Článek
Současné nápady na jeho oživení mají samé děsivé parametry a bude nejlépe, pokud se vzkříšení druhého pilíře nepodaří. Není důvod věřit, že by přežil jedny parlamentní volby.
Hodně divoký nápad je, aby druhý pilíř financoval výstavbu jaderných bloků nebo dopravní infrastruktury. Pokud vám něco nevoní v rovnici solidního výnosu střadatele a zároveň efektivního financování státu, nevoní vám to naprosto správně. Tahle rovnice nevychází a má jen poražené. Stát bude vždy schopen půjčit si na finančních trzích levněji a střadatel vždy schopen dosáhnout lepšího hodnocení svých úspor.
Státem řízený, či veřejnoprávní fond, jehož alokace investic by nicméně do značné míry byla determinována státem, není příjemná představa. Stát není schopen dobře řídit ani organizace, které spravuje dnes a neumím si moc představit, jak bude řídit investiční fond.
V kombinaci s povinností v tomto pilíři spořit mě to jako daňového poplatníka i jako střadatele docela děsí. Dobrovolná varianta naráží na problém nízkého zájmu, který je upřímně oprávněný nejen, pokud by byl fond svázán s veřejnými investicemi, ale i kvůli krátké životnosti předchozího druhého pilíře.
Mezi zvažované návrhy patří i to, aby ať už v druhém či stávajícím třetím pilíři mohl přispívat na povinné bázi zaměstnavatel, přičemž zaměstnanec do určitého věku by přispívat nemusel. Někomu to může znít logicky, však mladý člověk má mnoho výdajů, hypotéka, založení rodiny atd. Jenomže to se pokoušíme řešit problém nedostatečného příjmu a úplně ze špatného konce.
Pokud má onen člověk nízký příjem, ze kterého není schopen spořit na důchod (přitom okamžité zhodnocení vlastního příspěvku od 500 Kč o 20 % státní podpory je velmi motivačních), pak by neměl investovat do své životní úrovně v důchodovém věku, ale do zvýšení své kvalifikace, aby dosáhl na lepší příjem.
Stejně tak povinný příspěvek zaměstnavatele bez participace zaměstnance vyvolává otázku, zda dotyčný člověk není nucen příliš preferovat budoucnost před přítomností a zda by mu tedy zaměstnavatel raději neměl vyplácet vyšší mzdu.
Základní otázka, kterou má smysl si položit, zní, v čem má být vzkříšený druhý pilíř odlišný od pilíře třetího? Pokud odpověď zní ve smyslu větší participace státu na alokaci investic, garance či přímo státní řízení fondu, utečme od tohoto nápadu co nejdál a držme si peněženky.
Nejdůležitější vlastností kapitálového pilíře důchodového systému nejsou příspěvky státu ani jakákoliv jeho jiná participace, ale dlouhý investiční horizont, ve kterém největší bohatství střadatele netvoří ani jeho příspěvky ani příspěvky státu, ale výnosy z výnosů. Ano, pro mnohé překvapivě stát nepřispívá na penzijní spoření proto, aby vylepšil vaši finanční situaci, ale aby vás motivoval spořit co nejdříve.
Máme-li po posledních úpravách vyladěný třetí pilíř, který umožňuje spořit jak u profesionálních penzijních společností, tak i jinými formami, je to naprosto dostatečné a stát by měl věnovat energii především postupným rozumným úpravám pilíře prvního, který je do určité míry odsouzen směřovat k rovnému důchodu.
V podstatě je to tak i dobře, protože po předchozích zkušenostech čím menší vliv má stát na naše bohatství v důchodu, tím lépe. Našim penězům je nejlépe pod naší kontrolou a co nejdále od hrabivých rukou státu, který v Polsku, Maďarsku i Slovensku peníze střadatelů v druhém pilíři znárodnil. Náš předchozí druhý pilíř vydržel přesně tři roky a není žádný rozumný důvod věřit, že by mohl v této zemi být vytvořen a provozován udržitelným způsobem.
----------------
Zdroje:
