Nadávání na Babiše už Čechy nebaví. Opozice se musí změnit, místo toho přešlapuje na místě

Andrej Babiš má po volbách 2025 prakticky stejná čísla jako dnes. A skupina stran, jež razí heslo „antibabiš“ nevytváří tlak, ale pohodlí. Data z průzkumů, sněmovních hlasování i volebního zákona ukazují proč, a co by musela opozice změnit, pokud nechce jen dál mluvit sama k sobě.

Nadávání na Andreje Babiše sice plní politické projevy, ale s volebními čísly nepohnulo ani o píď. Lednový volební model agentury Kantar CZ pro Českou televizi dává hnutí ANO 34,5 procenta hlasů. ODS má jen 16 procent, STAN 14 a Piráti 9,5 procenta.

Rozdíl mezi Babišovým ANO a hlavní pravicovou značkou tak narůstá k osmnácti procentním bodům. Ještě ostřeji mluví důvěra: podle lednového průzkumu STEM z letošního roku věří prezidentu Petru Pavlovi 57 procent občanů a premiéru Andreji Babišovi 55 procent. Oba tedy drží nadpoloviční podporu veřejnosti.

Antibabišovská rétorika tak nevyvolává rozpad jeho tábora, spíš konzervuje stávající poměry. Volební model není skutečný výsledek, ale měří nálady. A právě ty rozhodují, jestli se lidé vůbec zvednou k volbám.

Volby 2025 nastavily téměř totožný obrázek. Český statistický úřad eviduje, že ANO tehdy získalo 34,51 procenta hlasů a 80 mandátů. Koalice SPOLU brala 23,36 procenta. Lednový model Kantaru z roku 2026 znovu ukazuje ANO na 34,5 procenta, ale ODS samostatně padá na 16 procent. Na papíře tak náskok hlavní vládní strany před hlavní pravicovou značkou roste, i když opozice stupňuje slovní útoky.

V těchto datech je vidět jasný signál o struktuře elektorátu. Tvrdé jádro Babišových příznivců volí ANO bez ohledu na kauzy a projevy. Přelétaví voliči se rozhodují podle témat, která zasahují jejich každodenní život. Když politické diskuse zaplaví jen další kázání o Babišově minulosti, tahle druhá skupina prostě vypne televizi a začne přepočítávat účty.

Jestli nálady lidí míří úplně jinam než opoziční projevy, logicky se nabízí otázka, co vlastně opozice ve Sněmovně dělá a proč její boj Babišovi spíš pomáhá.

Odpověď začíná v Poslanecké sněmovně. Dolní komora v lednu 2026 nejdřív stvrdila Babišovu moc místo toho, aby ji zpochybnila. Poslanecká sněmovna 15. ledna 2026 vyslovila důvěru vládě ANO, SPD a Motoristů s Petrem Macinkou jako vicepremiérem a ministrem zahraničí, pro hlasovalo 108 poslanců, proti 91.

Hlasování o důvěře tak dalo kabinetu pohodlný mandát k vládnutí. Článek 72 Ústavy zároveň stanovuje, že opozice musí pro vyslovení nedůvěry sehnat alespoň 101 hlasů všech poslanců. Tahle matematika vytváří pro Babišovu koalici silnou zónu bezpečí.

Opozice přesto o tři týdny později sáhla po nejsilnější zbrani, kterou parlament zná. Při hlasování o nedůvěře 4. února 2026 získala jen 84 hlasů, tedy hluboko pod potřebnou hranicí 101. Vedení opozičních stran chtělo před kamerami předvést sílu, ale čísla ukázala bezmoc.

Série takových gest nebuduje tlak na vládu, spíš posiluje obraz premiéra jako hráče, kterého nikdo nedokáže sundat ze židle. Z hlediska televizního přenosu je to bouřlivé, z hlediska moci je to jen potvrzení statu quo.

Zatímco se poslanci předhánějí v projevech, voliči řeší úplně jinou agendu. Podle výzkumu CVVM z konce roku 2025 považuje 57 procent Čechů řešení korupce za „velmi naléhavé“ téma a 55 procent stejně vnímá stav veřejných financí. Energetiku, celkovou politickou situaci a fungování hospodářství označuje za velmi naléhavé zhruba dvou pětin respondentů, oblast kultury zajímá jen malou menšinu.

