Článek
Robin hood. Muž jenž ve jménu spravedlnosti okrádal bohaté a dával chudým. Podobné příběhy nalezneme v mnoha zemích světa, pro příklad nechť slouží slovenský Jánošík. Ve většině případů slouží tento typ legendy jako maska pro brutální loupežníky a jinak tomu není ani v dnešním článku. John Dillinger se ve své době stal nejslavnějším bankovním loupežníkem USA. Měsíce na něj nevyzrála ani FBI pod svým obávaným prvním vůdcem Edgarem Hooverem. Jak tento příběh začal a skončil? A kdo byl doopravdy John Dillinger?
Nejschopnější lupič USA
Mládí našeho protagonisty je až překvapivě svou běžností. John Dillinger se narodil roku 1903 v hlavním městě státu Indiana. Jeho rodina by se dala považovat za respektovanou část střední třídy a Dillinger se od mládí nemusel bát o budoucí vzdělání. Dětství to nebylo ideální a to už kvůli smrti jeho matky roku 1907 a často bouřlivých vztahů s otcem. Mladý John byl průměrným školním studentem, ale vynikal svou samostatností a jistotou ve vlastní úspěch. Školy nechal už ve 14 letech a rychle začal střídat různá zaměstnání, ve kterých sice pracoval tvrdě, ale nikdy ne dlouho. Velmi rychle se u něj vyvinula toulavá povaha, která ho neustále táhla do nových míst a problémů.
Kdy přesně se Dillinger poprvé al na dráhu zločinů je nejasné, ale první potvrzený případ proběhl roku 1923. Po dočasném návratu k otci se Dillinger hluboce zamiloval do sousedovy dcery, ale rodina mu zabránila se s ní oženit. Rozzuřený mladík v návalu emocí ukradl auto a den s ním jezdil po okolí. Brzy ho však našla policie a Dillinger jen tak tak unikl. Ze strachu před zatčením se rozhodl zapsat se do námořnictva, které potřebovalo nové dobrovolníky a mělo ve zvyku brát problémové mladíky. Tato volba se však ukázala jako velmi chybná a Dillinger se brzy dopustil série přestupků, po kterých byl několikrát zatčen. Po pouhém roce od námořnictva zběhl a vrátil se domů.
Díky méně vyvinutým komunikačním technologiím dokázal Dillinger uniknout dalšímu zatčení a doma prohlásil, že od námořnictva odešel kvůli zdravotním problémům. Chvíli to vypadalo, že se polepšil a brzy se oženil se svou novou láskou, Beryl Hovious. Toto uklidnění nevydrželo dlouho. Dillinger se brzy seznámil s nedávno propuštěným trestancem Edwardem Singletonem. S ním se rychle spřátelil a v polovině roku 1924 se spolu rozhodli okrást místní obchod. Celá záležitost byla totální fiasko a Dillinger za ní obdržel trest 10 let vězení. Do konce života prohlašoval, že celá akce byla vymyšlena Singletonem, který však obdržel daleko mírnější trest. Za tento, dle něj nespravedlivý rozsudek Dillinger slíbil, že se po propuštění stane postrachem celé země.
Vězení se pro mladého kriminálníka mělo stát novou školou. Oproti většině spoluvězňů byl ve zločinu pouhým nováčkem, ale jeho rozhodnost a sebedůvěra mu rychle získaly respekt. A tak se Dillinger začal dozvídat vše, co potřeboval pro účinnou zločinnou dráhu. Od metod loupeží přes správné výšky úplatků až po zacházení s rukojmími. V železech nakonec strávil devět let než byl předčasně propuštěn v květnu roku 1933. Jeho reputace byla mizerná a ekonomická situace kvůli probíhající hospodářské krizi nenabízela dobré příležitosti. Je však pochybné, že by i lepší situace dokázala přesvědčit Dillingera k tomu, aby se nedal na cestu velkolepého zločinu.
Díky kontaktům z věznice si nově propuštěný mohl rychle vybudovat vlastní gang, se kterým brzy poprvé udeřil. 21. června roku 1933, méně než dva měsíce po svém vysvobození, provedl John Dillinger svou první bankovní loupež. V Komerční bance státu Indiana ukradl více než 10 000 dolarů (přibližně 5 a půl miliony moderních českých korun). Celá akce proběhla rychle a bez problémů, což umožnilo sérii dalších loupeží v následujících měsících. Dillinger si navíc vytvořil unikátní styl. Při přepadeních nikoho nezabil a ke všem se choval velmi zdvořile. Obyčejným pracujícím navíc často přenechal část ukradených peněz.
