Vyděračské SMS: Po Macinkovi to teď zažívají i Piráti. Co se děje s českou politikou?

Dvě věty v SMS, pár kliknutí v noci a ráno se politici i veřejnost nestačí divit. Jenže zatímco jedny zprávy řeší elitní policie, jiné se zametou pod koberec. Proč ten rozdíl?

Noční SMS dnes lámou českou politiku častěji než schůze vlády. Jednu lednovou noc píše ministr Petr Macinka prezidentovu poradci Petru Kolářovi, jinou říjnovou noc 1. místostarosta městského obvodu Plzeň 3 Pavel Šrámek vyhrožuje stranickému kolegovi „škrtnutím ze všech komisí“.

V obou případech jde o místa, vliv a strach, který se vejde do několika řádků na displeji. A právě v těchto řádcích se dnes rodí nová politická norma, tichá, rychlá a těžko dohledatelná.

Plzeňský komunální politik Martin Holzman popisuje SMS z 18. října 2025 tak, že mu z ní bylo fyzicky zle. Šrámek v ní píše, že pokud bude „Evča“ (jeho manželka Eva Šrámková) „na sílu odvolaná z čehokoliv“ a řešilo by se to na radě a v médiích, „škrtne“ předsedu místního sdružení Marka Habruňe ze všech komisí a postará se, aby všichni věděli, „jaký je to šmejd“.

Eva Šrámková má poslanecký mandát a „placené funkce“, včetně místa v dozorčí radě Plzeňské teplárenské a dřívějšího členství v komisi městské rady pro školství. Holzman po stranické schůzi 29. ledna 2026 uvedl, že mu z celé věci bylo zle a uvažoval o odchodu ze strany. Politika tak sahá až do míst, která lidé obvykle považují za čistě soukromá.

Na Hradě mezitím probíhá podobný příběh, jen v mnohem vyšším patře. V lednu 2026 posílá ministr zahraničí Petr Macinka poradci prezidenta Pavla Petru Kolářovi noční zprávy, v nichž spojuje „klid“ ve vztazích s Hradem se jmenováním Filipa Turka ministrem životního prostředí a naznačuje i dopady na prezidentovu účast na summitu NATO.

Prezident tyto SMS označuje za pokus o vydírání a podává podnět policii. Když tedy podobné věty posílají místostarostové i členové vlády, neřešíme už jen soukromý konflikt, ale otázku pro policii i stranické kodexy, a přesně tam se teď začíná lámat další podstatná hranice.

NCOZ dnes prověřuje Macinkovy SMS prezidentovu okolí jako možné vydírání podle § 175 trestního zákoníku, zatímco plzeňský případ Piráti odmávnou jako „vnitrostranický boj“. Policie podnět Kanceláře prezidenta republiky předává Národní centrále proti organizovanému zločinu jako podezření na protiprávní jednání ústavních činitelů.

V Plzni však předseda místního sdružení Marek Habruň mluví o vyhroceném sporu, který si aktéři „vyříkali“ na schůzi 29. ledna, bez trestního oznámení a bez stranického postihu. Stejný komunikační nástroj, velmi podobný tlak, ale stát a strana k oběma situacím přistupují naprosto rozdílně.

Kdy tedy věta typu „škrtám ze všech komisí“ překročí hranici tvrdého vyjednávání a vstoupí do trestní roviny? § 175 trestního zákoníku popisuje vydírání tak, že pachatel jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí doplňuje, že „jiná těžká újma“ může zahrnout i vážný zásah do cti, dobré pověsti nebo pracovního života, například hrozbu zničení kariéry, pokud tlak dosahuje závažnosti pohrůžky násilím. Když někdo napíše, že vám vezme všechny komise a veřejně z vás udělá „šmejda“, nutí adresáta snášet hrozbu ztráty příjmů i reputace, a tím se velmi těsně přiblíží definici vydírání.

Piráti přitom sami ve svém Kodexu chování zakazují jakékoliv zastrašování, osobní útoky, urážení či šikanu a požadují, aby členové nepoškozovali dobré jméno strany. Tato pravidla jsou veřejně dostupná na stránkách strany jako Kodex chování Pirátské strany.

Šrámek však ve zprávě spojuje zachování „placených funkcí“ Evy Šrámkové s výhrůžkou, že při jejím odvolání odstraní stranického kolegu z komisí a poškodí jeho pověst. Předseda místního sdružení Marek Habruň v médiích říká, že Šrámkovy SMS považuje za „vnitrostranický boj“, který je „vyříkaný“ a bez stranického postihu, a sám Šrámek dodává, že kdo má podezření na vyhrožování, se může obrátit na policii. Ve výsledku tak politici vysílají veřejnosti signál, že i psané normy lze ohnout, když se to zrovna politicky hodí.

Jenže když politici relativizují vlastní pravidla, těžko pak mohou po veřejnosti chtít, aby v debatách rozlišovala mezi vnitrostranickou hádkou a kauzou, kterou už řeší elitní detektivové, a právě tady se začíná ztrácet jasná hranice, kdo ještě jen vyjednává a kdo už vydírá.

Diskuse pod články o „vyděračských SMS“ dnes mnohdy hází do jednoho pytle Macinku i plzeňské Piráty. Zatímco Macinkovy SMS, prezident označil za vydírání, plzeňská SMS Pavla Šrámka ironicky vyzývá, aby byli „pirátští vyděrači“ potrestáni stejně jako ministr. Jinde se mluví o „dvojím metru“ prezidenta Pavla.

Online průzkum pro Blesk se zase ptá desítek tisíc lidí, zda Macinka prezidenta vydíral. V komentářích však často převažuje obecné „všichni kradou“, nikoliv zájem o konkrétní právní a institucionální rozdíly mezi jednotlivými kauzami.

Tím se ale maže klíčová hranice. Jedna věc leží v policejním spise u NCOZ jako podezření na trestný čin, druhá končí větou „je to vyříkané, nic se neděje“ na stranické schůzi. Ve veřejné debatě pak obě situace splývají, jako by šlo o stejnou ligu.

V okamžiku, kdy se tyto rozdíly rozpustí v pocitu, že „všichni jsou stejní“, získávají navrch právě ti, kdo jsou ochotni zajít nejdál, a prostor pro rozlišení mezi legitimním tlakem a trestným nátlakem se nebezpečně zužuje.

Abychom pochopili, proč to není detail jen pro právníky, je potřeba podívat se i na širší obraz kriminality a toho, jak se přesouvá na obrazovky našich telefonů a počítačů.

V posledních letech se podle policejních statistik počet registrovaných trestných činů pohybuje kolem 170 tisíc ročně. Mediální souhrny dat za rok 2025 mluví o 170 051 skutcích celkem, zatímco analýza Českého statistického úřadu pro Středočeský kraj přiřazuje stejné číslo celostátně k roku 2024, což ukazuje i na rozdíly v interpretaci stejných dat (Český statistický úřad).

Text „Kriminalita v Česku loni mírně klesla, přibylo výhrůžek násilím“ na portálu Statistika a my upozorňuje mimo jiné na nárůst výhrůžek násilím a rychlý růst kyberkriminality. Politické SMS typicky nespadají do kolonky kyberkriminalita, přesto využívají podobný pocit moci za displejem.

Když vám podobnou zprávu pošle šéf v práci, cítíte nepříjemný tlak. Když ji pošle starosta, místostarosta nebo ministr, může se tento tlak přiblížit i trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329, který postihuje jednání úřední osoby v rozporu s právními předpisy v úmyslu způsobit škodu nebo získat neoprávněný prospěch. Podle § 127 trestního zákoníku jsou přitom úřední osobou i členové zastupitelstev a představitelé územní samosprávy, pokud jednají v souvislosti s výkonem svěřené pravomoci.

Klíčové je, že se vše odehrává v prostředí, které působí soukromě a neformálně. SMS, komunikátory v telefonu v noci, první osoba, křestní jména, někdy i zdrobněliny. Obsah těchto zpráv ale může mít dopad na mandáty, veřejné peníze i mezinárodní politiku.

Právě proto není jedno, jestli politik v noci „jen emotivně vyjednává“, nebo už prostřednictvím SMS naplňuje skutkovou podstatu vydírání či zneužití pravomoci, a ten rozdíl dnes často neurčují jen paragrafy, ale hlavně ochota institucí ten problém vůbec pojmenovat.

A jak se ukazuje na případech z Hradu i z plzeňské radnice, stejnou technologii i jazyk využívají lidé v úplně různých politických patrech, což dramaticky zvyšuje tlak, aby se nastavila jasná pravidla hry.

Původně by se dalo čekat, že „vyděračské SMS“ zůstanou excesem kolem sporu o jmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí. Když však prezident Petr Pavel 27. ledna zveřejňuje Macinkovy zprávy a předává je policii, jen o pár dní později vytahují printscreeny i plzeňští Piráti na schůzi 29. ledna a následně v médiích.

Rozdílné reakce, NCOZ na Hradě versus „vyříkáno“ u Šrámka, ukazují, jak česká politika ztrácí jasný metr pro nátlak. Jedny SMS se stávají součástí policejního spisu, jiné končí v zápisu ze schůze jako interní přešlap.

Pokud chceme politiku, která nevzniká po nocích v uzamčených mobilech, ale před očima voličů, musíme začít jednoduchou věcí. Trvat na tom, aby politici i strany přesně pojmenovali rozdíl mezi tvrdým vyjednáváním a nátlakem, který už společnost nenechá bez následků.

Teprve až tento rozdíl začne být pro všechny srozumitelný a vymahatelný, mohou noční SMS přestat být nejmocnějším nástrojem české politiky a vrátit se tam, kam patří, tedy do roviny běžné lidské komunikace, nikoliv skrytého politického zákulisí.