Článek
Manipulaci, kterou se tak rádi ohánějí i čeští fanoušci Smeru a populismu obecně, lze docela spolehlivě vyloučit. Nedává totiž pražádný smysl pokoušet se manipulovat s exit pollem, který již nic neovlivní.
Část rozdílu jde určitě i za faktem, že není jednoduché dát dohromady správný reprezentativní vzorek a očistit ho od neupřímných odpovědí. Ve skutečnosti exit polly v Česku nebo na Slovensku většinou nebyly schopny realitu zachytit. V Čechách to i proto média a agentury vzdaly už před lety. Druhým důvodem je poměr ceny a výkonu. S rychlostí sčítání výsledků hlasování nedává investice do pořádného exit pollu s životností maximálně dvou hodin smysl. Stejný osud po této zkušenosti možná potká i exit polly na Slovensku.
Nás by ale měla trápit podstata problému a tou je, proč je tak zatraceně těžké udělat vypovídající exit poll? Proč tak špatně čteme společenské nálady z pohledu centra směrem k periferii? Členění společnosti na vzdělané progresivní měšťáky a nevzdělaný konzervativní venkov nefungovalo dost dobře nikdy. Viděl jsem pár pokusů o segmentaci české společnosti sofistikovanějšími způsoby, ale žádný mi nepřišel dostatečně uspokojivý.
Společnost je mnohem pestřejší, než by se na první pohled mohlo zdát a její segmenty mluví rozdílným jazykem, což nutně neznamená, že by existovaly ostré dělící linie nebo dokonce diametrálně odlišné postoje. Ale právě správný komunikační jazyk může být příčinou toho, proč člověk hodnotově orientovaný na EU a západ hodí lístek Ficovi.
Populisté mají poněkud jednodušší úlohu v tom, že ochotně slibují lidem vše, co jenom naznačí, že by si přáli, a vytváří se tak iluze, že vlastně tu společenskou hádanku vyluštili nejlépe. Mně je tedy ze strany, která potřebuje ke svému souhlasu či nesouhlasu s obrannou dohodou s USA průzkum veřejného mínění, zle.
Pro normální nepopulistické politické strany není řešením ohýbání svých hodnot a postojů podle toho, co vychází v sociologických průzkumech. Dobrý politik se neptá lidí, co oni chtějí, ale přesvědčuje je, aby ho následovali pro jeho vlastní postoje a hodnoty. Na tom se nic nemění.
Bohužel schopnost nepopulistických politických stran komunikovat své postoje a hodnoty k různým společenským segmentům je velmi slabá. Jednak skupina lidí tvořící komunikaci politických stran žije v jakési bublině, kde se jeví některé postoje a jejich důvody tak samozřejmé, že necítí pražádnou potřebu je před veřejností hájit nebo vysvětlovat. Pokud už to zkusí, mluví k celé společnosti stejným jazykem, čemuž, ne zcela nepřekvapivě, určité společenské segmenty nerozumí.
Progresivní Slovensko tak vůbec nedokázalo oslovit nejen slovenský venkov, ale ani všechny segmenty ve větších městech, proto bylo od vítězství velmi daleko. U nás nepřekvapí, že náhled mladého Pražáka na svět je úplně jiný než venkovského padesátníka, to ale neznamená, že by nemohli volit stejně.
Že by politické strany měly společnost spojovat a nikoliv rozdělovat, kupodivu není žádná fráze, ale podstata návodu k překonání odlišných světů a jazyků. Pro mne jsou velice poučné poslední roky, kdy nejsem prakticky nikde pořádně usazený a přesouvám se stále mezi Prahou, malým městem a vesničkou. Jak daleko od sebe můžeme být, navzdory stejným hodnotám.
Typickým tématem je klimatická změna. Téma je to stejně palčivé pro město i pro venkov, vlna veder i vlna sucha má nepříjemné dopady na všechny. Jenomže řešení, která občas vzcházejí z jednoho prostředí, považují lidé v jiném prostředí za naprosto scestná (a nutno říci, že nikoliv neoprávněně). Zatímco Pražan docela ochotně přivítá zvýhodnění veřejné dopravy, člověk z venkova nikoliv, no zkuste se mimo Prahu pohybovat veřejnou dopravou namísto autem. Obyvatel paneláku v Praze nebo bytovky na malém městě asi nebude úplně nadšený z vize dobíjení elektromobilu z vlastní solární elektrárny, ale bude přemýšlet, kde má sakra ten elektrický krám dobíjet. Nad omezením konzumace masa bude chovatel skotu lomit rukama.
Když tedy máme přinášet řešení, je třeba se ujistit, že jde o řešení smysluplná pro co nejvíce segmentů a vysvětlovat, jak takové řešení přináší benefity přímo pro ně. U tématu klimatické změny bude farmáře zajímat dostatek vody, obyvatele paneláku dostatek elektřiny, e-mobilita je primárně atraktivní pro nízké provozní náklady i jízdní vlastnosti. Argumentace snížením uhlíkové stopy zabere na velice úzký segment společnosti a co nezabere vůbec, je poučování lidí, jak mají žít.
Lidi v každé segmentu zajímá především, jak se jejich život posune k lepšímu. A schopnost politiků prodat takto jejich řešení pomocí různých argumentů různým segmentům společnosti rozhodne o úspěchu či neúspěchu. Neznamená to nabízet jiná řešení a postoje různým segmentům, ale komunikovat jim tatáž řešení a postoje různými jazyky tak, aby byla tato řešení pochopena, přijata a ideálně následována. Tedy otevřít dané téma tam, kde se daného segmentu nejvíce dotýká, a následně vysvětlit souvislosti s prezentovaným řešením.
Smutným faktem je, že současné vládní koalici se to příliš nedaří a jediné, co udržuje jakž takž podporu vlády, je hrůznost alternativ v podobě opozičních hnutí. Pokud by se Andrej Babiš rozhodl vstupovat na politickou scénu dnes obdobně jako nastupoval v roce 2012, udělal by klidně 40 %. To, že je nemá, je pouze vykoupeno zkušeností se ztracenou dekádou Andreje Babiše, jejíž největší úspěchy si můžeme prohlédnout v hale Martiny Sáblíkové.
My nejsme Slovensko. Babiš není Fico. Jenomže politika je o komunikaci a ta vládní koalici zoufale nejde. Její kroky často nechápou ani vlastní voliči. Do příštích voleb budou muset strany vládní koalice přijít s mnohem smysluplnější a konkrétnější nabídkou řešení problémů země a správně ji odkomunikovat co největšímu počtu společenských segmentů. Kde se to nepodaří, tam bude Babišovo nebo Okamurovo.
-------------
Zdroje:
