Článek
Objektivně vzato je nářek zemědělců na klesající výkupní ceny poněkud nemístný. Po komoditním šoku způsobeném rusko-ukrajinským konfliktem se ceny vracejí tam, kde byly před válkou. Žádný soudný zemědělec přeci nemohl věřit, že takto vysoké ceny vydrží.
České zemědělství loni vydělalo něco přes 9 miliard korun oproti 22 miliardám v roce 2022, ale reálně to odpovídá průměrnému zisku v letech předchozích, rok 2022 byl právě typický vysokými cenami komodit.
Propad cen není dán tím, že se v Evropě objevuje levné ukrajinské obilí, ale zkrátka tím, že se ceny vracejí někam k dlouhodobě obvyklé hladině. Ostatně Česko vyváží 25× větší objem pšenice, než dováží. Brojit proti ukrajinským zemědělcům, kteří sklízejí svoji úrodu v neprůstřelných vestách, je z pozice evropského zemědělce zahlceného dotacemi poněkud pokrytecké.
Ještě větší pokrytectví je, když zemědělci vyjedou na svých moderních strojích, každý v hodnotě několika milionů korun, blokovat dopravu daňovým poplatníkům, kteří na každý takový stroj přispěli třeba i 60% pořizovací ceny. Že stroje pálí naftu, na kterou dostávají velkorysou vratku spotřební daně opět na úkor ostatních daňových poplatníků ani netřeba zmiňovat.
Poslední kapkou je pak až šokující míra buranství, která zahrnuje chování vůči panu ministrovi, který se s nimi přišel setkat, sklopený hnůj před úřadem vlády nebo ucpaný tunel díky nehodě způsobené vjetím jednoho z traktorů do protisměru.
Pokud vláda zaujme tvrdý postoj a zemědělci nedostanou ani ty zdroje, které byla původně připravena uvolnit, bude to naprosto zasloužená odpověď na nesmyslně nátlakové chování.
Podstata změny v evropském i českém zemědělství včetně Green dealu, je totiž naprosto správná. Spočívá v přesměrovávání dotací od podpory produkce k podpoře péče o krajinu, uchování kvality zemědělské půdy, její ochrany před erozí i nadměrnému používání umělých hnojiv a pesticidů.
Ne všichni zemědělci s tím souhlasí a souhlasit nejspíš nikdy nebudou. Část zemědělců je bohužel hrdými pokračovateli komunistické tradice plundrování krajiny a kategoricky odmítá řešit biodiverzitu. Proč také, když se ve zplundrované krajině přemnoží hraboš, natáhnou ruku a nechají si zaplatit aplikaci jedu pěti sty korunami na hektar.
Zapálení stromu v Bruselu ideovými souputníky je takový smutný symbol přístupu průmyslového zemědělství ke krajině.
Zemědělství konzumuje 30 % evropského rozpočtu, přitom se na HDP podílí jen okolo 2 %. K dotacím z EU proudí i část národních dotací. Společnost, která tyto dotace ze svých daní hradí, to dělá z určitého důvodu a má plné právo za to něco požadovat, například odpovědný přístup ke krajině.
Vždy můžeme civilizovaně diskutovat o tom, zda právě opatření xy je opravdu to, co zajistí ochranu půdy před erozí nebo žádoucí rozvoj biodiverzity, či zda lze takového cíle dosáhnout efektivnějšími cestami.
Cestou určitě není najíždět s traktory a hnojem do Prahy a věřím, že velká část zemědělců je si toho dobře vědoma. Asociace soukromého zemědělství se od nátlakových akcí tohoto typu distancovala, takže selský rozum zdaleka nevymřel. Ovšem některé způsoby chování ke krajině i ke zbytku společnosti by vymřít měly.
----------------------
Zdroje:
