Článek
Ekonom Lukáš Kovanda odpálil na LinkedIn a několika zpravodajských serverech přebírajících jeho texty doslova bombu. „Český Green Deal je tu, vláda ho chce schválit bez pozornosti médií nyní v čase dovolených. Jen pohonné hmoty kvůli němu mají zdražit o 10 Kč/l.“
Pozornost médií si tak tento ekonom nepochybně získal, protože nic nepotěší čtenáře tolik jako pikle ze strany vlády, která nám opět zdraží život. Problém je, že každé slovo té věty je špatně. Že se Lukáš Kovanda snaží urvat mediální pozornost často způsoby za hranou etiky, si většina jeho sledujících v posledním roce určitě všimla.
Je pak velkým selháním novinářů, pokud šokující informace bez dalšího kontextu převezmou k vytváření vlastních šokujících titulků. I když u Blesku asi nikdo nečeká seriózní informace.
Podstatné je, že vláda žádný český Green Deal neschvaluje. Vláda na svém zasedání měla rozhodnout o vítězi tendru na Dukovany a probrat tři strategické dokumenty: Státní energetickou koncepci, Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu a Politiku ochrany klimatu.
Všechny tři dokumenty procházejí již několik měsíců veřejným připomínkovým řízením, nejedná se tedy o nic utajovaného. Schválením těchto dokumentů nevzniká žádná nová legislativa. A už vůbec jimi nezdražují pohonné hmoty.
Původcem zatížení pohonných hmot emisními povolenkami je směrnice EU schválená během českého předsednictví, která je ovšem jen logickým pokračovatelem dříve schválených závazků. Systém obchodování s emisními povolenkami ETS 2 je plně oddělený a nezávislý od stávajícího systému ETS 1.
Nařizuje nákup povolenek dodavatelům energií a pohonných hmot s tím, že systém obchodování obsahuje mechanismy proti růstu cen povolenky nad hranici 45 EUR. Při této maximální ceně povolenky a ceně benzínu 40 Kč/litr by to znamenalo zdražení o 2,7 Kč na litr.
Kde vzal Lukáš Kovanda 10 Kč na litr? Inu ze studie německého think-tanku Agora Energiewende. Jeho studie říká, že k naplnění klimatických cílů by bylo potřeba, aby se cena povolenky pohybovala nad úrovní 300 EUR. Tedy nikoliv, že rozšíření systému emisních povolenek zdraží pohonné hmoty o 10 Kč, jen že by takové zdražení pomohlo naplnit cíle klimatické politiky.
Technicky vzato Lukáš Kovanda nikde nelhal, ale problém je, že mediální titulky a zkratky vynechávají dost podstatné detaily.
Realita v podobě maxima na úrovni 2,7 Kč/litr asi nezní tak bombasticky, zejména když uvážíme, že z ceny 40 Kč/litr připadá polovina na spotřební daň a DPH.
Výnosy z nového systému emisních povolenek se stanou příjmem Sociálního klimatického fondu, ze kterého bude moci Česko mezi léty 2026-2032 čerpat částku 40 mld. Kč. Spolu s kofinancováním ve výši 25 % tak bude k dispozici až 50 mld. Kč pro kompenzace negativních dopadů na domácnosti a firmy.
Stojí za to si připomenout, proč to vlastně všechno děláme. Děláme to kvůli ochraně klimatu. V roce 2022 dosáhla koncentrace CO2 v atmosféře 421 ppm, o 30 % více než v roce 1960. Díky spalování fosilních zdrojů dál roste. Evropa nepatří mezi největší znečišťovatele dnes, ale historicky ano.
Uhlíkovou neutralitou dosaženou v roce 2050 klimatické změny nezvrátíme, zamezíme ale dalšímu prohlubování problému. Ten problém v podobě extrémního počasí, vysokých teplot, sucha, migračních vln atd. vnímáme už dnes, a to s intenzitou, kterou klimatické modely před deseti lety očekávaly kolem roku 2050.
Druhý rozměr je bezpečnostní. Evropa je historicky dovozcem většiny energie, zejména v podobě ropy a zemního plynu. Přes 40 % zemního plynu a 30 % ropy se před konfliktem na Ukrajině dováželo do EU z Ruska. Ovšem ani s ostatními vývozci nás nepojí nějaké silné přátelství. Má-li hrát EU ve světě větší roli, musí významně posílit svoji energetickou suverenitu.
Globální poptávka po ropě dosáhne vrcholu nejspíše už v roce 2029 a produkce bude převyšovat poptávku. Ceny ropy budou mít tendenci klesat, následně i ceny pohonných hmot. Smyslem povolenky je ocenit uvolněný uhlík, jinak by tu s námi fosilní paliva byla ještě velmi dlouho. Adaptace na klimatickou změnu by nás pak vyšla na daleko více, než stojí tato forma uhlíkové daně a urychlení přechodu na čisté technologie.
Velký vládní problém je, že za velice rozumnou politikou zelené transformace neumí stát. Neschopnost současné směřování obhajovat a vysvětlovat vede nevyhnutelně k tomu, že senzační výkřiky o šokujícím zdražení mají odezvu.
Pole veřejné diskuse je vyklizeno šiřitelům polopravd a senzací. Odpovědnost vůči životnímu prostředí je přitom pravicovou a konzervativní hodnotou. Rozumná míra znevýhodnění fosilních paliv ve prospěch čistých technologií je velice efektivní cestou, jak tuto odpovědnost naplnit.
---------------
Zdroje:
