Článek
Zdá se, že volebním preferencím neochvějně vládne hnutí ANO, ale jak by mohl vyprávět Jiří Paroubek, preference nejsou výsledek. Nezapomínejme, že stejná parta lidí, která se dnes sebevědomě těší na vládnutí, v téhle roli za covidu pohořela tak tragicky, že hned po volbách prosili, aby si Válek převzal ministerstvo zdravotnictví co nejrychleji.
Hluboké selhání v krizovém managementu bylo doplněno i nulovým pokrokem v důležitých strategických záležitostech Česka. Ve spolupráci s Milošem Zemanem vlády hnutí ANO zmařily hned dva jaderné tendry i proto, že se je snažily přihrát Rusku. Digitalizace veřejné správy nepokročila a pro stát pracovalo na konci roku 2021 879 tisíc lidí, zatímco v roce 2013 jen 630 tisíc lidí. Lze říci, že vlády hnutí ANO dokonale projedly předcovidovou konjukturu a zanechaly po sobě tučný stát a rozvrácené veřejné finance.
V předvolební kampani bude hnutí ANO tvrdě konfrontováno se svými předchozími výsledky i s ekonomickou realitou svých dnešních slibů, které eufemisticky řečeno z pohledu veřejných financí nedávají smysl.
Hnutí ANO se může vymstít i snaha dosáhnout na voliče SPD, Stačilo nebo Motoristů k získání jednobarevné většiny. Ta je extrémně nepravděpodobná a při přetahování těchto voličů se programově a hodnotově nevyhnutelně začne posouvat do vod odrazujících voliče středové.
Naproti tomu vláda Petra Fialy doručila celou řadu pozitivních výsledků, od obnovení respektu a hrdosti naší zahraniční politiky, přes digitalizaci veřejné správy po silnou kvalitativní proměnu struktury rozpočtu včetně snížení deficitů.
Předvolební rozpočet je silně proinvestiční (kapitálové výdaje 249 mld. při schodku 241 mld.) i poměrně štědrý k platům zaměstnanců ve veřejném sektoru. Progres bude v příštím roce velmi viditelný jak při jízdě po dálnicích, tak při komunikaci se státem.
České reálné mzdy budou pokračovat ve zdravém růstu přes 4% a počet lidí, kteří budou vnímat vlastní peněženkou, že situace se zlepšuje, opět poroste. Méně budou slyšet na negativní kampaň hnutí ANO. To, jak se kdo bude cítit a kteří voliči nakonec k volbám přijdou, pak rozhodne o směřování země.
Česko si opravdu vede velmi dobře jak z pohledu rozpočtových deficitů, celkového zadlužení i podílu investic. Nejdražší energie v regionu máme mimo jiné proto, že je naše vláda domácnostem nedotuje. V okolních zemích konzumují dotace energií veřejné zdroje, které mohly být vynaloženy efektivněji.
Slovensko, poskytující svým občanům elektřinu za 1,5 Kč/kWh, jak radil Babiš i pro Česko, vynaložilo na dotace spotřeby energií od roku 2022 přes 125 mld. Kč a v příštím roce dalších 40 mld. Kč. Pokud bychom to vztáhli na velikost české ekonomiky, vynásobte čísla zhruba třemi.
Fico chce dotovat energie dál, přitom zavádí brutální konsolidační opatření, aby srazil deficit z 5,4% HDP na 4,5% HDP. Základní DPH zvyšuje na 23%, korporátní daně na 24% a zavádí transakční daň. Výbor pro rozpočtové prognózy očekává dopad konsolidačního balíčku na inflaci na 1,5%, čímž inflace v roce 2025 dosáhne 5,4% a vynuluje téměř veškerý reálný růst mezd.
Transakční daň pravděpodobně nedoručí očekávaný výběr daní, protože bude docházet k optimalizacím i odlivu kapitálu ze Slovenska. Konsolidace se významně negativně projeví na životní úrovni Slováků i hospodářském růstu.
Fico se přitom opírá o velmi křehkou většinu a jeho pozici nepomáhá ani jeho výlet do Moskvy a následný pobyt v luxusním apartmánu za 150 tisíc Kč na noc. Fica nepřipraví o moc jeho proruská eskapáda, ale právě vítr, který zasel do peněženek Slováků.
Slovensko je vázáno ve fiskální konsolidaci pokračovat, ale neshody nad dalším postupem v konsolidaci budou poslední kapkou, po které se vláda rozpadne a Fico utrpí v předčasných volbách porážku.
Dobré vyhlídky v tomto roce nemá ani Vladimír Putin. Rusko se zřejmě dostalo do bodu úplného vyčerpání rezerv a v posledním měsíci se ruskému rublu výrazně vzdaluje parita s americkým centem. Kolísavá a klesající hodnota rublu komplikuje nákupy nejen běžného zboží, ale i všeho, co je třeba pro vedení války.
Za uplynulý rok ztratilo Rusko tolik mužů jako za dva roky předchozí a podařilo se mu dobýt dvě okresní města. Sklady sovětské techniky jsou prázdné a utahující se smyčka sankcí připravuje Rusko o další zdroje z exportu nerostných surovin.
Ekonomika je ve stavu před kolapsem, což se projevuje katastrofickými nehodami kvůli zanedbané údržbě, a to i u plavidel strategického významu převážejících ropu nebo vojenskou techniku. Čím dál více signálů nápadně připomíná situaci před pádem Sovětského svazu.
S kolapsem ruské ekonomiky padne i režim Vladimíra Putina. Nikdy nebylo pravděpodobnější, že na horizontu 12 měsíců již nebude prezidentem Ruské federace. Nepomohlo by ani velmi nepravděpodobné uzavření míru. Konec válečné ekonomiky by sebou nesl ohromné změny v tocích zdrojů mezi mocenskými skupinami a ani to by Putin nemohl ustát.
Ta predikce zrcadlí i má přání, nicméně pravděpodobnost jejich naplnění je poměrně vysoká a postavená na reálných základech. Jak správně podotkl Jindřich Šídlo, ještě žádné volby v Česku nedopadly tak, jak se zdálo tři čtvrtě roku před nimi. A legendární heslo Jamese Carvilla „Je to o ekonomice!“ platí univerzálně. Přeji Česku, Slovensku, Rusku i celému světu, aby se tahle predikce naplnila.
------------------------
Zdroje:
