Hlavní obsah
Názory a úvahy

Ekonomický migrant je přínosnější než azylant

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Pixabay

Profesor Raffelhüschen z univerzity ve Freiburgu přišel se studií, podle které Německo na migraci prodělává. Tato studie je tak radostně citována odpůrci migrace napříč spektrem.

Článek

Může mít pravdu? Pokud ano, lze na základě takové studie stavět obecné předpoklady výhodnosti nebo nevýhodnosti migrace? To samozřejmě ne. Studie pracovala přímo s německou realitou a oponentury jí vytýkají mimo jiné například fakt, že počítá s dětmi migrantů narozených v Německu jako se zátěží po celý životní cyklus, což tak samozřejmě není. Kromě toho i sám Raffelhüschen ve studii uvádí, že podstatnou příčinou nepříznivých čísel je nastavení německého sociálního systému, který považuje za neudržitelný.

Z pohledu ekonomického přínosu pro hostitelskou zemi je optimální ekonomický migrant, který přijede do země na omezenou dobu za účelem vydělat peníze. Jazyk potřebuje zpravidla znát v omezeném rozsahu, přicestuje, ubytuje se na ubytovně, aby minimalizoval své náklady, generuje přidanou hodnotu svému zaměstnavateli, dostává mzdu, platí daně, odvody a velkou část mzdy posílá do své domovské země za rodinou.

Tohle je v podstatě win-win model pracovně migrační politiky, která přináší benefity zemi přijímající i vysílající. Díky tomu, že rodina pracovníka zůstává v zemi vysílající, negenerují se zde téměř žádné náklady pro sociální, zdravotní a vzdělávací systém. Toto by mělo být základním modelem legální pracovní migrace z mimounijních zemí.

Pak je tu model vhodný pro dlouhodobý pobyt vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří přicházejí i s rodinami. Zde logicky přichází ke slovu i náklady migrace v podobě zajištění vzdělání a zdravotní péče. Sociální náklady nebývají obvyklé, zejména proto, že se jedná o bohaté lidi. I zde asi nelze mít pochybnosti o čistě pozitivním fiskálním efektu.

Tento model migrace je v podstatě ztělesněním snu většiny politiků, kteří říkají migraci ano, ale jen pro špičkové profese. Pokud mezi to zařadíme lékaře, už je tu pár problémů s jazykem, komunikací s pacienty, nostrifikací atd., což se u IT programátora nestane.

Nejhorší ekonomický přínos mají humanitární uprchlíci. Lidé, kteří jsou staří a nemocní, budou na pomoc odkázáni nejspíše do konce života. Ti mladší, zdraví a rodiny s dětmi pak budou po několik let pro systém zátěží. Motivace pracovat a integrovat se je do určité míry snížená, protože uprchlíci z nějakého důvodu chtějí věřit, že se brzy vrátí domů.

Sníženou motivaci k práci a integraci mají ovšem i lidé, kteří čelili bezvýchodné situaci v místě původu a chtějí to zkusit kdekoliv jinde, aniž by však měli reálné informace o tom, co to obnáší, přičemž jsou zpravidla schopni se uživit, ale jejich nahromaděné zdroje často končí v rukou pašeráků. Následně se jako nelegální migranti potulují po Evropě bez perspektivy, možnosti integrace a s vyhlídkou na deportaci. Nicméně počet těchto lidí je možné účinně omezit právě vhodným systémem legální pracovní migrace.

Humanitární uprchlíci představují ten největší rébus ohledně přínosnosti takové migrace. Výsledky německé zkušenosti se Syřany nejsou nikterak špatné. Na integraci potřebují v průměru 6 let. Z velké uprchlické vlny mělo po pěti letech práci 61% mužů a jen 27% žen. Tři čtvrtiny žen mají nezletilé děti a svou roli hraje samozřejmě i kulturní faktor.

Pokud bychom srovnávali syrskou a ukrajinskou migrační vlnu, tak právě ten kulturní rozdíl by měl nejspíše podstatný vliv na výsledek a přebyl by fakt, že v ukrajinské migrační vlně jsou vyšším podílem zastoupeny ženy a děti.

Tou nejzajímavější otázkou je dlouhodobý přínos takové migrace. Zmíněná studie argumentuje tím, že migranti pracují za tak nízké mzdy, že nikdy neodvedou dost peněz, aby vydělali na důchody, které v Německu obdrží. Nicméně tento problém se tak musí vztahovat i na místní nízkopříjmové skupiny obyvatel a jádro problému neleží v migraci, ale nastavení německého sociálního systému.

Dostane-li se potomstvu migrantů dobrého vzdělání, jejich šance na dosažení průměrných a nadprůměrných příjmů budou o mnoho vyšší než v případě jejich rodičů. Nicméně nelze vyloučit negativní jev vzniku uzavřených komunit, které pak výsledky nové generace výrazně limitují.

Takový jev není spojen nutně s migrací, u nás tomu říkáme sociálně vyloučené lokality a ani my nemáme žádný spolehlivý recept na prevenci jejich vzniku a jejich integraci. Každopádně představují vážný problém v ušlém potenciálu i souvisejících negativních sociálních jevů.

Existence nebezpečných čtvrtí ve Francii, Belgii a dalších státech je někdy poněkud démonizována, ale ten problém i náklady s ním spojené jsou reálné. Je třeba je brát do úvahy při tvorbě jak migrační, tak sociální politiky.

Aby byla migrační politika přínosem, je třeba zapracovat na několika klíčových aspektech. Tím nejdůležitějším je možnost legální pracovní migrace z třetích zemí za harmonizovaných předem daných podmínek. Čím širší možnost legální pracovní migrace, tím méně je té nelegální a tím méně zdrojů mají k dispozici pašerácké organizace.

Druhým aspektem je nakládání EU se svojí hospodářskou silou při prosazení svých zájmů. Máme rozvojovou pomoc, rozvojovou spolupráci, přístup na unijní trh pro zboží a služby i práci. To jsou velmi silné páky a není možné, aby země čerpající jakýkoliv z těchto benefitů například odmítala přijímat zpět své vyhoštěné občany, nespolupracovala na jejich identifikaci atd.

Třetím je pak práce na eliminaci vyloučených lokalit a prevence jejich vzniku. To už je problém více lokální a do značné míry závisí na schopnosti měst a obcí poskytovat sociální bydlení jinak než koncentrované v jednom místě, celkovou funkčností trhu s bydlením, kvalitou vzdělávacího systému atd. Navzdory komplexnosti řešení tento problém řešení má a je třeba na něm pracovat, nikoliv před ním zavírat oči.

Migrace ve finále přínosná je z hlediska ekonomického, demografického i kulturního. Má i své náklady, přičemž minimálně některé chceme omezit (kriminalita), jiné však musíme akceptovat, protože jsme lidé – nelze odepřít pomoc lidem prchajícím z válečné zóny, pronásledovaným atd. navzdory tomu, že nemusejí mít pozitivní ekonomický přínos.

Každý člověk je z pohledu ekonoma cenný zdroj a má potenciál vytvářet hodnoty. Abychom mohli z migrace benefitovat, musíme vytvářet prostředí, které rozvoj potenciálu podporuje nejenom u migrantů.

--------------------------

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz