Naštvaný Vondra (ODS) odešel z debaty se slovenským europoslancem. Nemůže vystát odlišný názor?

Prázdné křeslo, naštvaný odchod, kamera, která ještě pár vteřin bloudí po studiu. Emočně silná scéna, která ale otevírá nepříjemnou otázku: komu ve výsledku opravdu nahrála.

Kolem 24. minuty debaty na TA3 se Alexandr Vondra zvedá, ostře odmítne „kecy tohoto pána“, říká, že je nebude poslouchat, a mizí ze záběru. Kamera ještě chvíli drží jeho prázdné křeslo, zatímco Ľuboš Blaha pokračuje v monologu o válce, Gaze a „gaunerech“. TA3 divákům předem slibovala debatu o migraci, bezpečnosti Slovenska, Íránu a „jadrovom dáždniku nad EÚ“. Výsledek se ale rychle utrhne úplně jiným směrem.

Napětí ve studiu utahuje především Blaha. Nejprve Vondrovi vyčítá, že „vidí Putina i v chladničke“, potom bez mrknutí oka označí Donalda Trumpa, Benjamina Netanjahua a Volodymyra Zelenského za „najväčších gaunerov 21. storočia“. Vondra reaguje stále ostřeji, až nakonec odmítne „kecy tohoto pána“ a odkráčí. Z jedné věty se během pár vteřin stává virální moment, který přesahuje hranice Slovenska.

Proti sobě tu ale nesedí jen dva „jiné názory“. Blaha v říjnu 2024 pózuje na Rudém náměstí a vykládá, že „fašismus a válka přicházejí ze Západu“, jak připomínají například český server Forum24 i reportáže iDNES. Analytická zpráva Memo 98 zároveň popisuje, že Meta v červnu 2022 trvale zrušila jeho veřejnou facebookovou stránku kvůli opakovaným dezinformacím a nenávistným výrokům. Přesto TA3 představuje Blahu jednoduše jako europoslance Smer‑SD, bez jakéhokoli varování pro diváky.

Evidentně tak jde o víc než osobní konflikt. Český europoslanec tu naráží na politika s doloženým prokremelským a dezinformačním profilem, jehož narativy se snadno přelévají i do českého online prostoru. Otázka proto nezní jen „zvládá Vondra odlišný názor?“, ale spíš „volí správnou strategii proti propagandě“ – a tady začíná být klíčové, co se děje ve studiu po jeho odchodu.

Protože zatímco Vondra odchází, Blahovy věty o „genocidě v Gaze“ a „dvojím metru EU“ zůstávají ve vysílání a okamžitě začínají žít vlastním, velmi emotivním životem.

Právě na „dvojí metr“ Blaha útočí nejvíc. V debatě obviňuje Evropskou unii, že měří války rozdílným metrem a že Vondra a jeho kolegyně a kolegové „nedokážou odsoudit genocidu v Gaze“. Do jednoho pytle hází ruskou agresi proti Ukrajině, izraelsko-palestinský konflikt i situaci ve Venezuele a tvrdí, že Brusel reaguje jen podle momentálního politického zájmu.

Jenže konkrétní texty evropských dokumentů tenhle obraz rozbíjejí. Usnesení Evropského parlamentu ze 24. února 2026 k „čtyřem letům ruské války agrese proti Ukrajině“ označuje ruský útok jako „brutální, nevyprovokovanou, neopodstatněnou a nelegální válku agrese“ a přímo přisuzuje odpovědnost Moskvě. Podrobně to dokládá usnesení Evropského parlamentu k čtyřem letům ruské války proti Ukrajině, které zároveň mluví o válečných zločinech, deportacích civilistů a nutnosti spravedlivého míru.

Klíčové rezoluce k Gaze z října 2023 a ledna 2024 naopak rozsáhle řeší humanitární katastrofu, vyzývají k příměří, ochraně civilistů a dvoustátnímu řešení. V anglickém znění ale neoznačují izraelské akce jako „genocide“ a toto slovo se v souvislosti s nimi vůbec neobjevuje. V jedné z hlavních rezolucí k situaci v Gaze Evropský parlament zároveň jasně označuje Hamas za teroristickou organizaci, trvá na ochraně civilistů a požaduje neomezený humanitární přístup i dlouhodobé příměří spojené s dvoustátním řešením.

Tady se Blahův pojem „dvojí metr“ láme. Evropský parlament sice různé konflikty popisuje odlišným jazykem, ale v případě Gazy zároveň:

Když tedy Blaha křičí „genocida“, neopírá se o reálný text evropských dokumentů, ale o vlastní interpretaci, která relativizuje ruskou agresi tvrzením „všichni vraždí, všichni jsou stejní“. Tím posouvá diskusi od konkrétních usnesení k emocionálním nálepkám, které se v online prostoru šíří mnohem snáz než dlouhé paragrafy.

Tenhle rámec už jednou stejný tandem testoval. Vondra, Blaha, Miriam Lexmann a Milan Uhrík se ostře hádali na JOJ 24 v pořadu „Európa od A po Z“ 22. ledna 2026, tehdy však český europoslanec ve studiu zůstal a argumentoval. Aktuální odchod proto rozděluje české diváky: jedni jej chválí jako odmítnutí „falešně vyvážené“ debaty s dezinformátorem, druzí v něm vidí politika, který nezvládá tlak a odchází ve chvíli, kdy má vysvětlovat.

Do hry navíc vstupuje viralita. Výrok „Trump, Netanjahu a Zelenskyj sú najväčší gauneri 21. storočia“ se po vysílání šíří v samostatném klipu, který přebírají i explicitně proruské weby a dál jej tlačí po Telegramu – bez kontextu rezolucí, bez rámce války na Ukrajině, jen s emocí a nálepkami. A právě tady začíná být podstatné, jakou roli v celé spirále hraje gesto, kdy český politik teatrálně bouchne dveřmi.

Anotace TA3 slibuje „živé diskusie o migrácii, bezpečnosti Slovenska aj ekonomike“ a debatu o „jadrovom dáždniku nad EÚ“. Výsledek ale připomíná spíš facebookovou hádku: několikaminutový Blahův monolog, osobní útoky, málo konkrétních dat, hodně křiku.

Moderátor navíc jasně nevymezí, že řeší i specifické téma migrace ve vztahu k Íránu, takže diskuse sklouzne k obecným výkřikům o válce a „západní vině“. Když televize rezignuje na přesná fakta a mantinely, uvolní prostor právě pro takové scénky a odchody, jaké předvedl Vondra.

Nejvyhrocenější moment přichází ve chvíli, kdy Blaha Vondru obviní, že „obhajuje vraždy malých dětí“. Miriam Lexmann okamžitě reaguje, že Blaha „přehání“. Emoční obvinění má obrovskou sílu, protože útočí na základní morální reflex: kdo by chtěl stát na straně vraždění dětí.

Rezoluce Evropského parlamentu k válce mezi Izraelem a hnutím Hamas přitom současně odsuzují teroristické útoky Hamasu, vyzývají k trvalému nebo humanitárnímu příměří, trvají na propuštění rukojmích a vyžadují maximální ochranu civilistů i neomezený humanitární přístup do Gazy. Dokumenty nikde neschvalují zabíjení civilistů a jako cíl staví dvoustátní řešení, tedy existenci dvou samostatných států, Izraele a Palestiny, vedle sebe.

V tomto střetu lze vidět ukázkový příklad „morálního vydírání“, které válečná propaganda často používá. Agresor nebo jeho političtí obhájci odvádějí pozornost od jasné odpovědnosti za napadení tím, že rozmazávají vinu po celém světě a podsouvají jednoduchou větu „všichni vraždí děti“. Televize, která nepracuje s přesnými citacemi oficiálních dokumentů a která staví dezinformační narativ na stejnou úroveň jako ověřená fakta, tak vytváří typickou „falešnou vyváženost“. Divák u obrazovky pak těžko rozliší, kde končí legitimní kritika a kde začíná propaganda.

Na závěr přichází drobný detail, který leccos napoví i o „naší“ straně. Vondra během hádky pronese, že je mu „pětašedesát“, přestože oficiální profil Alexandra Vondry na webu Evropského parlamentu uvádí datum narození 17. srpna 1961. V době debaty má tedy 64 let. Nejde o skandál, spíš o ilustraci, jak snadno i zkušení politici v emočně vyhrocené debatě ztrácejí vztah k detailu – a proč potřebuje český divák víc než jen spektakulární klip.

Jestli má Vondrův odchod z TA3 skutečný smysl, musí jej doplnit to, co v debatě chybělo nejvíc: trpělivé rozebírání manipulací, odmítnutí „duelu pravdy s lží“ jako rovnocenných názorů a tlak na média, aby nepřenechávala prostor křiku bez dat. Pro české televize i politiky z toho plyne jednoduché poučení, které tahle epizoda bolestně připomněla – nestačí odejít od stolu, když vedle sedí dezinformátor, někdo zároveň musí divákovi srozumitelně ukázat, kde končí názor a kde začíná propaganda, která dělá z vraha oběť.