Není proto divu, že v diskusích pod zprávami lidé logicky rozebírají účty za energie, odvody a rodinný rozpočet, ne jména jednotlivých ministrů. A právě tady začíná druhý problém opozičních stran, který už nesouvisí jen s Babišem, ale i s nimi samotnými.

Do těchto nálad vstupuje roztříštěné vedení opozice, které nedokáže přetavit nespokojenost v jasnou alternativu. ODS si v lednu 2026 zvolila nového předsedu Martina Kupku, který na kongresu obdržel 327 z 528 hlasů a po dvanácti letech vystřídal Petra Fialu.

Hnutí STAN pod vedením Víta Rakušana po volbách 2025 drží 11,23 procenta hlasů a 22 mandátů. V lednovém modelu Kantaru už roste na 14 procent. Nově zvolený lídr Pirátů Zdeněk Hřib vede stranu na 9,5 procenta.

Z těchto dat vyplývá, že nevzniká jedna silná tvář opozice, spíš několik soupeřících projektů, mezi nimiž menší KDU‑ČSL dokonce balancuje pod pětiprocentní hranicí. I kdyby se tito lídři zázračně srovnali v jedné řadě, narazí na tvrdou realitu volebního zákona, která dnes Babišovi nahrává možná ještě víc než jejich přešlapování.

Právě volební matematika rozhoduje, jestli se nespokojenost voličů promění v mandáty, nebo v další zklamání a posílení vítěze.

Volební systém mezitím tiše přepočítává každý opoziční experiment ve prospěch vítěze. Podle zákona č. 247/1995 o volbách do Parlamentu vstoupí do přepočtu hlasů na mandáty jen ty strany, které celostátně získají aspoň 5 procent. Dvoukoalice potřebují alespoň 8 procent a větší bloky minimálně 11 procent.

Tyto hranice oddělují strany, které opravdu posadí poslance do Sněmovny, od těch, jejichž hlasy „propadnou“ a nepřetaví se v žádnou židli. Zákon navíc umožňuje Českému statistickému úřadu tyto prahy v krocích po jednom procentním bodu snížit, pokud by je nedosáhly alespoň dvě volební strany, aby bylo vůbec možné mandáty přidělit. Základní princip ale zůstává stejný, úspěch začíná až nad čarou.

Nedávné volby nabídly konkrétní ukázku, jak taková matematika funguje. Hnutí Stačilo! v roce 2025 získalo 4,3 procenta hlasů, ale kvůli nedosažení pětiprocentního prahu neobsadilo v Poslanecké sněmovně ani jedno křeslo. Voliči tak odevzdali hlasy, které se nakonec rozdělily mezi ostatní strany.

Lze v tom vidět jasné varování pro všechny, kdo dnes sní o „novém antibabiš projektu“ bez toho, aby si dopředu spočítali cestu přes 5, 8 nebo 11 procent. Přesně do této krajiny vstupuje Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby.

Ten 3. února 2026 oficiálně představil nové středopravé, proevropské hnutí, které chce navázat na jeho krajský úspěch a míří hlavně na komunální volby. Podle dostupných informací k němu přechází většina krajských zastupitelů zvolených za ODS v Jihočeském kraji a část senátorů, což dál drobí pravicovou scénu.

Na samotném křtu hnutí se v sále řešily hlavně odvody a daňová zátěž, Babišovo jméno stálo stranou. Jenže právě takový projekt může v celostátních číslech snadno skončit pod pěti procenty a sebrat pravici hlasy, které pak přelije volební systém do Babišova tábora.

Skutečná změna proto neznamená založit další „antibabiš“ značku a doufat v zázrak. Opozice musí:

Je evidentní, že bez této trojkombinace, témata místo nadávání, tým místo solitérů, kalkulačka místo emocí, zůstane antibabiš jen prázdnou nálepkou. A právě tahle nálepka může Babišovi paradoxně prodlužovat éru mnohem spolehlivěji než jakýkoli jeho billboard, pokud se na ní opozice bude dál jen vymlouvat.