Článek
V jádru je to nehorázný nesmysl. Dnes je naopak čím dál více potřeba sdělovat věci jasně, stručně a výstižně. Ve sněmovně se poslanci učí pravý opak. V podstatě jediný přínos je, že se někteří poslanci naučili dát dohromady více jak dvě souvislé věty a parlament je tak velmi dobrým příkladem společenské inkluze lidí, kteří by se jinak uplatnili velice těžko.
Problém je, že to není účelem parlamentu. Účelem parlamentu je tvorba zákonů, které v Česku vytváří příznivé prostředí pro podnikání i pro život. V rozporu s všeobecným přesvědčením, jádro této práce nespočívá v řečnění před pultíkem sněmovny.
Spočívá především v práci výborů, kde je to správné místo k řešení technických detailů a oprávněných námitek. Parlamentní diskuse na plánu by měla být pouze závěrečnou show shrnující klíčové argumenty pro veřejnost.
Dnes už bohužel tato diskuse nikoho nezajímá. Koho zajímá, o čem mluvil 11 hodin Okamura nebo 6 hodin Andrej Babiš. Jejich neschopnost či nevůle shrnout to podstatné do pár smysluplných vět politickou diskusi v zemi zabíjí. Sněmovními projevy už se nezabývají ani novináři, hledat obsah v hodinových bezobsažných plácáních není efektivní.
Plácání u pultíku a noční šichty ve sněmovně zdržují od skutečné práce, kterou by poslanci měli trávit především studiem projednávané problematiky a konzultacemi jak mezi sebou, tak s dotčenými. Rekordní počet schůzí včetně mimořádných však tento proces závažně narušuje. Legitimitu obstrukčního jednání odmítl jako praxi i Ústavní soud.
Jednací den sněmovny vyjde daňového poplatníka na zhruba 4 MCZK, trojmístný počet schůzí (124 v tomto volebním období je rekord) i jejich délka často dlouho do noci dopadá nejen na poslance, ale také na jejich týmy, sněmovní personál a rodiny všech zúčastněných.
Ovšem ještě horší jsou náklady, které nízká efektivita zákonodárství přináší ekonomice. Máme zpoždění v celé řadě klíčových norem a problematik, namátkou Lex OZE III se schvaluje opožděně a české firmy kvůli tomu investují do výstavby bateriových uložišť v Německu místo u nás.
Vázne i projednávání norem s těmi, na které dopadají. Kolega z TOP 09 zorganizoval setkání s předsedou zemědělského výboru pro místní zemědělce, velké i malé. Akce zrušena, další mimořádná schůze. Když se toto stane za rok několikrát, lidé ztrácí chuť něco takového organizovat či se toho zúčastňovat. Pak fňukejme, že jsou politici odtrženi od reality, když místo reality v terénu musí čas trávit poslechem nesmyslů ve žvanírně, pardon sněmovně.
A teď do toho ráje zkuste na kandidátky nominovat ty nejlepší z nejlepších, kteří mají potenciál zemi někam posouvat. Jeden za druhým zdvořile odmítají. Být poslancem schopné lidi nijak neláká, neláká to ani ty, co už si to vyzkoušeli.
ANO a SPD svým přístupem záměrně vytváří prostředí, které přitáhne maximálně lidi průměrné a podprůměrné, kteří by nikdy podobné peníze mimo veřejný sektor neměli šanci vydělat. Lidem schopným ovšem poslanecké platy nepřipadají atraktivní. Nepřipadají atraktivní ani lidem, kteří vydělávají méně, protože ty pracovní podmínky jsou prostě otřesné.
Musíte počítat s každodenní porcí běžných nadávek, přibližně jednou týdně se vám ozve profesor Vysoké školy života s něčím ve smyslu „Copak nevíte, že dolar jako světová měna končí“ a přibližně jednou měsíčně dostanete výhrůžku smrtí. To v případě, že s politikou lehce flirtujete zhruba jako já (rozuměj bezvýznamný regionální předseda bez jakékoliv veřejné funkce).
Pokud chcete vidět skutečné peklo, navštivte sociální sítě naší předsedkyně Markéty Pekarové Adamové. Tam naleznete odpověď, proč je tak málo žen v politice.
O jízdenku do pekla nikdo nestojí. Na vině jsou jak opoziční strany, které rozvrátily kulturu parlamentní diskuse, tak i všichni občané, kteří něco takového tolerují, případně se na tvorbě toxicity politického prostředí přímo podílejí právě tím, že otravují zlobou a nenávistí sociální sítě.
Je ještě vůbec možné vrátit se k racionalitě a věcným argumentům ve společenské diskusi? Zvládneme to bez změny jednacího řádu? A jak můžeme chtít po občanech slušnou a věcnou diskusi na sociálních sítích, když se společenští lídři chovají v parlamentu takto?
Do politické diskuse nepatří dlouhé bezobsažné žvanění, ale stručné, jasné a fakty podložené argumenty. Nepatří tam zatvrzelost a emoce, ale racionalita a naslouchání. Vánoce jsou možná ten správný čas, aby se aktéři zamysleli nad svým jednáním a přemýšleli, jak parlamentní diskusi vrátit slušnost a obsah.
----------------------
Zdroje:
