, jak vyplývá ze zákona o volbě prezidenta.
Voliči tak v prvním kole často hlasují „srdcem“, ve druhém spíš „rozumem“ a sahají po kandidátovi, který jim vadí nejméně. Tenhle rytmus zvýhodňuje široký střed a trestá roztříštěnou opozici. Otázka proto nezní, zda Pavel vychází jako favorit, ale jestli protipavlovská scéna dokáže zvednout jedno silné jméno, nebo zůstane rozhádaná na kusy, které se navzájem oslabují.
Předvolební chaos: Macinka, Turek, Rajchl a pár procent navíc
Právě v těch „kusech“ dnes vládní stoupenci reálně žijí. Motoristé sobě sedí ve třetí vládě Andreje Babiše po boku ANO a SPD, Petr Macinka drží post místopředsedy vlády a ministra zahraničí. Filip Turek mezitím zastává funkci vládního zmocněnce pro Green Deal.
Prezident Pavel však odmítl jeho jmenování ministrem a premiérovi poslal dopis s důvody, včetně pochybností o Turkově respektu k ústavním hodnotám. Tohle napětí Motoristé používají jako palivo, ale zároveň tím vytvářejí prostor pro vlastní prezidentské ambice.
Jenže tvrdá data jejich vliv rychle staví do reality. Modely preferencí ukazují, že se Motoristé v létě 2025 drželi jen mezi 3,5 a 5,5 % podpory, tedy kolem hranice vstupu do Sněmovny. Hnutí PRO Jindřicha Rajchla loví podobné nespokojené voliče a průzkumy mu přisoudily zhruba 3 %.
Protestní sekce tak dnes nevystřeluje jedno „superjméno“, ale štěpí se na Turka, Rajchla a další podobné figury. Každý z nich bere část stejného elektorátu, žádný ho nesjednocuje v jeden úderný blok.
Kontrast s Hradem proto vypadá pro Pavla překvapivě výhodně. Důvěra v prezidenta se drží kolem šedesáti procent (naposledy 62 %), zatímco Motoristé se motají kolem pěti procent. Spor Pavla s Macinkou a nejmenování Turka ministrem tak nevytváří obraz slabého prezidenta, ale spíš klidného, umírněného pólu proti hlučné protestní vládní straně.
V očích části středu se z konfliktu „Pavel vs. Motoristé“ stává střet klidu s chaosem, ne slabosti s odvahou. A přesně v téhle atmosféře začíná být pro protestní pravici nebezpečně lákavé první kolo prezidentské volby.
První kolo jako „zábava“: 50 tisíc podpisů a nafouknutá kandidátka
Do hry tu vstupuje nenápadné, ale klíčové číslo: 50 000. Ministerstvo vnitra připomíná, že kandidátní listinu pro prezidentskou volbu může podat občan, který nasbírá aspoň 50 000 podpisů oprávněných voličů, nebo skupina zákonodárců 20 poslanců či 10 senátorů, jak shrnuje Ministerstvo vnitra a příslušné paragrafy zákona č. 275/2012 Sb.
Volba 2023 přitom ukázala, že tahle hranice nebrání ani méně zavedeným tvářím. Nakonec kandidovalo devět lidí a část se do hry dostala právě díky peticím. Zkušenost s petičními stánky na náměstích navíc říká, že lidé často podepisují „pro zábavu prvního kola“, jen aby měli v lednu koho volit „na zkoušku“.
Právě tímhle mechanismem se může první kolo v roce 2028 nafouknout. Stačí pár aktivních týmů kolem Turka, Rajchla a dalších, kteří cílí na stejný balík nespokojených, a vznikne několik prezidentských projektů bez reálné šance na finále.
Každý z nich si ukrojí kousek téhož elektorátu, žádný ho nesjednotí. A zatímco protestní část spektra soutěží v tom, kdo vykřičí víc hněvu, Pavel si s komfortní důvěrou kolem šedesáti procent drží pozici favorita pro druhé kolo.
Otázka, kterou si proto klademe, zní: pomůže vládní straně jeden silný kandidát víc než tahle „zábava prvního kola“, nebo naopak? Odpověď se začíná rýsovat, když se vrátíme k tomu, co už jsme jednou viděli v roce 2023.
Mýtus jediného vyzyvatele: lekce z duelu Pavel vs. Babiš
V diskusích často slyšíme jednu mantru: „Potřebujeme jednoho silného soupeře, žádné tříštění hlasů.“ Tenhle pocit vychází z logiky prvního kola, kde víc jmen na jednom břehu skutečně snižuje šanci na postup.
Mnoho provládních voličů tak dnes sní o „novém Babišovi“, který sjednotí ANO, SPD, Motoristy a další nespokojence a postaví se Pavlovi v přímém souboji. Jenže když tuhle představu postavíme na reálná čísla, obraz přestane působit tak jednoznačně.
Druhé kolo 2023 už totiž ukázalo, jak „jednotný vyzyvatel“ ve skutečnosti vypadal. Pavel tehdy vyhrál v poměru 58,32 % ku 41,67 %, přičemž Babiš vystupoval jako hlavní, v podstatě jediná tvář „antipavlovského“ tábora a podporu mu ve druhém kole doporučily i SPD a KSČM.
Průzkumy zároveň ukázaly, že asi 70 % voličů Jaroslava Bašty by v duelu Pavel proti Babišovi zamířilo právě k Babišovi. Jedno jméno tehdy soustředilo protestní energii účinněji, než by to zvládlo několik menších kandidátů.
Právě proto se Babiš v roce 2023 přiblížil Pavlovi víc, než by dovolila roztříštěná kandidátka. Pro rok 2028 však mění strategii a s ní se mění i povaha rizika, které pro Pavla představuje nepřátelský tábor.
Rok 2028: kdy jeden kandidát může Pavlovi paradoxně pomoct
Pro rok 2028 Andrej Babiš ohlašuje, že na prezidenta znovu kandidovat nechce a prioritu dává roli premiéra. Na sněmu ANO však zároveň oznamuje plán postavit společného kandidáta koalice ANO, SPD a Motoristé.
Jméno zatím nepadá, veřejná debata ho ale běžně spojuje spíš s okruhem tvrdších protestních politiků typu Filipa Turka než s umírněnou středovou tváří. A právě tady se dvoukolový systém může obrátit proti vládnímu kadidátu.
Druhé kolo totiž nevybírá „nejmilovanějšího“, ale nejmenší zlo. Pokud Babiš skutečně prosadí společného kandidáta v duchu Turka, tedy ostře protestního, konfliktního, orientovaného na tvrdé jádro, spojí tím ANO, SPD a Motoristy, ale zároveň vyprovokuje negativní mobilizaci všech ostatních.
Umírnění středoví voliči pak ve druhém kole v roce 2028 nemusí řešit vlastní sympatie k Pavlovi, stačí jim strach z prezidenta ve stylu Turka. „Příliš jednotný“ protestní kandidát tak může ve druhém kole paradoxně vyvolat ještě pevnější val středu kolem Pavla.
Paradox tak vypadá tvrdě. Čím víc touží po jednotě kolem jednoho jména, tím víc riskuje, že si vybere kandidáta, který nadchne jádro, ale v další fázi semkne zbytek společnosti proti sobě. Naopak větší počet protestních kandidátů v prvním kole snižuje šanci, že se do finále probojuje opravdu silný, sjednocující „antipavlovský“ soupeř.
Pokud se nic zásadního nezmění, neohrožuje Petra Pavla samotný počet ostatních kandidátů, ale jen jeden jediný. Ten, který dokáže spojit protestní energii s umírněností tak, aby v druhém kole nepřipomínal Turka, ale spíš umírněného Babiše. Jestli taková tvář vůbec existuje, zůstává zatím největší neznámou celé rovnice.
