Článek
Karel Havlíček se svými chamberlainovskými postoji stal hrdinou nejen české proruské páté kolony, ale i ruských propagandistických kanálů. Co na tom, že jeho výroky nedávají vůbec smysl. Podle Karla Havlíčka je třeba okamžitě zahájit jednání, neboť se pozice Ukrajiny prý zhoršuje. Jak zastavení podpory napadené země pomůže vyjednávání, už nevysvětlil.
Ačkoliv hnutí ANO vypráví kudy chodí, že není proruské, v Evropském parlamentu opustilo vlivnou frakci Liberálů a zamířilo do bezvýznamné a poněkud toxické frakce Patrioti pro Evropu. V něm je kromě přísahy s Orbánovou stranou Fidesz, rakouskými Svobodnými, italskou Ligou Mattea Salviniho nebo francouzským Národním sdružením Marine Le Pen.
Tuto vybranou společnost stran se silně nacionalistickými programy, někdy doslova přímo proti českým zájmům, spojuje kromě odporu k jakékoliv hlubší evropské integraci také odpor k pomoci Ukrajině a vysoká míra empatie s osobou a činy Vladimíra Putina.
Jakkoliv proruskou orientaci hlasitě odmítají, výsledky hlasování v evropském parlamentu mluví za vše. Nikdy nepodpořili jedinou rezoluci o podpoře Ukrajiny. Podle nich je to Ukrajina, kterou je potřeba donutit jednat s Ruskem, jako by zapomněli, že právě Rusko Ukrajinu napadlo a je zodpovědné za válku, její náklady i oběti.
ANO ovšem v podpoře Ruska excelovalo i na domácí scéně. Dva jaderné tendry se snažili přihrát Rusku. Není jisté, zda bychom se dověděli o pozadí Vrbětic, pokud by informace neunikly ven k novinářům. Plynovod Stork II jako alternativa dodávek plynu od Baltu nebyl dostavěn.
Andrej Babiš se během prezidentské kampaně stylizoval do nesnesitelně ukňouraného a zoufalého chcimíra, což vyvrcholilo přímým popřením našich závazků v NATO. Andrej Babiš prohlásil, že by v případě napadení Polska nevyslal české vojáky na pomoc, protože on chce mír!
Fialova vláda za pouhé tři roky dokázala zajistit nezávislost na ruském plynu i ropě. Hnutí ANO za 8 let u moci nehnulo v této otázce prstem. Pokud to však bylo možné dosáhnout za tři roky, jednalo se od hnutí ANO především o nevůli.
Naštěstí při invazi Ruska už jsme měli vládu Petra Fialy, která jednala příkladně. Jednoznačně se postavila na stranu napadené země, byli jsme první zemí, která Ukrajině poskytla i těžkou vojenskou techniku. Zasadili jsme se o muniční iniciativu, která byla v určitých momentech klíčová pro udržení funkční obrany při zablokované americké pomoci.
Pokud by byl v té době premiérem Andrej Babiš, dočkali bychom se nejspíše nejistého odsouzení agrese, zpochybňování pomoci a stáli bychom tam, kde Viktor Orbán. Po uši v hanbě.
Andrej Babiš sice fandí Trumpovi, ale chystá se zpochybnit nákup F-35 i potřebu vydávat na obranu více než 2% HDP. Jak to bude Trumpovi vysvětlovat je komická představa, přesto bych byl její realizace rád ušetřen.
Proč stojí Babiš tam kde stojí? Jeho zájmy se částečně protínají se zájmy Vladimíra Putina. Jedním z těchto zájmů je slabá EU. Zjednodušeně řečeno, pravidla pro svůj byznys včetně dotací se lépe ovlivňují ve vlastní prospěch na úrovni národní. Větší podíl rozhodování v EU oslabuje možnosti tato rozhodnutí ohýbat ve svůj prospěch.
Ať už jste Vladimír Putin, Donald Trump nebo Andrej Babiš, vždy budete mít spíše navrch, budete-li jednat s relativně malým národním státem než Evropskou Unií jako celkem.
Druhý společný zájem je plyn. Není tajemství, že potrubní plyn je implicitně levnější než dovoz LNG. Chemičky Babišova Agrofertu ho potřebují velké množství. Jen slovenské Duslo má na svědomí přes 10% celkové spotřeby plynu na Slovensku.
Dal by Andrej Babiš přednost obraně hodnot mezinárodního práva a solidaritě s napadenou zemí před vlastním byznysovým zájmem? Myslím, že odpovědí na tuto otázku jsme si jistí jako existencí Babišova vázacího aktu k StB.
Ať už ANO k jeho postojům ke konfliktu ovlivňují zájmy jeho předsedy, průzkumy veřejného mínění mezi cílovým elektorátem, naivita nebo všechno dohromady, za zemi s takovou politickou reprezentací bych se propadal hanbou.
ANO by nás v zahraniční politice zavedlo po bok Fica a Orbána a nasměrovalo nás na východ. Taková cesta věru nevede k německým platům, ale k těm ruským.
-----------------
Historické okénko:
Arthur Neville Chamberlain byl britským premiérem mezi roky 1937 a 1940. Do dějin se zapsal především jako strůjce politiky appeasmentu, kdy se snažil předejít válce ústupky hitlerovskému Německu. Nefungovalo to. Chamberlainovi chyběl širší rozhled i diplomatické kontakty. Do své smrti v listopadu 1940 byl ale přesvědčen, že jednal správně, neboť podle jeho názoru by Británie nebyla schopná střet vyhrát.
-----------------
Zdroje:
