Článek
edno číslo se za čtyři roky skoro nezměnilo, prudce ale otočila politika. Stejný Andrej Babiš, skoro stejné ceny u pump, úplně jiný recept. A právě v těch detailech se ukazuje, kdo skutečně platí drahý benzín.
Babiš 2022 vs. 2026: stejná pumpa, jiná role
V roce 2022 Andrej Babiš burácel. V pořadu Čau lidi a v rozhovorech žádal, aby vláda zastropovala cenu benzinu a nafty na 35 Kč za litr a prodávala paliva s nulovou DPH. Tehdy průměrný litr Naturalu 95 stál zhruba 42,77 Kč a nafta 44,15 Kč, takže Babiš sliboval slevu v řádu 8 až 9 korun na litr.
Z pozice opozice kreslil obraz premiéra, který prostě „zavolá pumpařům“ a během pár dnů vyřeší drahou nádrž. V očích mnoha řidičů to znělo jednoduše, skoro jako rychlá slevová akce, jen tentokrát na státní účet.
O čtyři roky později přichází další šok z cenovek. Po útocích na Blízkém východě míří benzin i nafta v Česku znovu k 36 až 39 Kč za litr. Tentokrát však Babiš jako premiér nevytahuje strop 35 Kč ani DPH nula. Jeho ministerstvo financí oznamuje monitoring marží čerpacích stanic a sází na „rozumné“ ceny u státní sítě EuroOil.
Stejný politik, skoro stejné ceny, úplně jiná medicína. Ironii podtrhuje, že Babiš v opozici označoval pouhé sledování marží za „výsměch“ řidičům a vládu kvůli tomu cupoval v médiích. Dnes jeho kabinet staví právě na tomto nástroji a nechává reálné ceny na trhu.
Je to víc než změna nálady. Jde o střet mezi líbivým slibem a tvrdou daňovou i evropskou realitou, která se skrývá v každém litru paliva a bez které další politické debaty o benzinu nedávají smysl.
Co stát opravdu dokáže: daně, slevy a tvrdé limity
Tu realitu připomínají samotná čísla v každém litru. Spotřební daň v Česku odčerpá z každého litru benzinu 12,84 Kč a z nafty 9,95 Kč. K tomu stát vybírá 21% DPH z ceny včetně této daně i marže.
Analýzy složení ceny ukazují, že při cenách 35 až 40 Kč za litr míří do veřejných rozpočtů zhruba 15 až 20 korun z každého litru. Jestli tedy někdo opravdu „pomůže Čechům u stojanů“, musí sáhnout hlavně na daně. A tam už začínají lítat miliardy.
Snížení spotřební daně umí spočítat každý, kdo tankuje. Pokud stát ořeže daň o 1,50 Kč na litr, řidič s padesátilitrovou nádrží ušetří 75 korun při každém plném tankování. V létě 2022 vláda Petra Fialy přesně takový krok udělala a podle výpočtu ministerstva financí znamenal zhruba 4,2 miliardy korun výpadku za dané období snížené sazby.
Pro trvalý rok se stejným snížením u nafty mluví analýzy o výpadku kolem 9,6 miliardy korun. Pokud by stát držel o 1,50 Kč na litr níž i benzin, různé propočty se pak bez opory v jediné oficiální cifře z ministerstva financí pohybují v řádu zhruba 13 miliard ročně.
Podobně vypadá i hra s DPH. Kdyby vláda srazila sazbu u paliv z 21 na 15 procent, konečná cena litru by spadla zhruba o 1,7 až 2 koruny, jak ukazují modelové kalkulace daňových poradců. Řidič by tak u plné nádrže získal slevu kolem stovky, zatímco ministr financí by v rozpočtu hledal další miliardové záplaty.
Každá populární levnější nádrž tak znamená nepopulární rozhodnutí na jiné straně státních účtů. Babišův někdejší nápad „DPH na paliva na nulu“ proto naráží nejen na finance, ale i na právo.
Směrnice Rady 2006/112/ES dovoluje členským státům používat snížené sazby jen na položky z přílohy III a motorová paliva tam standardně nepatří. Podle striktní evropské úpravy DPH tak Česká republika u benzinu a nafty musí uplatňovat základní sazbu a nulová DPH by vyžadovala speciální unijní výjimku.
Zákon o cenách sice umožňuje státu cenovým výměrem regulovat maximální ceny či marže, ale jen jako mimořádný krizový zásah, nikoli jako trvalou politickou hračku. Ani trh přitom nefunguje jednotně.
Síť Tank ONO dlouhodobě prodává paliva levněji, typicky s marží kolem 0,6 až 1 Kč za litr, zatímco průměr trhu leží výš. I v březnu 2026 se nafta u tohoto řetězce pohybovala kolem 33,90 Kč, zatímco průměrná cena v Česku mířila ke 38,6 Kč za litr. Rozdíl několika korun tak nevytváří jen Brusel nebo vláda, ale i konkrétní obchodní strategie jednotlivých pump.
Naopak státní nouzové zásoby ropy a paliv, které Správa státních hmotných rezerv drží minimálně na 90 dní průměrného dovozu, slouží jen k tomu, aby bylo vůbec co tankovat při krizových výpadcích, ne jako nástroj ke zlevnění každodenního benzinu. Když tedy nejde legálně vynulovat DPH, bezbolestně srazit daně ani „otevřít zásobníky“, zbývá klíčová otázka: co se stane, když politici sáhnou po tvrdé regulaci cen nebo když světová ropa vystřelí tak vysoko, že český klid u stojanů zmizí sám od sebe?
Maďarské fiasko, německé dvoueuro a českých 38 korun mezi mlýnskými kameny
Odpověď na první část té otázky už zná Maďarsko. Tamní vláda Viktora Orbána v listopadu 2021 zavedla cenový strop 480 forintů za litr benzinu a nafty, nejprve pro všechny řidiče a později hlavně pro auta s maďarskou značkou. Politici tak na čas zmrazili ceny výrazně pod tržní úroveň a prodávali voličům příběh, který Babiš v roce 2022 sliboval jen v opozičních videích.
Jakmile ale drahá ropa a vyšší poptávka narazily na omezený dovoz, přišly výpadky zásob a fronty u pump po celé zemi. V prosinci 2022 maďarská vláda strop ze dne na den zrušila. Státní koncern MOL podle tehdejších vyjádření už nedokázal regulovanou cenu udržet a země přešla zpět na tržní ceny.
Ty pak vyskočily k hodnotám, o nichž česká média psala jako o naftě kolem 47 Kč za litr. OECD ve své ekonomické zprávě později popsala, jak tento experiment přispěl k inflaci. Maďarský příběh je tak konkrétní varování, co se stane, když vláda postaví politický slib nad ekonomickou logiku.
Druhou stranu extrému, tentokrát směrem nahoru, ukazuje Německo. V březnu 2026 pozorovali řidiči na pumpách Esso a Aral v pohraničí ceny dieselu kolem 2,089 eura za litr, tedy zhruba 52 Kč při tehdejším kurzu. Na české straně hranice přitom Tank ONO držel cenu nafty kolem 35,90 Kč a průměr trhu osciloval okolo 38 Kč.
Rozdíl nevytvořila „hodnější“ vláda, ale kombinace jiného daňového mixu, kurzu a především skokového zdražení ropy po útoku USA a Izraele na Írán a omezení lodní dopravy v Hormuzském průlivu, kdy cena Brentu vystoupala k 93 dolarům za barel s vyhlídkou prolomení hranice 100 dolarů.
Českých 36 až 39 Kč za litr proto nevypadá jako důvod k oslavě, ale ani jako dno, od kterého se ceny nemohou odrazit výš. Mezi maďarským pokusem „udržet“ levný benzín za každou cenu a německým dvoueurovým dieselem dnes česká vláda lavíruje v daleko užším manévrovacím prostoru, než jaký sliboval Babiš v roce 2022.
Právě v tomto sevření dnes Babiš jako premiér volí opatrnost: místo stropu 35 Kč a nulové DPH mluví o monitoringu marží a spoléhá na státní EuroOil, aby držel ceny „na minimu“. Je to tak střízlivý strach z maďarského fiaska, ale i jasný politický kalkul, který se nakonec nevyhne testu v peněženkách i volebních urnách.
Volič si má pamatovat slib levného benzinu z roku 2022, zároveň však premiér nechce nést následky, které by takový slib přinesl ve světě drahé ropy a evropských pravidel. Jestli mu za tuto novou opatrnost budou Češi nadávat méně než za staré nereálné sliby, to už ukážou příští účtenky od pump a příští volby.
