Česko předstihlo Německo v makroekonomickém zdraví

Pro malicherné spory o detaily konsolidačního balíčku většině občanů a možná i většině členů vládních stran uniklo to nejpodstatnější, výsledek. Tvrdá makroekonomická data však ukazují jednoznačnou úspěšnost vládnutí Petra Fialy. Česko dostalo odtučňovací kůru a má opět formu středoevropského ekonomického tygra.

Všechny země v regionu zasáhla jak covidová krize, tak krize energetická. Polsko, Německo, Rakousko, Maďarsko i Slovensko byly silně závislé na ruských energetických surovinách a některé jsou na nich neprozřetelně závislé dodnes.

Vládě Petra Fialy byla silně vyčítána střídmost v podpoře domácností a firem. Podle opozice to bylo vždy pozdě a málo. S odstupem času se ale ukazuje, že střídmost v podpoře spotřeby byla více než na místě. Polsko, Slovensko i Maďarsko se dodnes potýkají s rozpočtovými důsledky opatřeních, které opozice doporučovala i u nás a vláda k nim naštěstí nepřistoupila. Snížení DPH, cenové stropy a subvence nebyly ničím jiným než draze dotovanou spotřebou, která navíc působila negativně na potřebné investice do energetických úspor.

Výsledek je, že Česko má vůbec nejnižší schodek veřejných rozpočtů ze všech zemí v regionu na úrovni 2,2% HDP oproti druhému nejlepšímu Německu s 2,8% HDP. Přesto máme rekordní úroveň veřejných investic ve výši 4,7% HDP, vyšší úroveň má jen Polsko se 4,9% HDP, zatímco Německo investuje 2,9% HDP.

Česko se může pyšnit i nejmenším veřejným dluhem v regionu a nejnižší inflací. Samozřejmě inflace v dubnu byla shodou faktorů podstatně vychýlena směrem dolů, přesto platí, že zatímco Česko prožilo silnější šok, naši sousedé s výjimkou Německa dnes mají výrazně vyšší inflaci trvalejšího charakteru způsobenou právě nezdravě vysokými rozpočtovými deficity.

Vládě České republiky se povedlo obnovit makroekonomickou stabilitu, reformovat veřejné rozpočty na udržitelnou trajektorii a nastartovat tak udržitelný a zdravý růst, zatímco okolní státy klíčové reformní kroky a vynucená fiskální konsolidace teprve čeká.

Výsledkem všech výsledků je pak výhled tempa růstu reálných mezd. Ty české porostou letos o 4,3% a silnější růst si zachovají i v letech příštích. To ostře kontrastuje s růstem reálných mezd na Slovensku, které už v letošním roce přistoupilo k fiskální konsolidaci. Ta měla snížit deficit veřejných financí z 5,3% na 4,4%, nicméně opatření Ficovy vlády snížily kupní sílu, podpořily inflaci a výsledkem je ztráta dynamiky růstu HDP i reálných mezd. Mzdy na Slovensku porostou v letošním i následujících letech v reálném vyjádření okolo 1%, přičemž deficit pro rok 2025 opět překročí neudržitelných 5% HDP. Pro Andreje Babiše je Robert Fico velký vzor, ale čísla neúprosně ukazují, kam taková politika vede.

Růst reálných mezd v rozmezí 1-1,5% čeká v roce příštím i Německo, Rakousko a Polsko, Maďarsko je na tom o něco lépe se 3%, ale za cenu vysokých deficitů. Až je začne opravdu krotit, dopad do reálných mezd bude pravděpodobně negativní. Letos přitom ještě německé mzdy rostou o téměř 3%. Německo dohání podinvestovanost minulých let a ačkoliv plány kancléře Merze zní ambiciózně, zatím neopustily papír.

Dnes máme opravdu nejzdravější makroekonomické ukazatele v celém regionu a budeme-li se držet odpovědné politiky, reformního úsilí a inovací, naše životní úroveň bude růst poměrně svižně. Nekažme si stávající kurz volbou proruského primitivního populismu. Jeho recepty prostě nefungují.