V době hospodářské krize, kdy byly banky mnohými považovány za zdroj všeho zla, si Dillinger rychle dokázal získat pověst novodobého Robin Hooda. Čtenáři novin s nadšením sledovali jeho čím dál troufalejší akce. Policie si nepomohla vlastní neschopností. Dillingera sice po dvou měsících zatkla, ale jím připravené únikové plány vedly k rychlému vysvobození. Ve spolupráci s dalšími členy nově pojmenovaného Dillingerova gangu jako byly Harry „Pete“ Pierpont a rudý John Hamilton se Dillinger dostal zpět na svobodu, což pouze posílilo jeho rostoucí legendu.
Do války se zákonem
Velkou částí úspěchu nového gangu byla technická převaha nad policií. Dillinger investoval velkou část ukradených peněz do rychlých aut, efektivních samopalů a raných modelů neprůstřelných vest. Policisté tak často ani nemohli gangstery ohrozit. Gangový vůdce si však také dával pozor, aby žádné policisty osobně nezabil. To by velmi rychle zruinovalo jeho reputaci s veřejností a případná zabití tak přenechal svým méně známým kolegům. Rád se však věnoval provokacím. Nepříliš schopný policejní velitel Mathew Leech byl známý svými problémy jasně vyslovovat slova. Dillinger mu několikrát zavolal a posmíval se policistovi napodobováním jeho výslovnosti. Tato troufalost pouze posílila Dillingerovu veřejnou slávu.
Bankovní gang měl však brzy čelit daleko nebezpečnějšímu protivníkovi než byli běžní policisté. John Edgar Hoover velel od roku 1924 Úřadu pro vyšetřování (roku 1935 jméno doplněno o slovo Federální, z čehož vychází zkratka FBI). Svou kariéru zahájil pronásledováním amerických komunistů a německých agentů za první světové války. Tvrdě pracující, silně konzervativní a fanaticky zasvěcený své práci, Hoover z FBI vytvořil agenturu, která je dodnes známá na celém světe. Dillingera však z počátku odmítal pronásledovat. Ne snad kvůli náklonnosti, ale z důvodu nedostatku zákonných pravomocí. Gangster byl podle Hoovera schopný zločinec, ale vypořádat se s ním museli bezpečnostní úřady jednotlivých amerických států.
John Edgar Hoover, první ředitel FBI, 1932
Tato zdrženlivost se však vypařila poté, co Dillinger provedl svůj druhý útěk z vězení. V lednu 1934 byl úspěšně zatčen a policie ho převezla do nejlepší věznice v zemi. Jeho útěk se podařil díky střelné zbrani, kterou do vězení propašoval a následně jí použil k výhrůžkám a útěku. Podle pozdější zprávy FBI byla jeho pistole dřevěná a kompletně neškodná. Při svém útěku však Dillinger použil ukradené auto, se kterým překročil státní hranice. To dalo FBI dostatečné legální základy, aby zahájili kampaň proti jeho gangu. Nově byl navíc prosazen zákon umožňující Hooverovým agentům používat při svých vyšetřováních střelné zbraně, což z nich pro Dillingera udělalo skutečnou hrozbu.
Samotný gangster se však Hoovera a jeho mužů příliš neobával. Daleko více problematický pro něj byl čin, který předcházel jeho lednovému zatčení. Dillinger při své poslední loupeži zastřelil policistu, což vedlo k rychlému obratu ve veřejném mínění. Po zbytek svého života se gangster snažil tento příběh vyvrátit, ale existuje dostatek důkazů, že se ho skutečně dopustil. Dillinger dokonce poskytl několika novinářům rozsáhlé interview, ve kterém popisoval své mládí a kariéru, protestoval proti obvinění z vraždy a především se snažil napravit svou reputaci u veřejnosti. Pro historii se tento akt stal velmi užitečným zdrojem, ale efekt na veřejnost byl pouze omezený.
Leden roku 1934 byl momentem, kdy se z Dillingera stal veřejný nepřítel číslo 1. Jeho jméno bylo často zmiňováno při prosazování nových zákonů, které rozšiřovali autoritu FBI bojovat s organizovaným zločinem. Sám Hoover začal Dillingera považovat za hlavní cíl své reformované agentury. Ta se transformovala od skupiny bývalých právníků a gentlemanů na militarizovanou vyšetřovací sílu. Hooverův blízký přítel a dle některých spekulantů milenec, Melvin Purvis, převzal přímé velení nad lovem gangsterů a dalších zločinných elementů, ve kterém měl od svého ředitele plnou podporu. Nad Dillingerem se začala stahovat mračna.
Poslední film
Noví lovci z FBI však i přes nové zákonné možnosti trpěli kvůli nedostatku zkušeností a to jak se zatýkáním gangsterů tak se samotnou střelbou ze zbraní. Hoover a Purvis se tyto nedostatky snažili dohnat, ale ze začátku neslavili velké úspěchy. To také vedlo ke katastrofálnímu střetu v hotelu Little Bohemia (malé Čechy), kde federální agenti dokázali Dillingera obklíčit v dubnu 1934. Omylem však začali střílet na normální hotelové hosty, což členy gangu upozornilo na nové nebezpečí. Dillinger a jeho společníci dokázali uniknout a zabili přitom jednoho z Hooverových agentů. Celá akce přinutila FBI k další sérii reforem a vedla k vlně veřejné kritiky.
Sám Dillinger však začínal cítit, že se situace obrací. Jeho loupeže byly čím dál méně úspěšné kvůli novým bezpečnostním metodám jednotlivých bank. Nově na něj byla vyhlášena odměna 10 000 dolarů, což vyvolalo paranoidní strach ze zrady. Začal tedy vytvářet nové plány na zakončení své zločinní dráhy. Cílem mělo být oloupení přepravního vlaku s penězi, které by Dillingerovi zajistilo obrovské množství peněz. Do toho hodlal podstoupit operaci na změnu podoby a následně odcestovat do Jižní Ameriky, kde by s jednou ze svých milenek založil rodinu. Byl to extrémně troufalý plán, ale Dillingera ho bral jako svou nejlepší šanci přežít.
Oloupení vlaku se nedařilo provést, ale operace obličeje skutečně proběhla. Změna podoby nebyla příliš velká, ale sám Dillinger se nyní považoval za zcela anonymního. Začal se tedy chovat čím dál víc troufale a aktivně navštěvoval filmové biografy, které vždy zbožňoval. Mělo se však ukázat, že jeho strach ze zrady byl plně oprávněný. FBI dokázala konečně získat dobrý zdroj. Městskou prostitutku jejíž kolegyně aktivně doprovázela Dillingera do biografů. Výměnou za finanční odměnu a další zisky získal Melvin Purvis přesné detaily o gangsterových filmových návštěvách. Úder přišel 22. července roku 1934.
Dillinger byl toho dne překvapivě spokojený. Těšil se na své milované filmy a nijak se netrápil s tím, že bylo nedávno zatčeno několik jeho kriminálních známých. Ve své pozměněné podobě se cítil zcela bezpečně a byl tak daleko méně obezřetný než dříve. Nevěděl, že se u biografu shromáždila úderná skupina FBI pod přímým velením Purvise. Ten si v moment konce filmu zapálil cigaretu, což sloužilo jako signál pro útok. Dillinger se nehodlal vzdát a na pár momentů unikl do vedlejší ulice. Tam ho však dostihly tři agenti, kteří ho prostříleli půl tuctem nábojů. John Dillinger byl mrtev.
Veřejný nepřítel číslo 1 byl mrtev, ale jeho legenda se teprve rodila. Tomu napomohl i jeho hlavní protivník Hoover, který z porážky Dillingera udělal jeden z hlavních triumfů své kariéry. Ironií osudu tak Dillinger a jeho gang pomohly vytvořit moderní FBI. Zbytek gangu se rozprchl, ale naprostá většina byla brzy dopadena a popravena. Pár však vyvázlo s doživotním vězením a poslední člen Dillingerovy skupiny zemřel roku 1968. Sám John Dillinger se stal námětem pro mnoho knih a filmů. Symbol končící kriminální éry a pro mnohé dosud romantická figura. A to i přes krev obětí, které si jeho akce vyžádaly.
Zdroje a další četba:
Gorn, Elliot: Dillinger's Wild Ride: The Year That Made America's Public Enemy Number One, Oxford University Press, 2011, 288 stran, ISBN: 978-0199769162
Gage, Beverly: G-Man: J. Edgar Hoover and the Making of the American Century, Viking, 2022, 864 stran, ISBN: 978-0670025374
Matera, Dera: John Dillinger: The Life and Death of America's First Celebrity Criminal, Grand Central Publishing, 448 stran, ISBN: 978-0786715589
