Článek
Pátého března se ve Sněmovně potkají právo, politika a emoce veřejnosti v jedné výbušné chvíli. Jak funguje poslanecká imunita po roce 2013 a co s důvěrou lidí udělá, když 108 poslanců může na roky pozastavit trestní stíhání dvou nejviditelnějších politiků v zemi?
5. březen ve Sněmovně: Okamura u pultu, Babiš v lavici
Představte si Sněmovnu, která se mění v podivnou scénu spravedlnosti. Předseda Tomio Okamura svolává mimořádnou schůzi, stoupne si za řečnický pult a řídí debatu o svém vlastním vydání k trestnímu stíhání. V téže chvíli sám figuruje jako obžalovaný v kauze volebních plakátů.
O pár lavic dál sedí Andrej Babiš, který zároveň čeká na rozhodnutí o dalším pokračování kauzy Čapí hnízdo. Celý obraz běží živě na ČT24, divák sleduje politiky, kteří de facto moderují vlastní osud. Jenže klíč k výsledku neleží v tom, co pronášejí do mikrofonu.
Skutečné rozhodnutí se totiž rodí jinde. Mandátový a imunitní výbor jedná podle § 45 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny neveřejně, dovnitř pustí jen své členy a pár ústavou vyjmenovaných osob. A právě tam má dnes většinu koalice ANO, SPD a Motoristé.
Podle dostupného zpravodajství už výbor Sněmovně doporučil, aby Babiše ani Okamuru ke stíhání nevydala. Rozhodnutí výboru sice právně nikoho nesvazuje, ale v plénu stojí za stejnou koalicí 108 hlasů. Z „doporučení“ se tak velmi snadno stává praktický verdikt.
Do této procedury se s plnou silou opírají emoce veřejnosti. Po zprávách o doporučení výboru zaplavily sociální sítě variace hesla, že „v téhle zemi spravedlnost neplatí pro mocné“. Čísla přitom vyprávějí složitější příběh.
Podle Eurobarometru hodnotí 46 % Čechů nezávislost justice jako „docela dobrou“, zatímco průzkum CVVM přičítá Poslanecké sněmovně v poslední vlně kolem 24 % důvěry, ve starších vlnách to bylo zhruba 22 %. Lidé tedy o něco víc věří soudům než poslancům, jenže právě poslanci teď drží stopky nad tím, jestli se soudy k případu vůbec dostanou a kdy to bude.
A tady přichází na řadu mýtus, který zní jednoduše a o to silněji.
Mýtus doživotní imunity: co po roce 2013 skutečně platí
Mnoha lidem stačí krátká rovnice: „Nevydají je, kauzy skončí.“ Na sociálních sítích to funguje dokonale, v konfrontaci s Ústavou už mnohem méně.
Článek 27 odstavec 4 Ústavy České republiky po novele účinné od 1. června 2013 říká jasně: pokud komora odmítne poslance vydat, trestní stíhání se vyloučí jen po dobu mandátu, ne navždy. Žádný doživotní štít, žádný automatický odpustek.
Právní komentáře i Nejvyšší soud k tomu dodávají, že po skončení mandátu může být poslanec pro tentýž skutek znovu trestně stíhán. A podle § 34 trestního zákoníku se do promlčecí lhůty vůbec nezapočítá čas, kdy zákonná překážka, včetně imunity, brání soudu v práci.
Jinými slovy, poslanci dokážou proces pozastavit, ale nedokážou ho vymazat. Právě tato „zastavená časomíra“ je klíčem k celé debatě: nevydání neposílá spis do skartovačky, jen ho na roky ukládá do šuplíku.
Význam téhle právní drobnosti pochopíme ve chvíli, kdy ji přiložíme ke konkrétním jménům a částkám.
Čapí hnízdo: desítky milionů, zrušený rozsudek a čtvrté hlasování
Nejviditelněji fungování imunity ukazuje kauza Čapí hnízdo. Vrchní soud v Praze 23. června 2025 zrušil druhé osvobozující rozhodnutí Městského soudu a konstatoval, že jednotlivé kroky naplňují znaky dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Případ proto vrátil k novému projednání.
Farma Čapí hnízdo získala z programu ROP Střední Čechy zhruba padesátimilionovou dotaci z evropských i českých peněz. V roce 2018 byla částka vyjmuta z evropského financování a poskytovatel začal tyto peníze po firmě Imoba vymáhat. Na stole tak neleží jen politická kariéra, ale i desítky milionů z kapes daňových poplatníků.
Sněmovna už přitom v téže věci rozhodovala. Babiše vydala ke stíhání v letech 2017, 2018 i 2022. Dnešní hlasování tak nerozhoduje o tom, zda se případ objeví před soudem poprvé, ale jestli soudy vůbec dostanou šanci proces dokončit.
Rozhodnutí, které teď poslanci učiní, se proto neodehrává ve vzduchoprázdnu. Je to čtvrté kolo téže kauzy a zároveň lakmusový papírek, jaké zacházení čeká na ostatní případy, kde v pozadí stojí velké peníze a silná politická jména.
A zatímco Čapí hnízdo míří k soudu kvůli penězům, druhý případ, který poslanci drží v rukou, se týká slov a hranic nenávisti.
Okamurovy plakáty: kampaň, nebo trestné podněcování nenávisti
Na druhém pólu stojí spor o jazyk kampaně Tomia Okamury. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo 7. srpna 2025 obžalobu na Okamuru a SPD kvůli dvěma volebním plakátům.
Podle žaloby tyto plakáty posilovaly nenávistné emoce vůči migrantům „negroidní rasy“ a Romům. Státní zástupce je kvalifikoval jako podněcování nenávisti podle § 356 trestního zákoníku. Jde tedy o případ, kde se neřeší jen politický styl, ale i to, kde přesně končí tvrdá kampaň a začíná trestný čin.
Evropský soud pro lidská práva už v případu Féret vs. Belgie uznal, že stát může potrestat politika za letáky, které systematicky šíří strach vůči menšinám, aniž by porušil svobodu projevu. Nejde tedy o český výstřelek, ale o součást širší evropské praxe.
Pokud poslanci Okamuru k trestnímu stíhání nevydají, neodmítnou jen abstraktní paragraf. Odloží i šanci českých soudů vymezit hranici, kde končí „tvrdá slova do kampaně“ a kde už začíná trestné šíření nenávisti vůči konkrétním skupinám obyvatel.
A právě tady se znovu vrací otázka, jestli politici jen využívají právní rámec, nebo ho ohýbají způsobem, který dál snižuje důvěru v celý systém.
„Nevydají je, kauzy skončí“: proč je to omyl a přesto ničí důvěru
V diskusích zní jednoduchý výkřik: „Nevydají je, kauzy skončí.“ Suchý text Ústavy a judikatury ale říká něco jiného.
Článek 27 odst. 4 Ústavy mluví pouze o dočasném vyloučení stíhání po dobu mandátu. Nejvyšší soud ve stanovisku Tpjn 300/2011 vysvětluje, že doba, kdy zákonná překážka brání soudu, se z promlčecí lhůty vůbec neukrajuje. Odborné texty, například na Právním prostoru, proto připomínají prostý fakt: nevydání Babiše ani Okamury jejich kauzy nezabije, jen je odsune do chvíle, kdy jim volby přestanou chránit záda.
Jenže síla mýtu stojí na reálném zážitku lidí. Vidí, jak mandátový a imunitní výbor jedná neveřejně, jak koalice ANO, SPD a Motoristé drží 108 hlasů, a jak doporučení „nevydat“ prakticky předznamená výsledek celého pléna.
V zemi, kde Sněmovně věří jen kolem čtvrtiny obyvatel, vzniká logický pocit, že politici dokážou nepohodlné případy aspoň na čas „zaparkovat“. A že spravedlnost pro mocné tak vždycky přijde později než pro běžného dlužníka nebo zaměstnance, který musí své spory řešit bez imunitního štítu.
Historie kauzy Čapí hnízdo přitom ukazuje, že Sněmovna uměla v minulosti rozhodnout i opačně. V letech 2017, 2018 a 2022 poslanci Babiše ve stejné věci třikrát vydali.
Dnes však ta samá instituce zvažuje opačný krok v momentě, kdy koalice ANO, SPD a Motoristé ovládá 108 hlasů a zároveň chrání svého předsedu vlády i předsedu Sněmovny. Právo Babišovi ani Okamurovi žádný doživotní odpustek nedává, ale pokud se 108 poslanců rozhodne upřednostnit vlastní pohodlí před rovností před zákonem, dokážou spravedlnost pro své lídry odsunout o celé volební období, a právě tady se láme víra, že zákony opravdu platí pro všechny stejně.
