Článek
V roce 2011 jsem byl ještě jako student VŠE u toho. Druhý nejbohatší člověk v zemi, který o týden dříve vytáhl do boje v ostrém výstupu v OVM, zaplnil aulu i atrium. Jako studenti jsme byli zvědavý na historky z podsvětí, inspiraci pro podnikání i jeho politické ambice.
Těšili jsme se na novou stranu od středu napravo, která nahradí zdiskreditované Věci veřejné a pomůže dalším pravicovým stranám opět porazit socialisty a komunisty. Nervózní miliardář předstoupil před studenty pokorně a dokázal svými myšlenkami zaujmout. Působil dojmem člověka, který chce přinést do politiky určitou míru profesionality a posunout zemi vpřed. Rozvoj zamrzlé infrastrukturní výstavby i odpor ke schodkovým rozpočtům bylo něco, co na VŠE imponovalo většině posluchačů.
ANO opravdu šlo do prvních voleb jako středopravicové uskupení cílící primárně na voliče ODS. Volby roku 2013 byly předčasné kvůli skandálu kolem Petra Nečase a ODS to zasadilo těžkou ránu, ze které se sbírala velmi dlouho. K Babišovi vzhlíželo mnoho podnikatelů, neboť očekávali, že podnikatel rozumí jejich potřebám.
Do evropských voleb o rok později se ANO jednoznačně hlásilo k proevropskému směřování a přidalo se k liberální frakci vedené Guyem Verhofstadtem, kde je trochu překvapivě dodnes.
Pak se ovšem začalo hnutí rozkročovat doleva a bojovat o voliče sociální demokracie. Kniha „O čem sním, když náhodou spím“ pak byla posledním pokusem prezentovat hnutí ANO jako politickou sílu myslící na budoucnost. Reálně ovšem hnutí ANO přebralo levicový elektorát socialistů a komunistů, neboť žádná ze stran nenabízela svým voličům tolik, co dokázal slíbit Andrej Babiš.
Dvě období vlády hnutí ANO lze označit za ztracenou dekádu. Česko se vezlo na silném globálním hospodářském růstu, ale neudělalo nic pro svoji budoucí konkurenceschopnost nebo bezpečnost. Bez náhrady zrušená důchodová reforma, nulový pokrok v energetice skrze nepovedené jaderné tendry i nedostatečné propojení energetických soustav s okolními zeměmi, zrušené jednotné inkasní místo a obecné zaostávání v digitalizaci státu, naprosto zpackané stavební právo, to vše si dnes vybírá svoji daň a náprava není možná za den.
Katastrofální výsledky jako by byly zapomenuty a dnes už ANO ani nepředstírá, že by chtělo zemi posouvat dopředu. Naopak se pasuje do role ochránce české kotliny před vším novým. Korespondenční volba, green deal (který odsouhlasil za Česko sám Andrej Babiš), euro, elektromobilita, ale i modernizace armády se stávají terčem společného hněvu čelních představitelů ANO a jejich posluchačů při započaté kampani.
Proměnu hnutí ANO ukazují mimo jiné i personální obměny na čelních postech, kde byly počáteční osobnosti střídány za čím dál loajálnější a jemně řečeno hloupější. Nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou pro hnutí ANO teprve třetí a opět s kompletní obměnou čelních lídrů.
„Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznys plán se ztrátou, tak ho vyhodím!“ pravil tehdy na VŠE Andrej Babiš k hospodaření státu. Stačilo necelých deset let a přivedl státní rozpočet k vysokým strukturálním deficitům. Kdyby ANO realizovalo své rozpočtové nápady a sliby z posledních let, strukturální deficit by překročil 500 mld., s čímž Česko moc dlouho operovat nemůže.
ANO se z vizionářské strany s odporem k deficitům proměnilo ve stranu zpátečnickou a úplně rezignující na stabilitu veřejných financí. Příští volby nebudou o antibabišovi, ale o tom, zda budeme modernizovat nebo zaostávat. Zda budeme zdroje investovat nebo projídat. O souboji mezi budoucností a minulostí. Andrej Babiš už žádnou budoucnost nenabízí ani nemá.
-----------------------
Zdroje:
